Kulturní centrum Batyskaf Žďár nad Sázavou
.
22.2.2012 vystoupí
ve žďárském kulturním klubu Batyskaf
písničkář, spisovatel, učitel a gelototerapeut
Jan Jícha
.
Kdy jsi začal se psaním a co tě k tomu vedlo?
První povídku jsem napsal v šesti letech, protože mě bavil psací stroj. Dával rány, takže to byla povídka úderná. Na základní škole jsem psal různé hříčky a předčítal je spolužákům, našli se i tací, kdo byli ochotní za mnou popsaný piják zaplatit pětikorunu (ještě předrevoluční tvrdé měny!). Všechny tyto rané práce jsem později z hygienických důvodů zničil. Na gymnáziu jsem obesílal všechny soutěže a mám z té doby doma bezpočet diplomů a hliněných figurek. S dosaženou plnoletostí jsem napsal první knížku „Prevít na vysoké“, která vzápětí vyšla a stala se mým jediným bestsellerem. Letos vyjde potřetí.
Ve svých knihách se často s humorem věnuješ školnímu prostředí. Jaký vliv má učitelská profese na tvoje duševní zdraví?
Spíš jsem si v jisté době začal říkat, že moje duševní zdraví trpí nedostatkem výzev a krní. I zajásal jsem nad nabídkou měsíčního suplování na gymnáziu, z něhož se stalo půlroční, z něhož se stal trvalý vášnivý poměr. Po letech za katedrou ale cítím, že bych měl zkusit nějaký další tekutý písek. Napadlo mě vyjet učit krajany do paraguayské pampy nebo zkusit drezírovat vosí roj. Protože sranda musí bejt, i když režim nepřeje.
A co na tvou spisovatelskou dráhu říkají žáci? Čtou tě?
Čtou, někdy s chutí, jindy jako kuriozitu, občas jako provokaci – vystavují si mé knihy na lavici, píšou si mě do seznamů četby a snad čekají, že jim za to dám jedničku. Kdokoli ale hledá v mém psaní reakce na konkrétní události a jejich pachatele, ten si počká. Aktuální inspiraci strkám do písniček, kdežto kniha, i tím, že vzniká nejméně rok, snese jen humor ověřený časem, ne nějaké situační a do týdne vyčichlé scénky.
Jaká je situace zavedeného spisovatele, autora řady knih? Vylepšuje psaní tvůj rodinný rozpočet?
Situace zavedeného spisovatele je možná slušná. Moje taky, protože mám stálé zaměstnání – půlúvazek na gymnáziu skromnou rodinu uživí, ať si kdo chce jak chce stávkuje, děkuje a odchází. Jakožto zavedený, avšak nezvedený spisovatel ale netěžím ze své tvorby žádné obzvláštní hmotné blaho. Jednou za čas přijde překvapivý honorář, za který bych si třeba mohl koupit kolo, kdybych už jedno neměl.
Ptal se: Saša Gr.
Kompletní znění rozhovoru najdete na www.mlha.gr
