Rainbow page separator

Do zdí Svojanova se podle legend vepsaly tragické události

Středa, 3. Leden 2018

Kněževes / Sedmačtyřicet kilometrů je dlouhá cesta ze Žďáru nad Sázavou do startu výšlapu – vesničky Kněževes v blanenském okrese a Jihomoravském kraji. Nejjednodušší cesta vede přes Bystřici nad Pernštejnem, Vír, Rovečné a Lamberk u Olešnice. Při výletu za zachovalou přírodou a památkami opředenými řadou pověstí našlapeme kolem dvaceti kilometrů.

Z Kněževsi se pustíme po zeleném turistickém značení, které zároveň kopíruje trasu naučné stezky Svojanovsko. Zavede nás do přírodní rezervace Kavinský potok. Jedná se o úzkou soutěsku mezi rulovými a vápencovými skalami, kudy protéká potok s četnými peřejemi a kaskádami – turistické značení vede nad strmou roklí, ale v některých místech je možné sestoupit až k vodě.

Značka nás zavede k takzvanému Hradisku; v těchto místech kdysi stával hrad, který dnes připomínají už jenom terénní nerovnosti a informační tabule. K původně loveckému a strážnímu hrádku v Kavinách se také vztahuje pověst o tom, že právě tam při jedné ze svých vyjížděk z nedalekého hradu Svojanova porodila královna Kunhuta syna svému tehdejšímu manželovi Záviši z Falkenštejna. Olešnický farář, jenž chlapečka pokřtil jménem Ješek, podle pověsti za odměnu dostal ves, které se od té doby říkalo Kněževes.

Od Hradiště dorazíme do vsi Dolní Lhota, odkud pokračujeme vlevo po naučné stezce vedoucí po silnici a dojdeme až do osady Předměstí. Projdeme zástavbou, na křižovatce za rybníkem se dáme vpravo a vystoupáme do Starého Svojanova. Tam můžeme obdivovat kostel svatého Mikuláše, který byl vybudovaný na přelomu 13. a 14. století a je historicky cennou památkou s kněžištěm ze 13. století a freskami z doby Karla IV., stejně jako tamní hřbitov, jenž je starý téměř jako kostel. Před hřbitovní branou stojí kašna, která byla při opravách na přelomu tisíciletí doplněná kovovou truhlicí se třemi zlatými jablky. Právě ta mají představovat dary, jimiž patron kostela svatý Mikuláš obdarovával potřebné. Předtím kašnu zdobila plastika chlapečka.

Od kostela stoupáme po zelené značce, cestou se za příznivého počasí otevírají zajímavé výhledy na okolní krajinu. Dorazíme k vyhlídce U Božích muk a pokračujeme lesem až k hradu Svojanov.
Panské sídlo, jemuž se dříve říkalo Fürstenberg, tedy Knížecí hora či Knížecí hrad, byl postaven králem Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1265 k ochraně Trstenické stezky.

Když král v roce 1278 zahynul na Moravském poli, hrad připadl královně-vdově Kunhutě. Ta jej pak odkázala svému druhému manželovi Záviši z Falkenštejna a jejich společnému synu Ješkovi (Janovi). Po smrti Kunhuty Záviš na hradě ještě nějakou dobu pobýval se svojí novou manželkou, uherskou princeznou, ale po jeho popravě pod hradem Hluboká v roce 1290 sídlo připadlo koruně.
Karel IV. později zahrnul Svojanov mezi královské hrady, které nesmějí být z majetku koruny vyjmuty, ovšem už jeho syn Zikmund sídlo za husitských válek zastavil pánům z Boskovic.

Později Svojanov prošel renesanční přestavbou, požárem i švédským útokem a jeho význam včetně okolního kraje značně upadl v 19. století s rozmachem železnice. Obchodní cesta pak ztratila na svém zásadním významu. Od roku 1910 patřil Svojanov městu Polička, po druhé světové válce byl majetkem státu a v restituci jej Polička získala zpět v roce 1992.
Hrad i s monumentální vyhlídkovou věží veřejnosti nabízí několik prohlídkových okruhů. V létě se na nádvoří rovněž konají četné kulturní akce, děti zase láká tamní „zvěřinec“ v podobě kamerunských koziček, pávů a dalšího ptactva.

Svojanov je rovněž známý četnými strašidelnými legendami. Například o zlém správci Rašínovi, který nelítostně utiskoval poddané a po smrti musel za své špatné skutky strašit, anebo o zazděné paní Kateřině. Mladá šlechtična se totiž i po svém sňatku se svojanovským pánem, kterého nemilovala, tajně scházela se svým předešlým milým – kovářem. Když to hradní pán zjistil, kováře probodl mečem a nevěrnou ženu nechal zaživa zazdít do hradeb vnitřního hradu. Na pověst navazuje skutečnost, že když byla v roce 1805 v hradbách proražena nová brána, dělníci při stavebních pracích objevili zazděnou ženskou kostru. Tragicky podle pověsti dopadla i další Kateřina, mladá hradní paní, která ovdověla při obléhání Svojanova Švédy. Ujal se jí sice bratr zesnulého hradního pána, nicméně pak se mu zalíbila jiná bohatá nevěsta, takže se své švagrové, která s ním již čekala dítě, rozhodl zbavit. Nechal ji zavřít do sklepení, kde žena zešílela a později zemřela. Když pán po čase sklep otevřel, vyděsil se vzezření nebožky a nechal mrtvolu tajně zazdít. Mrtvá Kateřina se mu však zjevovala noc co noc a pán hradu brzy přišel o rozum. Jeho druhý bratr pak nechal tělo zazděné paní řádně pohřbít, ale nic se nezměnilo. Po nádvoří a u vchodu do sklepení se v noci dál procházela bílá postava – a prý je tomu tak dodnes.

Nejedná se však pouze o tragické události, které se měly v hradních zdech odehrát před staletími, ale i o novější příběhy, z nichž dýchá tajemství neobjasněného. Ty lákají hlavně různé milovníky záhad a paranormálních jevů, kteří se čas od času snaží zjistit, zda na hradě skutečně straší…
Po prohlídce hradu, věže i zahrady sejdeme příjezdovou cestou do městečka. Svojanov čítá asi čtyři stovky obyvatel a jeho minulost je s hradem těsně spjatá. V roce 1421 obec obléhal Žižka, v letech 1642–1645 Švédové a v prosinci 1798 přes ves táhla ruská vojska do boje proti Napoleonovi. V roce 1786 byl ve Svojanově dokončen farní kostel svatého Petra a Pavla, který je kulturní památkou.

Ze Svojanova jdeme dál po silnici po proudu Křetínky ve směru k Dolní Lhotě, avšak neodbočíme vpravo na cestu, nýbrž pokračujeme dál po silnici přes osadu Hutě až k Bohuňovským skalám. Jde se o skalnatou soutěsku říčky Křetínky, kterou prochází silnice. Impozantní skály na pravém břehu Křetínky jsou vysoké kolem třiceti metrů, na levém břehu dosahují až čtyřicet metrů.
Od skal se vracíme po silnici a v Hutích u autobusové zastávky uhneme vlevo do kopce na silničku, která nás po třech kilometrech dovede zpět do Kněževsi.