Rainbow page separator

FEJETON: Nasedat a šlapat

Pondělí, 11. Září 2017

To bylo mohl o letošních prázdnin naší rodiny. I když začalo to už před nimi. Náš kvartán jel se třídou na školní třídenní cyklovýlet a protože nám za poslední rok vyrostl nejen ze všeho nositelného, i jeho kolo se mu stalo malým. Vzal jsem tedy své kolo, které jsem dostal k třiceti nám, a odvezl jej do servisu, kde z něj za necelé dva „Palacké“ udělali kolo nové. Téměř. Brzdy brzdily, šlapky šlapaly, přehazovačka přehazovala a kola s novými pneu se lehce a dlouze točila. Zatlačil jsem slzu v oku a předal jsem kolo juniorovi se slovy: „Jezdi opatrně a nepoškrábej lak!“

O tom, že cyklovýlet byl prý spíše podle Kuby armádním speciálem pro paragány, když trénují na přežití, to by bylo na delší povídání. Snad jen tolik, že Kuba přežil, a když jsem pro něj přijel na nádraží, tak prohlásil: „Do konce života nechci kolo vidět!“ Ale ne všechno je tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Dnes jsem paním profesorkám vděčný a musím jim poděkovat, že to s těmi teenagery absolvovaly. Mladej sice chvilku kolo odmítal, ale pak se rozjezdil tak, že nemá dneska problém dojet kamkoli v okolí. A to tady máme rozhodně větší kopce než u Kutné Hory.

A když už jsme tak rozjezdili nejstaršího, pokračovali jsme dále s tou prostřední. To je ale jiné kafe. Stačil jsem jí kolo jen nafoukat, upravit výšku sedla a než jsem zkontroloval brzdy, byla pryč. Takže zbýval už jen nejmenší. Ten si kolo po Aničce sice osedlal, ale protože nemá žádný pud sebezáchovy a jezdil na něm jako kamikadze, musím ještě na něm zapracovat, než ho vytáhneme na stezku. Nicméně základ tady byl, a proto naší nejdůležitější výbavou na dovolenou se stal držák na kola za auto.

O dovolené v Polabí už řeč byla minule, tak jen tolik, že opravdu když se řekne nížina, tak tam sice kopečky jsou, ale proti Vysočině nic moc. Po návratu do rodného města jsme byli tak s koly sžití, že každý den, kdy je sucho, se jedeme projet. Když už, tak aspoň na konec cyklostezky k Polničce. Tahle stezka začínající u žďárského Domu kultury vedoucí přes Pilák do Polničky je hezká a pěkně se po ní jede. Proto je hojně využívaná, ať již cyklisty, tak bruslaři, chodci s hůlkami i bez hůlek. I když možná by to chtělo, na některých místech, drobné opravy.

Tak se mi taky stalo, že si tak funím do kopečka, když mě najednou zleva předjíždí starší pán. Na to, že mě někdo předjíždí, už jsem si zvykl, přece jen nejsem žádný závodník v dresu s reklamami, kterými se to tu hemží, jak o nějaké slavné Tour či Giru. Ale tohle byl obyčejný cyklista! A ani se nezadýchal! Jen se na mne tak mile usmál a lehce přišlápl do pedálů. Přidal jsem a pořádně se do šlapek opřel, ale kdepak, dědulu jsem nedohnal. Na kopci jsem pak pána zahlédl, jak si to maže na tom elektrokole dolů, aniž by přibrzdil. Už vím, jaké kolo si koupím příště!

Když už jsem u těch stezek, zjišťoval jsem, jak je to s jejich budováním. Vždycky před volbami se to jen hemží sliby a plány, kolik kilometrů postaví, ať již ti zprava, uprostřed nebo zleva. No a ono to zas tak slavné není. Obzvláště po těch posledních volbách, od kterých jsme si hodně slibovali. To se ve Žďáře jen namalovali ležící podivní cyklisté na Neumannovu ulici. A pak se s velkou slávou napůl opravil kousek cesty za Kameňákem do Nového Veselí. Nic víc jsem nenašel. Ptal jsem se i cyklistů, co jezdí pravidelně po okolí, ale nikdo nic nepřidal. Takže pánové starostové, když už se tak rádi fotíte na kolech či s cyklisty, co vybudovat pěknou stezku mezi Novým Městem a Žďárem? V létě na kole, v zimě na lyžích!
Martin KROB