Rainbow page separator

FEJETON: Turistické umírání II – krok za krokem na Zelenou horu aneb Frustrující cestopis

Středa, 2. Červenec 2014

Informační cedule Zelená hora ve Žďáře nad Sázavou

Čtenáři můj velevážený! Před měsícem jsem se na tomto místě zamýšlel nad vztahem města k Zelené hoře a všeobecně k turismu. Zamyšlení to bylo smutné, však ono při umírání se ani vesele tvářit nelze. A co hůř, byla to jen jedna z prvních kapek do poháru hořkosti. Nyní tedy další, nechť obyvatelstvo otevře oči.

Žďár má záchytné parkoviště, které by mělo přivítat všechny, kteří zatouží Zelenou horu spatřit. Zhruba naproti zámku. Pominu-li to, že plocha postrádá bílé pruhy, které řidičům usnadňují parkování a optimalizují počet zaparkovaných vozů, nemůžu už pominout jiné. A teď zři čtenáři!

Nevím, kdo je majitelem tohoto špinavého skvostu grafického v prohnilém hávu s lišejníkovým oparem, ale hanbu dělá samozřejmě městu, a to by mělo jako první stát na stráži noblesnosti Zelené hory. Tedy turista přijede, lačný hltat vrchol skvostu gotizujícího baroka. Zaparkuje a vidí toto. Ano, to je ten první dojem, který prodává a zaujme, víš radnice?

Následně začíná hledání cesty k Zelené hoře. Je na druhé straně silnice! Ale jak se tam dostat? Přímo u parkoviště přechod pro chodce není, ale musíte k němu až za bránu zámku, což je dobrých 130 metů. To turistovi nevadí, je zdatný a je prostě turista. Možná přechod ani v nepřehledné části za mostem udělat z bezpečnostních důvodů a nepřehlednosti nelze.

Nicméně cesta od parkoviště k přechodu je ukázkou toho, že nikdy žádný odpovědný úředník tudy k Zelené hoře nepřicházel. Navíc určitě ne s kočárkem či dokonce na vozíku. Musíte prostě jít po trávě a v cestě vám stojí jakýsi nefunkční mostek. Máte tedy cca 35 cm, kudy protlačíte kočárek, vyhnete se protijdoucím a dáváte ohromnýho majzla, aby vás něco nesrazilo.

Hurá přežili jste! Dostanete se třeba také do informačního centra. Do místnůstky malinké, kde žalostě chybí materiály, upomínkovým předmětem je jeden druh keramického hrníčku a jakýsi monitor zde umístěný nefunguje. Nu což, obsluha je příjemná, jen vám prostě tu Santiniho hvězdu nemůže naservírovat. Vstupenky na Zelenou horu zde? Nevím. V porovnání s jinými TIC děs a hrůza, ještě nyní mi stojí vlasy hrůzou, a to jsem tam byl 8.5. naposledy. Raději se tedy na veřejnosti neukazuji.

Ale co, vydáte se tedy na Zelenou horu, tam přeci také podle cedule prodávají vstupenky. Před mostem zahnete na cestičku, kolem které je (do 16.5. určitě) totálně neudržovaný trávník, rašící stromky, mnohde hnijící umělecká díla Dřevěné plastiky bez popisků o co se vůbec jedná. Zřejmě záchvěv dekadentního umění v podání zdejších úředníků, nevím. Pak stále (dnes je 19.5.) nedodělaná přístupová cesta od hráze rybníka ke schodišti. Ve výstavbě – zjišťuji tedy více a: dlouho po zahájení slavnostní turistické sezóny v době monstrózní Svatojánské pouti město investuje 1 000 000 Kč do opravy 80 metrů dlouhého úseku.

Dole u schodů je zřejmě umělecká kovová deska se základními informacemi. Totálně nečitelná, především pro seniory. Stoupám konečně přímo k poutnímu kostelu a jaké že to mám pocity? Inu, vyzkoušejte si. Zde, před vstupem, nalézám další snůšku A4 formátových chaotických informací: zčásti městské provenience, zčásti NPÚ, zčásti farnosti. Mimojiné se dočtete, že upomínkové předměty se zde z technických důvodů neprodávají.

Mezi ambitem a vlastním kostelem (mezi hroby) neupravené prostředí, na plechových dveřích další nalepené exkluzivní A4 vzkazy turistům. Třeba se jako já dne 8. 5. (státní svátek, kdy jsem potkal desítky turistů) dočtete, že z technických důvodů se provádí jen jednou za hodinu. A zamčeno. Mám si jít pro ty vstupenky zase dolu? Chaos nad chaos!

Tak se rozhlédnu a projdu ambitem, nic jiného mi nezbývá. Čeká mě tedy už jenom cesta dolů a moje rozpačitost se mění v zoufalství a Žďár chci raději opustit. Škoda, že další „multimediální“ informační tabule je umístěna za horizontem viditelnosti, u malinkého parkoviště směrem na Vysoké. Žádný z turistů přicházejících po hlavní cestě od záchytného parkoviště nemá šanci ji najít … jedná se tedy také o umění, se kterým zde byla umístěna – to bezpochyby.

Jistě, mohu si uvědomovat, že kostel mění svého majitele, jistě mohu přemýšlet o tom, že se třeba něco připravuje, ale je prostě pozdě a tady ve Žďáře vždy bylo. Ležérnost úředníků a politiků podpořená nekoncepčním a časově nenaplánovaným činěním mi bere veškeré ideály a navrhuji, aby se místo jazyka staly symbolem Zelené hory slzy.

Závěrem veřejně prohlašuji, že jsem ochoten uhradit 4 odpovědným lidem ze zdejší radnice cestu do rakouského Melku, včetně vstupného do tamního kláštera, zapsaného také na seznamu památek UNESCO. Jedná se o maximálně 600 km (cca 4800 Kč) + 4x vstupné s průvodcem je 48 E (cca 1500 Kč). Požaduji však smysluplný srovnávací dokument a okamžité návrhy řešení tristního stavu zdejšího, zpracované podle rakouského vzoru. Řízky s sebou, ale možná stravné snad stát zvládne sám, když už mu platím daně!

No a pakže nejsem naivní … ale proč bychom se v závěru fejetonu zase neusmáli, že. Ale tu cestu klidně zaplatím, schválně jsem tam byl a velmi poučné!

Luděk Lopour (červen 2014)