Rainbow page separator

Na skalách Šilinkova dolu na turisty čeká miniaturní ferata

Sobota, 10. Srpen 2013

Kutřín / Výchozím bodem asi osmikilometrové vycházky je malá vesnička Kutřín v sousedním okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Kutřín se čtyřmi desítkami trvalých obyvatel je místní část Perálce, obce nacházející se poblíž Skutče. Od Žďáru nad Sázavou je Kutřín vzdálený 39 kilometrů přes Herálec a Svratku ve směru na Skuteč. Oblast se nachází severním směrem od Žďárských vrchů, se kterými sousedí.

Nejstarší písemná zmínka o vsi Kutřín pochází z roku 1392. K pamětihodnostem patří tamní kaple Nejsvětějšího srdce Pána Ježíše z roku 1901. V Kutříně zaparkujeme automobil a pustíme se po červené značce do Šilinkova dolu, respektive směrem k hradu Rychmburk, což jsou necelé čtyři kilometry cesty. Značení vede zčásti lesem, v tamní přírodě se o prázdninách často konají dětské tábory. Značka kopíruje tok kamenité řeky Krounky v přírodním parku Údolí Krounky a Novohradky. Z lesních porostů tam převládají smíšené lesy. Park byl vyhlášen především díky několika lokalitám s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V Šilinkově dole je k vidění například velké množství žab, při troše štěstí i vzácný mlok skvrnitý. K chráněným živočichům, kteří v přírodním parku žijí, patří i čolek velký, ledňáček říční či čáp černý.

silinkuv-dul1Červeně značená pěšina vede také nad lesní hospůdkou Šilinkův důl na opačné straně řeky, se kterou ji spojuje dřevěný mostek. Krounka, levostranný přítok řeky Novohradky dlouhý jen bezmála třiadvacet kilometrů, v místech Šilinkova dolu vyhloubila údolíčko v pradávných rulách, které tu a tam vystupují v bizardních útesech se spoustou temných úkrytů mezi zřícenými skalními bloky. Úsek cesty bývá označován též jako stezka Adolfa Hejduka na počest rodáka z Rychmburka (nyní Předhradí). Básník Adolf Hejduk (1835-1923), prý Šilinkův důl olemovanými pískovcovými skalami často navštěvoval, obdivoval jeho romantická zákoutí a zřejmě tam i nacházel inspiraci, údajně se tam prý také koupal. Voda v Krounce s nepřehlédnutelnými žulovými kameny je dodnes průzračně čistá a chladivá a v některých místech tvoří hlubší tůně, ve kterých je možné se osvěžit.

Název Šilinkův důl vychází údajně z pověsti o zchudlém šlechtici, který se kdysi v tůních Krounky koupal a při potápění na dně řeky našel stříbrné mince – šilinky. S tím potápěním to nezní příliš věrohodně vzhledem k malé hloubce řeky, ale není vyloučeno, že dříve Krounka bývala hlubší. Voda je ale tak čistá, že kamenité dno s pískovcovým a opukovým podložím (místy pokryté jemným pískem) je v tůních velice zřetelně vidět i v metrové hloubce.
Dva úseky cesty po skalních útesech nad Krounkou jsou vybaveny žebříky s řetězy, s trochou nadsázky je tato část terénu v Šilinkově dole nazývaná „nultá česká ferata“. Jedná se však o lehkou jištěnou trasu, která je určena i pro rodiny s dětmi. Obtížnější je terén pouze za deštivého počasí, kdy to na mokrých skalách klouže.

rychmburkRomantickým údolím dojdeme kolem bývalého mlýna až k obci Předhradí – od mlýna už je vidět věž hradu Rychmburk, jež vyčnívá nad terén. Pěšina z dolu ústí na asfaltovou silničku, kde sejdeme ze značky, která pokračuje vpravo, a dáme se vlevo po silničce lemované historickým kamennými patníky, jež se vine do kopce až k hradu.

Předhradí je připomínáno už v roce 1468 jako opevněný městys před hradem Rychmburk. Jeho náměstíčko, na kterém se na vysokém podstavci nachází socha svatého Judy Tadeáše z roku 1723, se svažuje ve spodní části až ke kamennému mostu u hradu Rychmburk. Dnes má obec Předhradí, jež bylo z Rychmburka přejmenováno v 50. letech minulého století, necelých pět set obyvatel. Významnou místní památkou je rovněž kostel Panny Marie Sedmibolestné.
Hrad Rychmburk je prvně připomínán roku 1325 jako Tasův hrad; byl vybudován na skalnatém ostrohu nad údolím Krounky. Jeho zakladatel mu dal tehdy módní název Reichenburg – bohatý hrad, z čehož se postupně vyvinulo jeho dnešní jméno. Z původní stavby se zachovala třicet metrů vysoká věž, jež je krytá kuželovitou střechou. Hrad byl přestavěn v první polovině 16. století a upraven v 18. století. Od roku 1952 do roku 2007 byl v jeho areálu umístěn domov důchodců, v roce 2007 byl objekt transformován na domov pro osoby s chronickým duševním onemocněním. Prohlídka Rychmburka je však v letních měsících (od června do srpna) po dohodě možná.

Místní zajímavostí je v hradní kapli uložená kost, která má být podle pověsti pozůstatkem zazděné slečny Berkovny. Pověst říká, že hradní slečnu Markétu Berkovou měl její otec nechat zazdít, protože se zamilovala pod svůj stav a nehodlala se svého milého vzdát. Původně byla částečně zazněna v malém výklenku v kostele v nedalekých Janovičkách. Tam se ale přes okénko modlila s tamními farníky, kteří jí nosili jídlo a pití, a navíc slíbila kostelu díl ze své pozůstalosti. Pročež ji pak rozzlobený pan Berka nechal převézt a dal zazdít do věže Rychmburka, aby k ní nikdo nemohl a kde dívka záhy zemřela.

rozhledna-terezkaPo návratu Šilinkovým dolem zpět do Kutřína si můžeme vycházku kolem řeky Krounky zpestřit ještě návštěvou rozhledny – v okolí jich je hned několik. Osmadvacet metrů vysoká je například rozhledna Terezka ze dřeva a kovu v nadmořské výšce 626 metrů, která byla postavena v roce 2004 nedaleko Proseče. Z Kutřína pojedeme přes Perálec do Proseče, tam se dáme po silnici II/357. Jméno vyhlídky připomíná spisovatelku Terezu Novákovou (1853-1912), která byla spojována právě s nedalekou Prosečí, kde pobývala, a s celým tamním krajem, kde čerpala inspiraci pro své romány. Rozhledna s celkem 112 schody (hlavní vyhlídka je ve výšce 25 metrů) stojí kousek za Prosečí, vedle hlavní silnice je malé parkoviště a prodejna vstupenek a suvenýrů. Vstupné činí 35 korun, děti platí 20 korun, mimo provozní dobu je ale branka rozhledny, která vede ke kovovému schodišti, uzamčená. Z hlavní vyhlídky je možné vidět například Hlinsko, Svratouch, Žďárské vrchy, Poličku, Moravskou Třebovou, nedalekou Toulovcovu rozhlednu, Litomyšlsko, Jeseníky, Proseč, Krkonoše, Chrudim, Pardubice či třeba Kunětickou horu. O prázdninách je provozní doba rozhledny od 10 do 17 hodin.

Po silnici II/357 pak jedeme dál a před obcí Borová se úzkou spojovačkou dostaneme zpět na silnici I/34, která lemuje hranice CHKO Žďárské vrchy, a v Krouně pak najedeme na komunikaci II/354 směrem ke Svratce.