Rainbow page separator

Od Dářka kolem Ranska a Řeky

Pátek, 5. Duben 2013

Velké Dářko / Výchozím bodem pro pěší túru je rybník Velké Dářko u Žďáru nad Sázavou. Auto je možné odstavit na tamním parkovišti a po modré turistické značce se pustit do nedaleké obce Radostín.

Modrá značka až do Radostína současně kopíruje část okružní Naučné stezky Velké Dářko. Stezka věnovaná největšímu rybníku Českomoravské vrchoviny o rozloze 206 hektarů je dlouhá celkem devět kilometrů a čítá šestnáct informačních zastávek – její druhou polovinu projdeme při zpáteční cestě. K lepší průchodnosti terénem jsou na naučné stezce zřízeny haťové přechody a lávky, ale i tak mohou být některé úseky při vyšší hladině vody hodně mokré. Stezka v měkkém rašelinném terénu je vhodná výhradně pro pěší, cyklisté ji svými koly ničí.

jirickova-studanka1Vesnice Radostín

byla založena koncem 13. století kolonizací močálovitého pralesa na česko-moravském pomezí. Byla to vždy ryze zemědělská obec, její obyvatelé si přilepšovali sezonní prací v lese, využíváním rašeliny na palivo, tkalcovstvím a síťkováním – výrobou vlasových sítěk. Obec Radostín je rovněž známá svojí tradicí slavení svátku svaté Rozálie, patronky obce, a kaplí jí zasvěcené. Počátkem 18. století, kdy v okolí řádila morová epidemie, lidé při svátku svaté Rozálie uspořádali průvod a vzývali světici, aby se za ně přimluvila a nemoc se ve vesnici přestala šířit. Což se také stalo. Když se pak v roce 1832 v okolí Radostína rozšířila cholera, v obci neonemocněl nikdo. Od 4. září téhož roku se proto začal slavit svátek svaté Rozálie, a to prostřednictvím procesí. V jeho čele sošku světice oblečenou v bílých šatech nesly čtyři starší dívky rovněž v bílém oděvu, mladší děvčata nesla šest stuh. Procesí mířilo do nedalekého Vojnova Městce na slavnostní mši.

Tradice slavení svátku svaté Rozálie postupem let zanikla, obnovena byla až v roce 1990 – oslavy se pravidelně konají první zářijovou neděli. Nová kaple svaté Rozálie byla v Radostíně vysvěcena v roce 2006. Radostín čítá zhruba 150 obyvatel, řada usedlostí však slouží jenom k rekreačním účelům. V obci rovněž zůstaly zachovány stavby horácké lidové architektury.

Poté, co projdeme Radostínem, pokračujeme dál a přejdeme po hrázi rybníka Doubravník kolem Jiříčkovy studánky. Pramen se nachází na pozemku Lesního družstva obcí Přibyslav v katastru obce Radostín ve výšce 625 metrů nad mořem. Kvalita vody ovšem není monitorována, takže pití z pramene je výhradně na vlastní nebezpečí, na což upozorňuje i cedule umístěná u studánky. Od Jiříčkovy studánky pak po turistické značce dojdeme až k rozcestníku Synkův kopec. Ten je devět kilometrů vzdálený od Velkého Dářka. Modrá značka vede dál kolem Ranských jezírek a po dvou kilometrech se dostaneme k rozcestníku Podhorská louka.

rekaZmiňovaná Ranská jezírka jsou přírodní rezervací, která se nachází v katastrálním území Havlíčkovy Borové a Starého Ranska a také v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Rezervace byla vyhlášena v roce 1990, rozkládá se na ploše 27,21 hektaru ve výšce 630 až 644 metrů nad mořem a sousedí s Národní přírodní rezervací Ransko.

Jezírka jsou vlastně zatopené prohlubně vedle starých zarostlých hald železných limonitových rud po těžbě, která byla ukončena v 19. století. V roce 1958 se v těchto místech uskutečnil průzkum rud barevných kovů, v roce 1960 došlo k vyhloubení šachty těsně za hranicí současné rezervace. Těžba tam byla prováděna ve dvou patrech, z nichž byly raženy překopy k jednotlivým ložiskům. Vytěžené rudy byly odváženy ke zpracování do Kutné Hory. Těžba byla zastavena koncem 80. let 20. století, zařízení bylo demontováno a jáma v hloubce deseti metrů zabetonována; důl je nyní zatopen vodou. Po ukončení těžby se území ponechalo svému vlastnímu vývoji.

Od rozcestníku Podhorská louka se po červené značce pustíme směrem k osadě Staré Ransko – místní části nedalekého městečka Krucemburk.

Staré Ransko

První zmínka o Ransku patrně pochází z roku 1362, na jeho místě tehdy v pomezním česko-moravském pralese stála kolonizační osada zvaná Ronwald. Železářský hamr fungoval v Ransku už v roce 1393. Po několika stoletích rozvoje železářství – vyráběly se tam mimo jiné kříže, medailonové obrazy světců a železné hodiny – byly ranské hutě uzavřeny. Poslední vysoká pec v Ransku, někdejším významném středisku železářství, zanikla v roce 1875. Přímo přes Staré Ransko ovšem nepůjdeme, červená značka nás hned na jeho začátku odkloní doprava směrem k rybníku Řeka.

Rybník o rozloze čtyřiašedesát hektarů se nachází čtyři kilometry jihovýchodně od města Ždírec nad Doubravou v údolí řeky Doubravy. U rybníka funguje rekreační zařízení a velké tábořiště, masově oblíbené bylo zejména v 80. a 90. letech minulého století. V letní sezoně je k dispozici například půjčovna loděk či občerstvení. Příjezd k rybníku je z náměstí ve dva kilometry vzdáleném Krucemburku (silničku rovněž kopíruje červená turistická značka), k odjezdu je určena jednosměrná místní komunikace přes Staré Ransko.

stare-ranskoŘeka

je ovšem nejenom rybník, ale i stejnojmenná přírodní rezervace o šestnácti hektarech v jeho blízkosti, která byla vyhlášena v roce 1990. Jedná se o komplex vlhkých rašelinných luk a soubor živé přírody se svým prostředím, který přechází v rybník s bohatým výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Když už budeme u rybníku Řeka, můžeme si zajít ony dva kilometry do Krucemburku (a pak zase zpátky), kde žije asi šestnáct stovek obyvatel.

Krucemburk – Křížová

Městečko, které bylo v letech 1949-1993 počeštěno na Křížovou, než se na základě veřejného referenda vrátilo ke svému původnímu názvu, vzniklo na raně středověké Libické stezce a jeho počátek je spojen s řádem německých rytířů. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o obci pochází z roku 1241, od roku 1385 je už Krucemburk doložen jako městečko.

Původně románský kostel svatého Mikuláše ze 13. století je upraven pozdně goticky a barokně, v jeho interiéru se nachází cenná pozdně gotická žulová křtitelnice. Barokní přestavba lodi byla provedena v roce 1697, stavebníkem byl kníže Ferdinand z Dietrichsteina. Ve štítě kostela je umístěna renesanční soška Panny Marie. K historickým památkám patří i ohradní zeď katolického kostela, která pochází s největší pravděpodobností ze 17. století.

Na náměstí je k vidění pomník Jana Nepomuckého – socha byla na náměstí postavena v roce 1845. Evangelický kostel v Krucemburku pochází z první poloviny 19. století. Na tamním katolickém hřbitově je umístěn hrob známého malíře Jana Zrzavého (1890 – 1977), informace o jeho životě a díle je možné načerpat v pamětní síni v budově obecního úřadu. Než se z procházky po Krucemburku vrátíme zpět k rybníku Řeka, v městečku je po celý rok několik možností občerstvení v tamních restauracích.

nad-hlubokou1U rybníka se pak napojíme na žlutou značku vedoucí od rozcestí před ním a jihovýchodním směrem se vydáme k nedaleké osadě Hluboká – další místní části Krucemburku.

Hluboká

Z malebné vísky se postupem času stává víceméně chalupářská osada. V Hluboké je rovněž umístěno rekreační středisko Štíří důl, které nese stejné jméno jako přírodní rezervace, která se rozprostírá za ním kolem Štírového potoka. Byla vyhlášena v roce 1988 na území o výměře 18,8 hektaru. Rezervace v údolní nivě v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy se nachází mezi obcemi Krucemburk, Vojnův Městec a Radostín, jedná se o hluboce zaříznuté a úzké údolí v délce asi 1,7 kilometru s ojedinělou vegetací i faunou. Název dostal Štíří důl podle „štírů“, tedy chráněných mloků skvrnitých, kterým se tak v lokalitě odedávna říkalo a již v chráněné lokalitě dosud žijí.

Z Hluboké po žluté značce dojdeme až na rozcestí Pod Kopcem a pak přejdeme na modrou turistickou značku, která nás zavede opět do Radostína. Odtud se už ale nebudeme k Velkému Dářku vracet stejnou cestou, ale pro změnu využijeme druhou část okružní naučné stezky kolem rybníka. Ta nás provede až na jeho hráz. Celá túra je dlouhá kolem třiceti kilometrů.