Rainbow page separator

Okolí Luckého vrchu láká zachovalými roubenkami a přírodou

Čtvrtek, 13. Červenec 2017

Pustá Rybná / Zachovalá příroda, citlivě opravené roubenky, pasoucí se dobytek a klid láká k návštěvě Žďárských vrchů v okolí Luckého vrchu. Start přibližně patnáctikilometrového výšlapu je v Pusté Rybné, vesnici s celkem jedenácti osadami, která už leží v Pardubickém kraji a okrese Svitavy. Od Žďáru nad Sázavou je vzdálená necelých třicet kilometrů, nejkratší cesta vede přes Sněžné, Daňkovice a Krásné. Zaparkujeme u hostince s ubytováním nazvaným Hlučál podle tamního potoka a rozhlédneme se kolem.

Vesnice byla založena pravděpodobně ve 13. století, Rybnou byla jmenována pro dostatek ryb v potoce Hlučál i jeho přítocích. Původně obec nesla přívlastek Moravská, jenž souvisel se zemskou česko-moravskou hranicí, kterou tvořila řeka Svratka (Švarcava), ale později se název změnil na Pustá Rybná. To patrně souviselo s husitskými válkami, protože poté, co byla na podzim 1421 vojskem uherského krále Zikmunda vydrancována nedaleká Polička, vojáci zničili i okolní vsi včetně Rybné. Půl roku předtím Poličku dobyl Jan Žižka, přičemž jeho vojsko se nechovalo o moc lépe, čímž vlastně likvidace některých okolních vesnic odstartovala.

Ve druhé polovině 17. století pracovala v Pusté Rybné sklářská huť, kde se kromě spotřebního skla vyrábělo i sklo malované a broušené. V 18. století se v lokalitě rozšířilo pěstování a zpracování lnu a přibylo obyvatel, okolních osad i samot. Dnes k Pusté Rybné patří již zmíněných jedenáct osad – Kobylí, Pavlásky, Betlém, Chalupy, Damašek, Kamení, Polsko, Zlomy, Světy, Odřenec a Blatina, celkem vesnice čítá 160 trvalých obyvatel. Řada obydlí slouží k rekreačním účelům. Na návsi stojí jak informační tabule týkající se osad, tak i jedenáct symbolických kamenů – za každou místní část jeden.

Stodola v Pusté RybnéV roce 1838 byl v Pusté Rybné vystavěn filiální katolický hřbitovní kostel svatého Bartoloměje, jenž nahradil původní svatostánek, k němu pak v roce 1890 přibyl i nedaleký evangelický kostel. K vidění je rovněž osmiboká stodola, kde se scházeli evangelíci, než získali svůj vlastní kostel.

V Pusté Rybné se narodil Jan Makovský, vůdce vzpoury rekrutů na Českomoravské vysočině v letech 1796-1797, kteří se skrývali před nástupem do vojenské služby, když bylo rozhodnuto o mobilizaci sil proti hrozícímu vpádu Francouzů. Rebelií rekrutů se zabýval spisovatel Václav Kaplický v románu Rekruti, v literatuře se Pustá Rybná ocitla i díky Teréze Novákové v jejích dílech Drašar a Jiří Šmatlán.

Lucký VrchPo prohlídce Pusté Rybné se pustíme po zelené turistické značce ke zhruba šest kilometrů vzdálenému Luckému vrchu. Nejdříve vystoupáme půldruhého kilometru na Blatinský kopec, odkud je pěkná vyhlídka po okolí, potom pokračujeme další dva kilometry ke kapli svatého Jana Nepomuckého v Bukovině. Od kaple se dáme neznačenou spojovací cestou vpravo k silnici spojující Borovou a Telecí, dále projdeme rovně okrajem pole kolem usedlosti a napojíme se vpravo na žlutou turistickou značku, která nás po dvou kilometrech dovede na Lucký vrch.

Vrch se vypíná ve výšce 739 metrů nad mořem na severozápadním okraji Žďárských vrchů a za jasného počasí jsou odtud vidět Jeseníky a někdy i krkonošská Sněžka. Už za první republiky na úbočí kopce stála turistická chata a návštěvníci se tam mohou občerstvit stále. Kromě občerstvení a ubytování v chatě si turisté v tamním kempu mohou postavit také stan. Chatu na Luckém vrchu v roce 1828 vybudoval majitel pily v Poličce. Později začalo uvažovat o přestavbě objektu na chatu v horském stylu, k čemuž došlo v roce 1940. Po druhé světové válce turistický ruch utichl a v roce 1952 se chata stala majetkem Československé armády. Později ji měly v držení odbory zaměstnanců vojenské správy, pak plnila funkci zotavovny střešovické vojenské nemocnice. Nyní chata funguje v tradičním stylu turistické útulny.

Zpívající lípa v TelecímZ Luckého vrchu se pustíme po žluté značce kilometr cesty k takzvané Zpívající lípě v Telecím. Jde o jednu z nejstarších a nejmohutnějších lip v republice, podle odborníků je stará přes 700 let. Obvod jejího kmene dosahuje bezmála dvanáct metrů, vysoká je šestadvacet metrů. S mohutným vykotlaným kmenem je spojena pověst o písmákovi, který v dutině stromu opisoval zakázané žalmy. Při práci si svítil lojovými svíčkami a texty si prozpěvoval. Zvenku byla dutina nepostřehnutelná, písmákův zpěv se mísil se šuměním listí a kolemjdoucí byli přesvědčeni, že strom zpívá. Téma legendy zpracovala řada literátů, například Alois Jirásek a Teréza Nováková.
Dnes je památný strom staticky zajištěn, uvnitř vyztužen a dutina je opatřena mřížemi. Na podzim roku 2013 navíc památná lípa po bezmála třiceti letech prošla zdravotním řezem.
Když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil toleranční patent, téměř stovka rodin z Telecího se okamžitě přihlásila k evangelické církvi a během dalších let v obci došlo k postavení nového kostela. Do té doby byl v Telecím jenom katolický kostel svaté Máří Magdalény ze 14. století. Ten byl do novogotické podoby upraven v roce 1881. Obyvatelé vesnice i okolí se v minulosti většinou hlásili k církvi bratrské či k jiným reformačním směrům. V období pobělohorské rekatolizace se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo na kopcovitou Vysočinu a i v Telecím tak byly znovu osídleny opuštěné grunty, ze kterých pak z „bezpečnostních“ důvodů vznikaly uzavřené dvorce s okny jen do vnitřního dvora, kterým se říkalo „poličské“. Kvůli těmto památkám byla spodní část Telecího v roce 2005 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V obci se čtyřmi sty obyvateli je k vidění i dochovaná devítiboká stodola se šindelovou střechou, která jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání uzavřeného dvorce. Stodoly v oblasti vznikaly od 16. století, ale kvůli častým požárům obytných chalup se později stavěly dále od nich, aby rodiny nepřišly o uskladněnou úrodu.

Z Telecího jdeme po zelené značce dva kilometry k rozcestníku Maděra. Jakmile značka opustí silnici, po komunikaci pokračujeme ještě půldruhého kilometru, až dorazíme k rozcestí u Kučerova mlýna. U malované autobusové zastávky Březiny rozcestí Krásné se dáme po silnici doprava a po 1,5 kilometru dojdeme k Drašarově lípě, kudy vede i naučná stezka, a pak po dalším půldruhém kilometru dorazíme zpět do Pusté Rybné.