Vysočina, vysocina, aktuality, pečovatelská služba
Rainbow page separator

Potřebujete pomoci v péči o své blízké?

Pondělí, 17. Říjen 2011

Vysočina /V okolí každého z nás se občas vyskytne někdo, kdo potřebuje pomoci. Ať je již staršího věku nebo je dítětem, trápí ho nemoc či má nějaké postižení a není schopen postarat se sám o sebe či o svou domácnost nebo jeho blízcí jsou vyčerpaní každodenní péčí o něj a potřebují si odpočinout. Takto vypadá typická situace, kdy je možné využít služeb, které nabízí Oblastní charita Žďár nad Sázavou – Osobní asistence nebo Charitní pečovatelské služba.
Jaký je však mezi nimi rozdíl?

Osobní asistence je služba poměrně nová, tedy i veřejnosti méně známá. Její dosah spadá po celém území bývalého okresu Žďár nad Sázavou. Provozní doba je nepřetržitá, takže služeb osobního asistenta je možné žádat i v nočních hodinách či o víkendu. Vše je ale závislé na kapacitě služby. Oproti tomu má Pečovatelská služba, která funguje pouze v okolí Bystřice nad Pernštejnem a Žďáru nad Sázavou, vymezené časy svých úkonů. Záběr činnosti Osobní asistence, která se stejně jako Pečovatelská služba, řídí Zákonem o sociálních službách, je poměrně širší.  „Pečovatelská služba zajistí v podstatě vše, co člověk potřebuje, ale osobní asistence jsou jeho ruce. Osobní asistenti pomáhají vykonávat člověku to, co by jinak dělal bez svého postižení. Uživatel si tak vždy dojedná, na jakou dobu asistenci potřebuje. Společně tak vykonávají činnost, kterou člověk s postižením sám nezvládá,“ vysvětluje Mgr. Jaroslava Pavlíčková, vedoucí Osobní asistence.

„Rozdíl v našich službách vidím v tom, že pečovatelka přijde do domácnosti uživatele pomoci mu s něčím, co sám nezvládá. Například nakoupí, připraví stravu, pomůže s hygienou nebo úklidem, s uživatelem pohovoří a odchází. To vše v dohodnuté době,“ přidává vysvětlení Miroslav Prudký, vedoucí Charitní pečovatelské služby. „Oproti tomu osobní asistent je s uživatelem dlouhou dobu, třeba celé dopoledne a pomáhá se vším, co sám kvůli svému postižení nezvládne. Uklízení a nakupování není to hlavní. Jde o víc – především o doprovod a přítomnost,“ dodává vedoucí charitních pečovatelek. Ve žďárské Charitě pracují na pečovatelských pozicích prozatím pouze ženy.

Obě tyto služby jsou částečně hrazené ze strany uživatelů. Některým zájemcům připadá poskytování Osobní asistence drahé. V reálu však nepokryjí ani třetinu poskytované služby. Zbytek musí být hrazen z dotací a dalších zdrojů. Miroslav Prudký se často setkává i s tím, že někteří lidé si často myslí, že je poskytování pečovatelských úkonů zdarma stejně jako v případě ošetřovatelské služby, která je hrazena zdravotními pojišťovnami, takže není hrazena ze strany příjemce služby.  Lidé, kteří službu potřebují, mají nárok na příspěvek na péči, který je určený právě k hrazení těchto úkonů.

Tyto služby jsou terénní, což znamená, že jsou poskytovány v domácnostech uživatele nebo na místech, kde je třeba (např. škola, kultura, úřady apod.). Problémem podle Jaroslavy Pavlíčkové jsou sjednané asistence na krátký časový úsek s delšími dojezdy nebo požadavek na péči osobního asistenta na poslední chvíli, kdy je pak náročné službu pokrýt.
„Občas se také stane, že si nás pletou s úklidovou službou. Zažil jsem i požadavek na sekání trávy nebo plení mrkve na zahrádce. To ale bylo za čtyři roky, kdy pracuji v Charitě, jenom jednou. Ale je pořád množství lidí, kteří o nás vůbec nic neví,“ dodává Miroslav Prudký závěrem.

Autor tiskové zprávy: Lenka Šustrová