Rainbow page separator

Přehrada v Pařížově je památkou připomínající mocnářství

Čtvrtek, 7. Září 2017

Pařížovská přehrada

Běstvina / Na přibližně sedmnáctikilometrovou vycházku kolem Pařížovské přehrady v okrese Chrudim a Pardubickém kraji se vydáme z vesnice Běstvina. Ta leží necelých padesát kilometrů od Žďáru nad Sázavou, cesta tam vede po silnici I/37 přes Ždírec nad Doubravou a Trhovou Kamenici, odtud vlevo přes Horní Bradlo a Seč a pak po komunikaci II/340 až do Běstviny.

Kaple BěstvinaVe vesnici zaparkujeme u bývalého zámku, před kterým roste památný platan ze začátku 19. století. Je 40 metrů vysoký a s obvodem kmene asi 550 centimetrů. Naproti přes silnici stojí šestiboká kaple svatého Jana Nepomuckého, zřejmě z roku 1720, postavená ve stylu barokní gotiky, která byla nejdříve mylně připisována významnému staviteli Janu Blažeji Santininu-Aichlovi, nicméně později pak s největší pravděpodobností jeho napodobiteli Janu J. Voglerovi.

Z Běstviny jdeme po modré značce kolem Zástodolního a Hlubošského rybníka ke dva kilometry vzdálené Pařížovské přehradě. Dalšího půl kilometrů po žluté značce a pak ještě asi dvě stě metrů po neznačené cestě je to od rozcestníku až k její hrázi.
Pařížovská přehradaRetenční nádrž na řece Doubravě stavělo na pět set dělníků v letech 1910 až 1913, hlavním důvodem byla ochrana okolí před povodněmi. Dnes je fotogenická Pařížovská přehrada s hrází postavenou z lomového kamene a kamennými věžičkami coby technická památka rovněž atrakcí pro turisty. Její hráz je volně přístupná přes bránu objektu Povodí Vltavy, což je správce přehrady. Je třeba projít přes odemknutou branku pro pěší v areálu, případně zazvonit na hrázného. U přehrady je vystavený i původní 1,5 tunový litinový šoupátkový uzávěr z obtokové štoly, který byl vyrobený ve Vítkovických železárnách v roce 1912. Takových šoupátek bylo na přehradě nainstalováno celkem deset – šest z nich v obtokové škole a čtyři na spodních výpustech hráze. Ovládání všech šoupátek bylo v roce 1963 v rámci modernizace zařízení přeinstalováno na elektromotory, které může kontrolovat hrázný přímo ze své kanceláře.
Od hráze přehrady se vrátíme zpět k rozcestníku a pustíme se opět po modrém značení, ale tentokrát v opačném směru k 6,5 kilometru vzdáleným Kraborovicím.

Procházíme lesem proti proudu Doubravy, až dorazíme do osady Spačice, kde nás značka nejprve přivede na silnici a následně ji sledujeme na polní cestě do Úhrova, místní části obce Kraborovice. Ty už leží v Kraji Vysočina a okrese Havlíčkův Brod.
Hradiště ÚhrovJeště před vesnicí naši pozornost upoutá volně přístupná replika středověkého hradiště. Ta připomíná tamní významnou historickou událost, kterou byla bitva a následné uzavření míru 27. února 1469 mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Dřevěné hradiště je vybaveno turistickým posezením, několika patrovými zastřešenými a volně přístupnými objekty, z nichž je mimo jiné pěkný rozhled po okolní krajině, odpadkovými koši a ohništěm. Pro případný pobyt delší než dvě hodiny je nutné předem požádat o svolení kraborovický obecní úřad. Hradiště bývá využíváno například rovněž k setkání místních obyvatel při pravidelných srpnových úhrovských slavnostech.

V replice se rovněž v březnu 2012 uskutečnila takzvaná Panská bitva připomínající dávný vojenský střet v Železných horách. Jednalo se o rekonstrukci polní bitvy včetně obléhání úhrovského hradiště.
K následujícímu historiky popsanému smírnému aktu mezi českým a uherským králem mělo v únoru 1469 dojít právě v Úhrově pod lípou, později řečenou také Jiříkova – podle jména českého krále. Ves Úhrov byla tehdy vypálená a králové spolu údajně jednali v napůl pobořené kovárně stojící vedle lípy. Památný strom si místní lidé připomínají dodnes, ačkoliv původní lípa v roce 2012 podlehla zkáze. Na jejím původním místě ji v následujícím roce nahradila její „dcera“ vzešlá ze semenáčku památného stromu. Prostor okolo lipky je nově upraven, v místě je informační deska i původní informační tabule a památník sjednání míru mezi českým a uherským králem.

V malém Úhrově se sotva pěti desítkami trvalých obyvatel rovněž budí pozornost barokní zámek pocházející z 18. století, který nechal vystavět František Václav Vltavský z Manswertu (Manšverku). V současné době je historický objekt v soukromém vlastnictví a prochází postupnou rekonstrukcí, přičemž vstup na pozemek je zapovězen. Ještě před rokem 1988 byl zámek zapsán jako kulturní památka ČR.
V Úhrově se přeorientujeme na žluté turistické značení, které nás nejdříve dovede nad vesnici, kde na vyvýšenině stojí barokní kaple svatého Antonína Paduánského. Ta byla kompletně opravena v letech 2013 až 2015 a je také zapsaná jako kulturní památka České republiky.

Od kaple pokračujeme po žluté značce, která nás vede nejdříve mezi poli a pak lesem. V místě, kde vychází z lesa a uhýbá vlevo, pokračujeme stále rovně až na okraj vsi Heřmanice. Přes ni ale nepůjdeme, protože vzápětí se dáme vlevo po polní cestě, která jde mezi poli a potom lesem až k Pařížovské přehradě. Dorazíme až k hrázi, která je však z této strany neprůchozí, protože kovová branka je uzamčená, avšak upravená stezka vlevo nás dovede dolů pod hráz. Tam přejdeme mostek vedoucí přes Chrudimku, která vytéká pod hrází z přehrady, a vystoupáme k soukromým rekreačním objektům vedle vodní nádrže. Vzhledem k tomu, že chaty jsou z opačné strany obehnány ploty, neobejde se to bez svolení majitelů k průchodu přes soukromý pozemek. V případě jejich nepřítomnosti nezbývá než přelézt nízké oplocení dole u řeky, abychom se dostali na cestu vedoucí z Pařížova zpět ke vstupu do areálu u přehradní hráze. Od turistického přístřešku se pak necháme vést žlutou značkou, která nás opět nasměruje k rozcestníku před přehradou. Odtud nám pak zbývají už jenom dva kilometry po modrém značení do Běstviny.