Rainbow page separator

Přes Čertův kámen a Žákovu horu k prameni Svratky

Středa, 13. Březen 2013

Škrdlovice / Vycházka, která měří asi osmnáct kilometrů, začíná ve Škrdlovicích nedaleko Žďáru nad Sázavou. Automobil je možné zaparkovat u některého z tamních penzionů či restaurací a pak se pustit tři kilometry po červené turistické značce za obec do lesů směrem k přírodní památce Tisůvka. Ta se rozkládá kolem stejnojmenného skalního vrcholku v nadmořské výšce 792 metrů. Vrch se zvedá severozápadně nad vesnicí Cikháj v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.

certuv-kamenÚzemí bylo vyhlášeno přírodní památkou v roce 1974, zaujímá rozlohu 0,18 hektaru a nachází se v nadmořské výšce 780 až 792 metrů. Skála, které se lidově říká Čertův kámen, má délku 58 metrů, výšku patnáct metrů a dělí ji úzká skalní průrva. Nahoru se může vyšplhat i běžný turista, ovšem v zimě to po sněhu a ledu moc dobře nejde. Velké rozhledy se však nahoře nekonají v žádném ročním období, protože všude kolem jsou vzrostlé stromy. V okolí skal se daří smrkům a bučině a přímo na nich se vyskytuje bříza bělokorá a rovněž různé druhy mechů.

.

Kromě červené turistické značky přes Tisůvku prochází i trasa naučné stezky Žákova hora – Tisůvka. Svůj lidový název, Čertův kámen, získala skála na vrcholu kopce Tisůvka podle pověsti, ve které se hovoří o čertovi, jenž chtěl vytrestat bezbožné dělníky, již měli stavět kostel v nedalekém Světnově. Ti sice se stavbou začali, ale večer se po práci nepomodlili a svojí práci nepožehnali, takže čert v noci všechen stavební materiál sesbíral do pytle a pryč s ním. Jenže jak tak letěl nad kopcem Tisůvka, pytlem zachytil o stromy, ten se roztrhl a všechno kamení se vysypalo na zem. A už tam zůstalo ležet navždy – právě v podobě Čertova kamene.

tisuvkaZ Tisůvky vede poměrně strmá cesta dolů až na cestu, kde ve 30. letech minulého století fungovala lesní železnice. Ta byla zbudována po polomu v říjnu roku 1930, který na Žďársku způsobila mohutná vichřice, jež zničila velké množství lesních porostů, zejména smrkových. Lesní železnice byla v lokalitě v provozu až do konce roku 1934, dokud nebylo veškeré popadané dřevo vytěženo a zpracováno.

.

Červená turistická značka pokračuje dále na Žákovu horu, která se vypíná ve výšce 810 metrů nad mořem – z Tisůvky jsou to k Žákově hoře tři kilometry. Závěrečná fáze cesty vede do prudkého kopce, je možné si při ní velice dobře otestovat fyzickou kondici. Někteří nadšenci stoupání v zimě zvládají dokonce na běžkách, o čemž svědčí četné stopy ve sněhu. Když ho leží hodně, cesta obvykle příliš prošlapaná nebývá, což činí stoupání ještě o něco fyzicky namáhavější i pro pěší.

narodni-prirodni-rezervace-zakova-horaLesní komplex Žákovy hory je od 30. let minulého století vyhlášen přírodní rezervací, která chrání výjimečně zachovalý přirozený prales. Zásadní krok ke vzniku rezervace učinil již v roce 1929 tehdejší majitel panství Zdenko Radslav hrabě Kinský. Tento počin také připomíná pamětní deska na rozcestí pod Žákovou horou z roku 2009, která zmiňuje i jeho manželku Eleonoru a syna Radslava hraběte Kinského, jenž v ochraně pralesa na Žákově hoře posléze pokračoval.

.

Žákova hora rovněž patří mezi 145 význačných vrchů v České republice, kde jsou zřízeny trigonometrické body, v případně Žákově hory se jedná o trigonometrický bod číslo 431. Poprvé byla Žákova hora do měřičské sítě zařazena pro účely katastrálního mapování v letech 1821 – 1864 a první mapa, ve které byla zanesena, byla katastrální mapa obce Cikháj z roku 1835. Při pozdějších měřeních v letech 1862 – 1898 byl vrchol Žákovy hory z měření vypuštěn, a to patrně z toho důvodu, že by bylo třeba postavit nákladnou měřičskou věž za účelem překonávání vysokého lesního porostu. Ovšem v roce 1923 byl  trigonometrický bod v nízkém porostu opět zaměřen.

zakova-hora

V pozdějších letech byla na Žákově hoře prováděna přesná geodetická a také astronomická měření. Tamní bod disponuje značným významem, neboť slouží k průzkumu pohybu zemské kůry a stanovení přesného tvaru zeměkoule. Vrchol kopce je však zalesněný, takže turistům rozhledy do okolní krajiny neumožňuje.

.

Půl kilometru od rozcestí pod Žákovou horou se na zelené turistické značce nachází Stříbrná studánka. Podle rozcestníku se jedná o pramen řeky Svratky, o čemž se však dlouhá léta vedou diskuse s tím, že skutečný pramen je jinde. Smírné řešení pro všechny nabízí varianta, která říká, že Stříbrná studánka je pouze jedním z pramenů Svratky. Nenápadný pramínek vytékající zpod kamenů, v jehož těsně blízkosti bývá umístěn hrneček pro žíznivé pocestné, by byl téměř přehlédnutelný, kdyby hned vedle při cestě nestál památník v podobě velkého kamene. Trochu obtížně čitelný nápis na něm říká, že právě tady prezident Ludvík Svoboda v roce 1970 vyhlásil Chráněnou krajinnou oblast Žďárské vrchy. Právě tady u Stříbrné studánky, pramene Svratky. Zlé jazyky tvrdí, že tento pramen Svratky se hodil i proto, že se k němu dalo dopravit automobilem a vysocí státní hodnostáři se tak nemuseli vláčet po kopcích v pohorkách a potu tváře.

stribrna-studanka-pramen-svratky

Voda ve Stříbrné studánce je údajně pitná, alespoň to tvrdí lidé, kteří ji bez úhony na zdraví požili, a napovídá tomu i hrneček instalovaný přímo u pramene. Kdo si troufá, nechť to zkusí.

.

Trasa procházky pokračuje dále po zelené značce, a to půldruhého kilometru až k rozcestníku Pod Fryšavským kopcem. Tam přejdeme na modrou trasu a mezi lesy pokračujeme do tři kilometry vzdálené obce Cikháj. Ve vesnici, která v současné době čítá asi stovku stálých obyvatel, je možné najít několik objektů, jež jsou zapsány na seznamu kulturních památek. Jedná se o zvoničku, boží muka, pamětní kříž, vodní mlýn a bývalou Joklovu hospodu.

Vznik obce, jejíž katastrální území se rozkládá po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice, se datuje do roku 1366, kdy byl vyměřen její katastr a vznikla usedlost Walddorf. Ta spadala pod správu žďárského kláštera a měla ho za úkol zásobovat zemědělskými produkty. O dva roky později byla nedaleko Walddorfu založena osada Czykhaki. Jejími prvními osadníky byli obyvatelé české i německé národnosti – lesní dělníci a uhlíři. Vymýcený les proměňovali v ornou půdu a pěstovali na ní obilí, řepu a později i brambory. Dřevo z okolních lesů bylo v milířích využíváno k výrobě dřevěného uhlí, které sloužilo pro vysokou pec na železnou rudu v nedaleké Polničce a pro sklářské hutě.

stribrna-studanka

Cikháj projdeme po modré značce, na konci obce se nachází restaurace a penzion Tisůvka s možností občerstvení. Těsně za ním při cestě leží louka s památníkem věnovaným partyzánskému a odbojovému hnutí, které byly v obci v závěru druhé světové války velmi intenzivní. Obyvatelé žili od podzimu roku 1944 v úzkém kontaktu s partyzány, po vyzrazení odbojové činnosti byli někteří místní při raziích ve vesnici odvlečeni, případně odsouzeni k trestu smrti. Památník odbojářům byl na louce za Cikhájí odhalen v květnu roku 1975.

.

Poté, co mineme památník, pokračujeme po modré značce dále cestou mezi lesy a po třech kilometrech dojdeme k rozcestníku Zubačka. Tam „přestoupíme“ na červenou značku, která nás po dvou kilometrech dovede zpět do Škrdlovic.