Rainbow page separator

Trenckova rokle zarostlá vegetací ústí nad vesnicí Drahonín

Středa, 12. Červenec 2017

Podmitrov / Výšlap do Trenckovy rokle a jejího nejbližšího okolí začíná v Podmitrově, místní části obce Strážek na Bystřicku. Ze Žďáru je to dvaatřicet kilometrů, nejrychleji se tam dostaneme pod silnici I/19, přičemž za Novým Městem odbočíme vpravo a dojedeme do Dolní Rožínky, odkud potom odbočíme vpravo na Strážek a tam následně doleva do rekreační části zvané Podmitrov. V místě se rovněž před výšlapem, anebo po něm můžeme občerstvit v restauraci penzionu, případně obdivovat tamní „zvířenu“, což jsou prasata, kozy, ovce či koně ve výbězích.

Poté se po červené turistické značce pustíme nejdříve lesem podél řeky a později pěšinkami po skalách k sedm kilometrů vzdálené Trenckově rokli. Terén v druhé polovině trasy vede svahem po skalách a je poměrně náročný. V exponovaných místech chybí jakékoliv zábrany, takže chybný krok, například uklouznutí po vrstvě spadaného listí, může znamenat zřícení se z prudkého srázu do řeky Bobrůvky. V průběhu let navíc turistická stezka podléhá půdní erozi.

Minikaňon, k němuž nakonec dorazíme, vznikl na krátkém levostranném přítoku řeky Bobrůvky. Název Trenckova rokle je odvozen od jména Františka barona Trencka (1711-1749), jehož obraz je rovněž zavěšený u rozcestníku v rokli. Tento kdysi obávaný vrchní velitel sboru nelítostných pandurů, který byl mimo jiné také ve službách císařovny Marie Terezie, se v rokli měl údajně ukrývat a také někde v tamních skalách uložit velký poklad. Mínění historiků se však s lidovými pověstmi rozchází. Baron Trenck podle tvrzení odborníků v po něm pojmenované rokli nikdy nebyl. Neohrožený vojevůdce pocházející z italské Kalábrie nakonec zemřel ve vězení v brněnském Špilberku a jeho vzduchem vysušená mumie nyní spočívá v brněnské Kapucínské hrobce.

V Trenckově rokli, kde se „vysočinská“ řeka Bobrůvka podle map v zákrutu mění na „jihomoravskou“ Loučku, se kromě turistů odedávna scházejí trampové – turistům je tam k dispozici jejich ohniště, kde si mohou opéct buřty, než je červená značka vyvede po skále nahoru. Na té již fixní řetězy upevněny jsou a cesta dál pokračuje do nedalekých Skryjí.

My se od ohniště v rokli vydáme neznačenou cestou vlevo vzhůru, přičemž při dostatku vody můžeme obdivovat vodopády a po krátkém stoupání za pomocí lana připevněného na skále i vysoko položený trampský srub s příznačným názvem Orlí hnízdo. Ten má i svoji vlajku s názvem, který se postupem let nemění, u vyhlídky na špičky mohutných smrků. Srub se může dokonce pochlubit také rekreačním číslem a poštovní schránkou. Do té se ale dávají pouze vzkazy majitelům, protože žádný pošťák po laně s největší pravděpodobností nikdy nelezl.

Obvodové zdi chaty, která na skále stojí už od 60. let minulého století, byly vystavěny z různých zbytků cihel a kamenů, jednoduchá šikmá střecha je pokryta plechem. 16. listopadu 1979 bylo usnesením rady MNV Olší u Tišnova srubu přiděleno číslo evidenční E4. V dalších letech byla chata novými majiteli postupně zrekonstruována, což nebylo právě jednoduché. Většinu stavebního materiálu totiž stavebníci až na místo přepravovali na zádech. Do „divočiny“ se technika jen tak nedostala. U romantické chaty na útesu se nachází i terasa, „polní“ toaleta, upravená cesta k vodě, dřevěné schodiště vedoucí k posezení s ohništěm i aquadukt. K dispozici je náhodným návštěvníkům, kteří se vyšplhají až nahoru, také ohniště. Před lety se přístřešek chaty Orlí hnízdo nezamykal, ani když tam jeho majitelé nebyli, takže turisté si tam mohli vypůjčit sirky, svíčky a další potřeby. Poté, co však byl srub několikrát vykraden, majitelům nezbylo než majetek po dobu své nepřítomnosti zamykat.

Od trampského srubu se vydáme roklí vzhůru proti proudu potoka. Šplháme korytem potoka, jehož okolí je po většinu roku zarostlé bujnou vegetací. Vystoupáme až na louku na okraji lesa a odtud se po cestě pustíme vlevo k vesnici Drahonín.
Dorazíme do malebné vísky, která v současné době čítá asi 120 obyvatel. Kdysi vznikla při prameni bývalého Nevěrského potoka jako kolonizační sídlo. Její historie sahá až do roku 1353, kdy se poprvé setkáváme se jménem Drahonín, i když v historických listinách lze první zmínky o obci nalézt už v roce 1208. Podle nejznámější místní pověsti se v nedaleké Trenckově rokli za dob panování Marie Terezie skrýval známý pandur baron Trenck, když se císařovně znelíbil. Tehdy prý mu do jeho skrýše drahonínský stařeček Večeřa, který tam pandury náhodou objevil, musel pod hrozbou smrti vodit ovce, které si vojáci zabíjeli k jídlu, než jednoho dne z rokle zmizeli. Stařeček pak o svém zážitku dlouhou dobu mlčel…

Dominantou Drahonína je kaple Krista Krále z roku 1935, naproti ní funguje hostinec, kde je možné de v otvírací době občerstvit.
Z Drahonína pokračujeme v cestě stále rovně přes vesnici. Na jejím konci sejdeme ze silnice II/390, která vsí prochází a odbočuje doprava, a dáme se rovně nejprve po zpevněné a později polní cestě až k silnici II/385. Vlevo se rozkládá kopec s názvem Kraví hora, od něhož se odvíjí název lokality, která je jedním ze sedmi vytipovaných míst v České republice pro možnou výstavbu trvalého podzemního úložiště jaderného odpadu.

Na silnici se potom dáme vlevo a u autobusové zastávky nad vesnicí Moravecké Pavlovice sejdeme po cestě vlevo. Do Pavlovic ale nedojdeme, protože na prvním rozcestí vpravo odbočíme na lesní cestu, po níž dojdeme až k rozcestí Lopaty. Tam se poblíž chatové oblasti napojíme na modrou turistickou značku a po dvou kilometrech dorazíme do osady Habří, místní části Moraveckých Pavlovic. Turistická značka nás poté provede vsí a sejdeme dolů k lávce přes řeku Bobrůvku, kde se dáme vpravo a po červeném značení dorazíme zpět k penzionu do Podmitrova.