Rainbow page separator

V žulových lomech u Skutče se dá i koupat

Středa, 4. Listopad 2015

Skuteč / Nenáročná procházka začíná ve Skutči, městě s asi pěti tisíci obyvateli v okrese Chrudim a Pardubickém kraji. Od Žďáru nad Sázavou je vzdálené osmatřicet kilometrů, nejkratší cesta vede směrem na Svratku s tím, že před ní odbočíme vlevo na Kameničky a poté jedeme přes Dědovou, Kladno, Vojtěchov, Ranou, Oldřetice, Radčice a Žďárec do Skutče, kde je možné zaparkovat na náměstí.

Náměstí ve SkutčiPrvní písemná zmínka o Skutči pochází z roku 1289, stará osada ležela na obchodní cestě vedoucí z Chrudimi na Trstenickou stezku. Ves byla povýšena na město pravděpodobně v první polovině 14. století, to měla i hrdelní právo, soud, mučírnu a pranýř na náměstí. V minulosti Skuteč patřila mezi větší města v kraji, v roce 1843 tam žilo 3620 obyvatel. V roce 1862 zničil požár celou východní část náměstí a dnešní Heydukovu ulici. V srpnu 1867 zcela vyhořela západní strana náměstí a přilehlé části. Při posledních dvou požárech shořelo 306 domů a 120 stodol, chlévy a další objekty. Po požáru v roce 1867 byla zazděna podloubí domů na náměstí.

Skuteč byla spojena s tradicí obuvnictví a také kamenictví, což dokládají i expozice v muzeu umístěném pod náměstím. Obuvnická živnost ve Skutči před stoletím prosperovala nejenom na velkých dodávkách vojenských bot, ale za první republiky kožené výrobky tamních zručných mistrů i několika továren putovaly nejenom do Čech, ale i po Evropě a za oceán do Ameriky. V muzeu je k vidění i největší ručně šitá polobotka v České republice i v Evropě, ale také až 140 let staré ševcovské stroje, po zrestaurování většinou funkční. Část obuvnické expozice zahrnuje i někdejší český fenomén – takzvané botasky, které se v roce 1963 začaly vyrábět právě ve skutečské továrně Botana.

Kamenictví ve skutečském muzeu reprezentuje jak vnitřní, tak i venkovní část expozice – ta venkovní byla vytvořena se záměrem procházky malým fiktivním kamenolomem, takže si návštěvník může udělat dojem, jak to kdysi v takovém lomu chodilo a co práce v něm obnášela. S tím je spojena i někdejší výroba speciální kostky „tramvajky“ či „vídeňky“, jejich ruční sekání, štípání na beranové štípačce i ruční výrobu štěrku.
S historií souvisí i naučná Žulová stezka, která vede kolem pozůstatků těžby v okolí Skutče, kde jsou dodnes některé lomy funkční.
K prvnímu většímu využití žuly na Skutečsku došlo v době budování železniční trati z Pardubic do Havlíčkova Brodu. Kámen se roztloukal především na štěrk pod pražce, potřeba byl ale i kámen na stavbu mostků či tarasů. Rozkvět nastal s příchodem Josefa Haince v roce 1891, který měl v kamenictví značné zkušenosti a ve Vídni vlastnil stavební firmu. Na Skutečsku objevil výbornou kvalitu tamního kamene, z něhož začal vyrábět tehdy žádané žulové kostky „vídeňky“ o hraně 18×18 centimetrů, které po železnici dopravoval do Vídně. V okolí začaly vznikat další lomy a těžba žuly a kamenické řemeslo se rychle rozvíjely. Vzhledem ke zvyšující se poptávce po žulových kostkách a dlažbě některé lomy začaly v první polovině dvacátých let minulého století vznikat poměrně překotně, bez důkladného předchozího geologického průzkumu, takže dost z nich bylo záhy zase opuštěno jako nerentabilní. Pozůstatků po lomech, které se neosvědčily, je kolem Skutče řada, některé jsou zatopené, většinou i zarostlé bujnou vegetací.

Andrusivův lomNěkteré lomy naopak byly velice úspěšné, například Andrusivův lom založený v roce 1926. Jeho roční produkce činila tři sta vagonů a fungoval do poloviny května roku 1942.
V lomech obvykle bývala kovárna, sklad střeliva, přípravna kostkaře a štípány pro výroku dlažby. Místní specialitou se staly „labáky“ – balvany, kterými byly zpevňovány břehy Labe, ale i jiných řek. Kámen, který se nehodil na nic dalšího, roztloukaly ženy – tlučky na štěrk pod pražce. Zatímco muži, kteří vyráběli kostky, byli za deset hodin práce schopni vyrobit až padesát kostek a vydělat si tím osm korun, práce tluček byla podstatně méně oceněná. Dostávaly za ni korunu a osmdesát haléřů denně. Osm korun denně však dostávali jen ti nejzručnější kostkaři a navíc se jednalo o fyzicky velmi náročnou práci, protože jedna „vídeňka“ vážila patnáct kilogramů. Nezanedbatelné bylo rovněž riziko úrazů v lomu, často smrtelných, například po pádech z výšky či při odstřelu žulových bloků.
Na počátku 40. let žilo na Skutečsku na čtyři a půl tisíce kameníků. Razantní útlum řemesla nastal v roce 1942 a po válce již bývalého rozkvětu nebylo dosaženo. Největší část produkce žulových lomů postupně nahradily nové materiály, jako je například asfalt nebo beton.
Cestu kolem skutečských lomů zahájíme na tamním náměstí, odkud jdeme po zelené turistické značce k rozcestníku Kozí hrádek. Poté pokračujeme po zeleném značení lesní cestou a postupně se mezi vegetací začínají objevovat pozůstatky těžby – zatopený malý Vamberák či větší Macháčkův lom. Dojdeme k rozcestníku Kamenný val, kde jsou k vidění hromady kamení z předchozí těžby, a pokračujeme po naučné stezce na žluté turistické značce, přičemž naučná stezka je značená panely.

Lom ZvěřinovNejvětší z lomů, které můžeme v okolí vidět, je Zvěřinov – po pravé straně cesty. Dojdeme až k vyhlídce Kaňon a z odbočky se pak vrátíme a pokračujeme po žluté značce. Jdeme kolem areálu lomu Leštinka, který využívají potápěči, a procházíme po žluté dále podél dalších informačních panelů až k Novákovu jezírku. V tomto lomu trvala těžba od 90. let 19. století asi třicet let – vytěžený kámen byl zpracováván v nedalekém a dodnes fungujícím lomu Litická. Po ukončení těžby byl lom zaplaven spodní vodou a stalo se z něj jezírko.
To bylo pojmenováno po hudebním skladateli a profesorovi pražské konzervatoře Vítězslavu Novákovi, který se v něm často s nadšením koupával. Novák pocházel z Kamenice nad Lipou, ale oženil se s dcerou skutečského továrníka Práška. Okolí Skutče jej přitahovalo a právě tam zkomponoval řadu svých prací. Ve 40. letech minulého manželé Novákovi odešli z Prahy do Skutče natrvalo.
Zatímco některé lomy v okolí Skutče jsou čisté a v létě využívané ke koupání (například Zvěřinov), voda v Novákově jezírku v současné době k osvěžení neláká.

Pod FimberkemPo žluté značce dojdeme k rozcestníku Pod Fimberkem a odtud se pak po zelené vrátíme zpět na náměstí.
Cestou zpět do Žďáru můžeme ještě navštívit Vojtěchovskou rozhlednu v nadmořské výšce 590 metrů na cestě mezi Vojtěchovým a Kladnem. Stojí na návrší zvaném Na hrbovatkách nedaleko silnice I/34, která dělí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a Železné hory.

Vojtěchovská rozhlednaRozhledna je postavena z kamene, železa a dřeva. Zprovozněna byla v roce 2010, ční do výše více než šestnáct metrů a vyhlídková plošina je umístěna v téměř dvanáctimetrové výšce. Na rozhlednu vede devětapadesát schodů, otevřena je v hlavní prázdninové sezoně denně, na jaře a na podzim jenom o sobotách, nedělích a svátcích. Vstupné činí dvacet korun a nahoře je instalován rovněž dalekohled (zpoplatněný zvlášť) k lepšímu rozhledu po okolí.