Rainbow page separator

Ve Víru malí i velcí lezou po ferratě s vyhlídkou na přehradu

Středa, 12. Červenec 2017

Dalečín / Necelých dvacet kilometrů čítá výšlap po „pravobřežce“ kolem vodárenské nádrže ve Víru a v jejím blízkém okolí. Start výšlapu je v Dalečíně, který je od Žďáru vzdálený 34 kilometrů, u začátku Svratecké vodohospodářské naučné stezky s informačními panely týkajícími se vodohospodářství, vodního díla i přírody kolem. Asi osm kilometrů cesty tak můžeme postupně sledovat Svratku přitékající do přehrady, rozšiřující se nádrž i skály nad ní – údolí bylo kompletně zatopené vodou v roce 1957. Na stavbě přehrady několik let pracovalo na 1400 dělníků, kámen na štěrk se těžil nedaleko v lomu u později zatopené obce Korouhvice. Písek a cement se dovážel na osm kilometrů vzdálené nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud dále pokračovaly deset kilometrů dlouhou lanovkou do betonárny na dně budoucí přehrady. Pod hladinou nakonec zůstaly vesnice Chudobín a Korouhvice. Chudobín je dnes asi v patnáctimetrové hloubce, původní Korouhvici připomíná Korouhvická zátoka pod novou Korouhvicí, protože tato vesnička nezanikla úplně. Když byla v roce 1946 vysídlena, pět rodin odmítlo přesídlit do Litobratřic u Znojma, kde po válečném odsunu zůstaly volné statky. Tito lidé si vystavěli nové domy nad přehradou. Dnes je v Korouhvici jenom několik obyvatel, administrativně je spojena se sousedním Chlumem se čtyřmi desítkami lidí.

Nádrž slouží jako ochrana před povodněmi na dolním toku Svratky, vyrábí elektrický proud ve své hydroelektrárně, vyrovnává nízký stav hladiny řeky v létě a je zdrojem pitné vody pro široké okolí i pro padesát kilometrů vzdálené Brno. Kvůli prvnímu ochrannému pásmu je dnes zakázán i přístup k vodě.

Po cestě dorazíme až ke hrázi, odkud jsou při nízkém stavu vody stále vidět zbytky komplexu někdejší betonárny. Díky masivní konstrukci se tyto objekty zachovaly ve velmi dobrém stavu.

Betonová hráz nádrže dosahuje výšky 66,2 metru, její koruna je široká devět metrů a dlouhá 390 metrů. Je třetí nejvyšší v České republice – od základové spáry měří 76,5 metru.

Vír se ale v zájmu turistů neocitl jenom kvůli přehradě, nýbrž už v 80. letech 19. století, a to díky tamnímu restauratérovi Františku Šťastnému. Ten hostům nabízel mimo jiné svoji specialitu – bylinný likér Vírský vánek. Do jeho podniku brzy našla cestu řada významných osobností od politiků až po umělce. Dnes obec turisty láká především na sportovní vyžití i krásnou přírodu.

Ferrata Jezerní stěnaV zimě na skále pod přehradní hrází funguje ledová lezecká stěna, od podzimu 2015 jsou na skalách v provozu i dvě zajištěné cesty pro turisty, ferrata Velká věž a protější Jezerní stěna. Pohledem ze skal se tak mohou pokochat nejenom horolezci, ale za pomoci bezpečnostních pomůcek, které si je možné zapůjčit v tamní půjčovně, i malí a velcí turisté. Vybudování ferrat, které zajistili vírští horolezci, finančně podpořila obec Vír i radnice v nedaleké Bystřici nad Pernštejnem v rámci zvýšení turistického ruchu v regionu.

Karasín rozhlednaOd Jezerní stěny se vrátíme na červené turistické značení pod přehradou a pustíme se nahoru lesem k pět kilometrů vzdálené karasínské rozhledně. Vystoupáme přitom 250 výškových metrů. Karasín, místní část Bystřice nad Pernštejnem, je známý především díky rozhledně z roku 2002 a v zimě i vedlejší sjezdovce. Rozhledna měří osmadvacet metrů, ve výšce pětadvaceti metrů je vyhlídková plošina, ke které vede 128 schodů. Pod rozhlednou se nachází bufet se sociálním zařízením, vedle ní venkovní posezení a dětské hřiště. Rozhledna je přístupná celoročně, cena vstupného na ochoz činí pět korun, v případě zavírací doby bufetu je vstup zdarma. Z vyhlídky je dobře viditelná zejména Bystřice nad Pernštejnem, Vítochov s kostelíkem svatého Michaela i zřícenina hradu Zubštejn.

Od rozhledny pokračujeme po červené značce 2,5 kilometru do Vítochova, další části Bystřice nad Pernštejnem. Tamní dominantou je již zmíněný kostel svatého Michaela. Ten byl postaven ve 13. století na místě někdejšího pohanského pohřebiště. Raně gotický kamenný kostel s románskými prvky je obklopen hřbitovem, který ohraničuje kamenná zeď, a patří mezi kulturní památky České republiky. Otevřený bývá například začátkem července u příležitosti místní vyhlášené poutě.
Z Vítochova jdeme dále po červené značce a pokračujeme do pět kilometrů vzdáleného Dalečína. Cesta nás vede nejdříve mezi poli, potom lesem a asi půldruhého kilometru před Dalečínem se vpravo za mladými smrčky v nadmořské výšce 525 metrů vypíná Ostrá skála. Okolí skály, na kterou se dá vylézt, je častým cílem turistů.

Ostrá skálaV Dalečíně za vidění stojí především zřícenina tamního hradu, německy označovaného jako Tolenstein, z první poloviny 14. století, která se nachází na kopci nad řekou Svratkou – za obecním úřadem, bývalým zámečkem. Začátkem 16. století se již neobývaný dalečínský hrad stal sídlem loupežníků a v roce 1519 byl proto vojskem vyvrácen.

Do dnešních dní se z ruiny dochovala vysoká obvodová zeď, která má ve dvou řadách nad sebou malá střílnová okénka. Přízemí a sklepy hradu jsou zasypány. Jeho rozvrácené zdivo bylo kolem roku 1590 z větší části použito při stavbě sousedního zámečku. Dnes jsou zbytky hradu upraveny jako park s vyhlídkou na vesnici. Několikrát do roka se tam konají různé kulturní akce.

Původní podoba dalečínského zámku byla renesanční, avšak v 19. století získal vzhled tyrolské chaty. Za druhé světové války sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend, později tam bydleli vojáci jednotek SS. Po válce se objekt dostal do majetku státu, dnes je mimo jiné sídlem obecního úřadu.