Rainbow page separator

Vlasta Piskačová o spolupráci během festivalu Slunohraní

Čtvrtek, 16. Červenec 2015

Vlasta Piskačová - Slunohraní 2015

Nové Město na Moravě / Šestý ročník Novoměstského Slunohraní skončil v pátek 10.7. Slavnostním závěrečným koncertem, kdy se na nádvoří Horácké galerie objevilo Janáčkovo kvarteto a poté i smyčcový komorní orchestr, zněl Dvořák, Vivaldi a také nádherná skladba pro cimbál z dílny Dalibora Štrunce. Navzdory nízké teplotě vzduchu nebral potlesk konce a posluchači, vtaženi do mimořádné atmosféry, si vyžádali přídavky.
Váš festival dokáže tři dny za sebou zaplnit nádvoří Horácké galerie. Jak je to možné?
Myslím, že je to tím, že zdejší publikum už tuší, co mu Slunohraní nabídne, byť je to žánr nebo interpret pro něj méně známý. Na počátku, během prvních ročníků, si nás návštěvníci koncertů „oťukali“ a nyní už nám důvěřují , cítí, že pro ně připravujeme kvalitní program a že ho chystáme s láskou. To je hodně důležité, protože já jsem přesvědčena, že pokud člověk dělá cokoliv s láskou, mohou se dít doslova zázraky.

Co jsou ty zázraky, které při Slunohraní vnímáte?
Během samotné akce se nacházím ve zvláštním rozpoložení, je to kombinace určitého napětí, velké míry stresu, ale zároveň i vysoké koncentrace na hezký výsledek. Jen stěží se proto soustředím na běžné věci, jako je jídlo nebo oblečení. S radostí však ale pomáhám chystat hlediště, u toho se odreaguji. Prioritní je pro mne, aby v organizačním týmu a v celém prostoru vládla pozitivní atmosféra, dobrá nálada a nadšení pro věc. Toto naladění celého týmu pak generuje celý řetězec drobných i větších událostí, jako je například obrovská pomoc od zaměstnanců Horácké galerie, Kulturního domu, ZUŠ a mnoha dalších lidí, které tato atmosféra přitahuje jako magnet. Každý člověk rád pobývá v příjemném prostředí a rád dělá něco užitečného. Letos například po každém koncertě hlediště skoro samo mizelo a židle byly za okamžik složeny. Bylo to tím, že se prostě objevili další pomocníci, kteří chtěli „být u toho“.

Říká se, že najít partnery pro kulturní akci je dnes těžké. Čím je pro ně vlastně spolupráce přínosná?
Partnerství je přesně takové, jak ho člověk vnímá. Pokud bych za ním viděla nutné zlo, nefungovalo by to. Pokud se však budeme držet toho, co se nám daří a se stejným přístupem nabídneme spoluúčast i dalším, mohou vznikat zajímavé synergie. Vždyť kde by bylo Slunohraní třeba bez partnerství Horácké galerie? Celá akce dostává v těchto prostorách krásnou atmosféru a Horácka galerie se zase na oplátku ocitá v centru dění, přicházejí návštěvníci i turisté, kteří ji možná nově objevují. Stejně tak Základní umělecká škola Jana Štursy je neodmyslitelnou součástí hudebního soukolí, už od časných ranních hodin si jednotlivé učebny naši účastníci obsadí a poctivě cvičí na své nástroje. My zde máme své zázemí, což je nezbytné. Město i Kulturní dům jsou také našimi spojenci. A my věříme, že jim pomáháme dotvářet kulturní tvář Nového Města na Moravě a že Slunohraní dělá v ČR i ve světě tomuto krásnému městu dobré jméno.

O Slunohraní už se v hudebních kruzích mluví nejen v Brně, ale i v Praze, účastníci kurzů jsou z různých měst i ze zahraničí, přivážíte zajímavé umělce. Co návštěvníci koncertů? Jezdí někteří z nich na Vysočinu jen za vaším festivalem?
Každý rok máme před vchodem do Horácké galerie malou informační kavárnu, která nám, mimo jiné, také pomáhá v mapování návštěvníků mkoncertů. Rok od roku přibývá turistů, kteří už svůj pobyt na Vysočině se Slunohraním spojují. A to nás těší, protože tím více dokáže naše akce město i Kraj reprezentovat a vracet mu jeho přízeň. Lidé sem přijedou, mají svůj turistický nebo sportovní program a okoření si pobyt návštěvami koncertů. A tak to má být.

A co partnerství s podnikatelskými subjekty ve městě?
Některé firmy Slunohraní zajímá více, jiné méně. Ale to je v pořádku. Opět je to o vzájemném magnetismu, bez kterého spolupracovat nelze. My dokážeme nabídnout kvalitní akci, která už má dnes jméno a firmy, které mají chuť, tak nás nějakou formou podpoří. Získají tak třeba vstupenky a nebo jen velmi dobrý pocit z toho, že pomohli kultuře ve svém regionu. Díky těmto partnerům můžeme úroveň kulturního programu posunout dál, můžeme si dovolit dražší program, nebo například podávat celý týden výbornou kávu či vozit všechny věci i umělce bezpečným vozem. Letos jsme takový vůz měli zapůjčený a byla to pro nás obrovská pomoc, před festivalem přivážíme řadu věcí a také jsme mohli například umělkyni Ivu Bittovou pohodlně odvézt na oběd. Spolupracujeme také s ubytovacími i stravovacími zařízeními, s pekárnou, květinářstvím, hojně využíváme těch pár dní jejich služeb a já věřím, že jsou tomu rádi.

V zákulisí takové akce je tedy mnoho pomocníků a lidí, kteří do toho takzvaně „jdou s vámi“, což je skvělé. Jaký máte recept na dobré partnerství?
Partnerství musí něco přinášet oběma stranám, snažím se proto vždy naslouchat, co od nás očekává ta druhá strana, čím můžeme být prospěšní. Všech partnerů a lidí, kteří s námi Slunohraní dělají si nesmírně vážím a, i když to tak někdy nevypadá a celá organizace akce běží v rychlém tempu, velmi dobře jejich nadšení, účast i chuť pomoci vnímám. Mnohdy jsou to až dojemné momenty, když například vidím naše kolegy, jak přivážejí židle, stoly, chystají podium, jak zvukaři s mnoha dalšími lidmi staví aparaturu, osvětlovač chystá svoji techniku, nebo když pozoruji celý organizační tým, který od časného rána běží na dvě stě procent a ještě se při tom usmívá. Moje díky patří skutečně všem, včetně umělců, kurzistů i skvělého publika a pevně doufám, že Slunohraní pro nás bude i příští rok opět zdrojem radosti, krásné hudby a povznášejících pocitů pro naše životy.