Žďár nad Sázavou, aktuality, Spejbl, Hurvínek, Mánička, Martin Klásek
Rainbow page separator

Vysočině přeju klidné Vánoce, vzkázal Hurvínek

Středa, 27. Listopad 2013

„Drazí Vysočiňané! Prožijte letošní Vánoce úplně v klidu, nestresujte se, mějte se rádi a myslete na své nejbližší s láskou,“ vzkázal čtenářům našeho měsíčníku Hurvínek alias loutkoherec Martin Klásek z Divadla S+H. Koncem listopadu totiž zavítal spolu se Spejblem a Hurvínkem do Nového Města na Moravě.

Označují vás za třetího „otce“ kultovních loutkových postaviček Spejbla a Hurvínka. Co by nám asi řekl Hurvínek na otázku: Jaké bude mít Vánoce? Bude mnoho pracovat?
Hurvínek by odpověděl asi takhle: Milá děťulata a milí velcí čtenáři a čtenářky. Představte si, že já, taťulda Spejbl, Mánička, její bábinka paní Kateřina a pochopitelně můj pejsek Žeryk odehrajeme během prosince na 52 představení! Když na to pomyslím, tak už mě teď bolí nitě! Ale musím vám povědět, že mě hraní pro vás všechny moc a moc těší!

Hurvínku, a co ty dostaneš pod stromeček?
Pod stromeček nedostanu ani ponožky, ani pyžamo, ale dostanu tři dny volno. Takže si budu moci krásně oddychnout, zabalen ve svém milovaném pytli, zavěšen u stropu v klidu ztemnělého zákulisí.

A kolikáté Hurvínkovy Vánoce to vlastně budou?
Hurvínek se narodil 2. května 1926. Je to tedy 87letý, ale vzezřením asi tak devítiletý kluk, který se těší pevnému, ba přímo dřevěnému zdraví. Nemůže se dočkat letošních Vánoc stejně tak, jako se nemohl dočkat těch 86 předchozích.

Co by Hurvínek vzkázal k letošním svátkům dětem a dospělým z Vysočiny?
Milé člobrdinky a milí člobrdíčkové, drazí Vysočiňané! Prožijte letošní Vánoce úplně v klidu, nestresujte se, mějte se rádi, myslete na své nejbližší s láskou! A když se vám rodičům bude zdát, že vaše dcerunka nebo synek příliš zlobí, tak jim to odpusťte! Vánoce jsou přece svátky klidu a míru, chachá!

Pane Klásku, a jaký je váš vztah k postavičkám, které hrajete?
Spejbl s Hurvínkem jsou už čtyřicet let neoddělitelnou součástí mojí rodiny a díky nim jsem nalezl smysl svého života.

Vzpomínáte si na nějaký veselý příběh z cest s postavičkami Divadla S+H?
Bylo to v Japonsku. Umělecká agentura, která turné po zemi vycházejícího slunce uspořádala, si najala velký autobus. Ten nás vozil na příslušná místa, kde jsme hráli naše představení. Každé ráno autobus přijel na parkoviště hotelu a my nastupovali. Coby slušně vychovaní lidé jsme řidiče zdravili, tak jsme zvyklí, tedy: Ahoj! Prvních pár dní se náš řidič při oněch dvaceti pozdravech mohl uchechtat. Bylo nám to divné. A tak jsme se zeptali vedoucího zájezdu pana Nagaje, který s námi mluvil německy, proč se šofér autobusu tomu zdravení tak řehtá. Vysvětlil nám, že v japonštině slovo „aho“ znamená blbec. Tak si představte, že každý den po ránu uslyšíte místo pozdravu dvacetkrát „blbče“!

Zažili jste během těch čtyř desetiletí s Divadlem S+H i těžké chvíle?
Když se na to ptáte, nemohu nevzpomenout dlouholetý boj Divadla S+H a především jeho ředitelky Heleny Štáchové o takzvanou „Ochrannou známku na Spejbla s Hurvínkem“, o kterou se hlásili dědicové autorských práv po zakladateli divadla prof. Josefu Skupovi. Měli nesmyslné, bohužel přímo likvidační požadavky na naše divadlo. Naštěstí tento spor byl rozhodnut v náš prospěch. Nicméně až po dlouhých osmi letech.

Za tu dobu Spejbl a Hurvínek spolu s vámi procestovali kus světa…
Pravdou je, že jsem toho už s našimi loutkami zažil opravdu hodně. Najezdil a nalétal jsem s nimi tisíce kilometrů. Promluvili mými ústy i světovými jazyky a to bylo někdy veliké dobrodružství, zvláště, když se jednalo o jazyky pro Evropana opravdu exotické. Například čínština, vietnamština, japonština, či arabština. Tohle bývá vždy dobrodružné, protože jsme v rukou překladatele a předem nikdy nevíme, zda bylo vše přeloženo tak, jak my si představujeme. A při prvních představeních jsme napnuti, zda nám publikum bude rozumnět a reagovat tak, jak očekáváme.

Přihodilo se vůbec někdy něco takového, že by diváci nerozuměli?
Stalo se nám při první návštěvě Taiwanu, že jsme já a Helena Štáchová den před prvním představením přečetli přeložené texty jedné čínské studentce, která byla členkou našeho doprovodu. Když jsme dočetli text, tak ona anglicky povídá: No, všemu úplně nerozumím, tohle je pevninská čínština. No, my jsme málem zkolabovali! Ihned sehnali jakousi profesorku z místní univerzity a my spolu s ní celou noc měnili věty a pilovali výslovnost. Nakonec vše dopadlo výborně a Divadlo Spejbla a Hurvínka si získalo další příznivce i na Taiwanu, kam jsme se po dvou letech opět vrátili.

V minulosti muselo být cestování za hranice někdy docela komplikované, ne?
Například na podzim roku 1980, v den odjezdu Divadla Spejbla a Hurvínka do rakouského Villachu, jsme se dozvěděli, že náš ředitel a interpret S+H pan Miloš Kirschner nepojede. Odvezli ho do nemocnice se srdeční příhodou. Bylo to v době, kdy už jsem s ním alternoval role Spejbla a Hurvínka v dětském repertoáru, ale pouze v češtině. Navíc jsem neměl k dispozici přeložené texty, protože už byly dva dny zapečetěné v autobusu a žádné kopie jsme neměli.

Proč je zapečetili?
Tenkrát to chodilo tak, že den nebo dva před odjezdem na západ přišli celníci a pod jejich dozorem naši jevištní technici nakládali divadelní fundus. Poté byl nákladní prostor autobusu zapečetěn a my mohli další den projet přes hranice do Rakouska. Jenomže vzhledem k těm hracím textům byla ta situace velmi napínavá. Já jsem tenkrát neuměl německy a protože my tehdy jeli jenom na dvě představení v rámci mezinárodního divadelního festivalu, tak umělecké vedení usoudilo, že vlastně nemělo cenu, abych s Kirschnerem texty nastudoval. Ale jak se ukázalo opak byl pravdou!
Takže hned jak jsme přejeli za Kaplicí v Dolním Dvořišti hranici na rakouskou stranu, museli naši jevištní technici vyložit část nákladu, aby se dostali k textům uložených v zájezdových bednách.

A byl potom vůbec čas nastudovat si to neměcky?
No já jsem pak měl před sebou tříhodinovou jízdu v autobusu a celou noc, abych se texty naučil vyslovovat a hrát. Měl jsem tehdy štěstí, že s námi jela i kolegyně Helena Štáchová naše dnešní paní ředitelka, která mi moc pomohla, protože ona měla už s hraním v němčině veliké zkušenosti.
Nakonec všechno dobře dopadlo, a od té doby jsem už dětská představení v německy mluvících zemích hrával já a pan Miloš Kirschner večerní pro dospělé. (log)

spejbl hurvinek manicka zeryk martin klasek