Skřítek Hugo, Hřebečské důlní stezky
Rainbow page separator

Za skřítkem Hugem a lahví kutálející se do kopce

Pondělí, 20. Říjen 2014

Láhev kutálející se do kopce

Hřebeč / Mezi zajímavá místa České republiky bezesporu patří takzvaná gravitační anomálie nedaleko Moravské Třebové. Jde o místo, kde se odbržděná auta pohybují směrem do kopce, umělohmotné lahve s tekutinou se kutálí nahoru či voda za deště teče vzhůru. Nebo to jenom tak vypadá? Inkriminované místo se nachází za obcí Hřebeč před Moravskou Třebovou ve směru od Svitav, což je šest desítek kilometrů od Žďáru nad Sázavou.
Dostaneme se tam ze Žďáru přes Nové Město na Moravě, Jimramov, Poličku a Svitavy. Ve Svitavách se držíme silnice I/34 a před Koclířovem odbočíme vpravo na silnici I/35. Za silničním tunelem v Hřebči zpozorníme – místo anomálie se nachází vlevo za sjezdem na místní komunikaci vedoucí zpět do Hřebče. Protože se ale jedná o jednosměrný sjezd, nebudeme přejíždět plnou čáru, ale popojedeme ještě necelé tři kilometry k elektrické rozvodně před Moravskou Třebovou, kde se otočíme a vrátíme se ke sjezdu ze správné strany.


Místo anomálieAuto odstavíme mezi pilíře silničního mostu, kde nikomu nepřekáží, a vydáme se zkoumat předmětnou anomálii. Otočíme-li se na silnici čelem ke směru, odkud jsme přijeli, zdá se, že komunikace před námi stoupá. Položíme-li na zem umělohmotnou láhev s vodou, anebo třeba tenisový míček, začnou se kutálet do kopce. Alespoň to tak pouhým okem vypadá, že do kopce. Není vyloučeno, že na silnici nebudete „bádat“ sami. Nezřídka se tam sejde více nadšenců, kteří po silnici kutálejí různé předměty, přikládají na asfalt vodováhu, případně nechají odbržděné auto „sjíždět“ do kopce, přičemž u nich zastavují další řidiči a táží se, co to tam provádějí.
Jev zkoumala řada „záhadologů“, přičemž existují různé (i seriózní) teorie, ale vědci ani amatérští badatelé se na žádné z nich neshodli.

Láhev kutálející se do kopceAž se dost nabažíme anomálie, či možná jen optického klamu, u odbočky do lesního porostu po pravé straně silnice vedoucí do Hřebče naši pozornost upoutá jedna z naučných tabulí takzvaných Hřebečských důlních stezek.

Ty nabízejí krátké i delší výlety a celkem dosahují až sedm desítek kilometrů. Naučné stezky jsou vhodné pro turisty, jiné i pro cyklisty a na své si přijdou také rodiče s dětmi. Důlní stezky mapují historii dnes již zaniklého hornictví v tamní lokalitě i s jeho pozůstatky a návštěvníky tudy prostřednictvím infopanelů „provádí“ kreslený permoník Hugo. K vidění jsou upravené portály některých zaniklých štol, kde se těžilo uhlí či žáruvzdorné jíly, také makety důlních děl, rozhledna v podobě těžební věže, úzkokolejná Mladějovská průmyslová dráha, po které se kdysi vytěžené suroviny dopravovaly, vyhlídková plošina a řada dalších zajímavostí.
Podrobná mapa a brožura s popisem Hřebečských důlních stezek je k mání v infocentru v Moravské Třebové, pro zajímavou vycházku je ale možné použít i turistickou mapu z edice Klubu českých turistů číslo 50 Svitavsko, podle níž se dá přibližně orientovat, a to v kombinaci s informačními panely a místním značením.


Rezavý potokNa relativně krátkou procházku za alespoň některými zajímavostmi Hřebečských důlních stezek vyrazíme po naučné stezce kolem Rezavého potoka, který po chvíli uvidíme po levé straně cesty. Vodní tok je skutečně rezavý. Barva a také jedovatost potoka, který vyvěrá ze štoly pod betonárnou, je způsobena uvolňováním kovů do vody. Aby vše kolem vodního toku neuhynulo, vzniklo na něm několik kaskád a hrází, které mají za úkol vodu co nejvíce okysličit a snížit její kyselost.

Hřebečské důlní stezkyPo necelých dvou kilometrech stezku překříží úzkokolejná železnice a kousek odtud můžeme obdivovat upravené průčelí dolu Gerhard, a to i s nainstalovaným důlním vozíkem. Důl nese jméno po Gerhardu Mauvem, který v lokalitě místo uhlí začal těžit žáruvzdorné jílovce. Po smrti Gerharda podíl ve firmě zdědil jeho syn Eberhard. Ten v roce 1913 začal s inovací firmy a pro rychlejší dopravu materiálu byla postavena úzkokolejná dráha – výstavba železnice vedoucí až do Mladějova byla dokončena roku 1920. Průmyslová železnice je dodnes funkční, konají se na ní výletní jízdy pro turisty, ale jenom některé dny o prázdninách – přesný jízdní řád je vyvěšen na zastávkách dráhy, anebo zveřejněn na oficiálním webu Mladějovské průmyslové dráhy.


Hřebečské důlní stezkyOd dolu Gerhard půjdeme něco přes kilometr na křižovatku, odkud se vydáme po cestě k maketě někdejší štoly Josefka. Původní štola byla otevřena v roce 1961, dnes je upravený vchod s kolejemi a mříží doplněn otevřeným altánem a lavičkami. Od Josefky je to asi sedm set metrů po cestě ke studánce, která se nachází po levé straně stezky v kopci – vede k ní přístupová cestička, avšak ve studánce většinou neteče žádná voda, a to ani bezprostředně po dešti.
Cesta nás pak vede necelý kilometr dál až na křižovatku, na níž se dáme vpravo k rozhledně na Strážném vrchu, jež je od křižovatky vzdálená asi sto metrů. Volně přístupná věž je vysoká 17 metrů, na vyhlídkovou plošinu vede 67 schodů. Zajímavá je především svým vzhledem – připomíná výztuž ve štolách. Rozhledna za příznivého počasí nabízí zajímavé rozhledy po okolí.

Poté, co slezeme z rozhledny, se vrátíme zpět na křižovatku a po lesních cestách půjdeme asi půldruhého kilometru k bývalému dolu Hugo Karel, který se nachází těsně u železniční dráhy. Budovy, které tam kdysi stávaly, se už rozpadly a jejich ruiny zmizely v lesním porostu, takže původní vzhled okolí šachty je možné vidět jen na snímku na infotabuli. Maketa vstupu do dolu je doplněna altánkem s posezením. Důl v roce 1871 otevřel kníže Liechtenstein, poté získali důlní výměr Hugo a Karel Steinbrecherovi. Uhlí se tam těžilo až do 20. století. Bylo ho ale potřeba stále více, navíc v lokalitě se nenacházelo příliš kvalitní a jeho těžba byla obtížná. Později se v dolech v okolí začaly těžit také žáruvzdorné jíly.
Od dolu Hugo Karel se pustíme kilometr po kolejích ve směru k nedalekému Mladějovu, potom odbočíme stezkou doleva a po sedmi stech metrech nám cestu překříží červené turistické značení. Po něm se dáme doleva, abychom po necelém kilometru cesty došli k rozcestníku Nad Vysokým Polem. Za další tři kilometry chůze po červené značce se dostaneme k vyhlídce Nad doly, která současně leží i na trase naučné stezky. Nescházíme raději z vyznačené trasy, protože místy je v lese terén poddolován a hrozí propadnutí zeminy. Inkriminované úseky jsou obehnány páskou a opatřeny cedulemi s upozorněním o zákazu vstupu.


„Rozhledna“, respektive vyhlídkové místo Nad doly je zajímavé tím, že se k němu jde z kopce, a to po kovovém schodišti, které je na skále mezi stromy zakončeno vyhlídkou na okolní krajinu. Až se dostatečně vynadíváme, vrátíme se nahoru na červenou značku a pokračujeme něco přes kilometr k vyhlídce Altán. Od ní pak zamíříme do Hřebče, kde kolem vyhlídky U tety a pak podle rozcestníku dorazíme z opačné strany až k silničnímu mostu za Hřebčí, což jsou asi dva kilometry cesty. Trasa vycházky je dlouhá zhruba patnáct kilometrů.