Rainbow page separator

Za tancechtivou vílou jděte na zříceninu Lísku

Sobota, 10. Srpen 2013

Strážek / Začátek vycházky je ve Strážku na Bystřicku, který se nachází třicet kilometrů od Žďáru nad Sázavou. Městys Strážek tvoří šest částí – Strážek, Jemnice, Krčma, Meziboří, Mitrov a Moravecké Janovice. Ač je městečko skryto v údolí, již zdaleka viditelný je kostel svatého Šimona a Judy, který byl původně pro nekatolíky vystavěn na místě staršího kostela Navštívení Panny Marie v roce 1616. První písemná zmínka o Strážku ale pochází z roku 1358 a už v roce 1375 byl městečkem.

mitrovAuto zaparkujeme v obci a pustíme se po modré turistické značce k dva a půl kilometru vzdálené zřícenině hradu Mitrov. Ta se nachází na úzkém vyvýšeném hřebeni obtékaném ze tří stan řekou Bobrůvkou. Někdy v 80. letech 13. století hrad nechal vybudovat Demeter z Bukové a nazval ho po sobě Dimitrov, zkráceně řečeno Mitrov. Vnitřek hradního areálu obtáčela kamenná zeď, jejíž zbytky se dochovaly dodnes, na některých místech byla podepřena kamennými pilíři. Z hradu už toho ale do dnešních dní moc nezůstalo, jen zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové věže s gotickým oknem. Navíc je řada stavebních pozůstatků někdejšího panského sídla zarostlá bujnou vegetací.

V roce 1415 se hrad Mitrov dostal do majetku Viléma z Pernštejna, Pernštejnové jej pak drželi až do roku 1589. To už byl ale hrad pustý a postupně chátral. Jeho majitelé se později střídali, ale sídlo už své někdejší slávy nedosáhlo. Pod hradem kdysi ležela ves Podmitrov, ještě začátkem 20. století tam stával vrchnostenský lihovar a mlýn. Dnes je lokalita Podmitrov spojená s rekreačním zařízením, které stojí v podhradí, a je rovněž vyhledávanou křižovatkou turistických cest.
V podmitrovském penzionu je možné se občerstvit, velký zájem turistů však také budí různá domácí zvířata chovaná jeho majiteli. Zejména zvědavé děti si tak mohou prohlédnout prasata, ovce a kozy ve výbězích či si pohladit volně se po areálu pohybující ochočené vietnamské prasátko nebo třeba poníka.

U penzionu opustíme turistické značení a vrátíme se zpět na příjezdovou asfaltovou komunikaci, po níž se pustíme necelé dva kilometry směrem k nejbližší křižovatce, ze které je viditelná osada Mitrov, místní část Strážku, respektive jí vévodící zámeček. V tom je již po řadu desetiletí umístěn domov důchodců. Zámek má původ v někdejší pozdně středověké tvrzi, která byla přestavěna na zámecké sídlo v 17. století. Jeho majitelé jej nechali koncem devatenáctého století přebudovat v novogotickém stylu.

Další vlastníci zámku byli zase nakloněni německé říši, takže v průběhu 2. světové války objekt ke svým účelům používala mládežnická organizace Hitlerjugend.

prase-svinePo válce sídlo spravovala Katolické charita, poté bylo zestátněno a následně upraveno a využíváno jako domov pro přestárlé. Na konci osmdesátých let byl objekt rozšířen o nové křídlo, nyní je komplexně revitalizován zámecký park. Poté, co projdeme osadou Mitrov, dáme se po hlavní silnici směrem k asi půldruhého kilometru vzdálenému Bukovu.

První zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy Bukov (dříve Bukovou) s okolním panstvím vlastnil již zmiňovaný Demeter z Bukové. Jednalo se o urozeného pána z větve lomnického rodu, který měl ve svém znaku orlí křídlo. To se pak také v roce 2002 stalo součástí novodobého obecního znaku.

Vesnice je zajímavá především dominantou tamního kostela svatého Jakuba Většího, který pochází z přelomu 13. a 14. století. Během let byl několikrát přestavován a upravován. Poslední přestavba se uskutečnila v roce 1857, kdy byla ke kostelu přistavěna věž, jež nahradila dřevěnou zvonici stojící za hřbitovní branou.

K vesnici i kostelu se váže pověst o krásném děvčeti z bukovského dvora, o které se kdysi ucházeli urozený pán Petr Čížovský z Čížova a Mitrova a ještě jeden rytíř. Její ruku měl získat ten, kdo dojede dříve na určené místo u rybníka na návsi, a to od staré formanské hospody Na Bukovské (objekt s letopočtem vzniku 1596 ve štítě dodnes stojí nad obcí u silnice z Dolní Rožínky směrem

na Tišnov). Závod vyhrál Čížovský, jemuž fandili jak vesničané, tak samotná dívka, která mu byla příznivě nakloněna. Jeho soka ovšem prohra, již nedokázal unést, rozlítila natolik, že tasil meč a vítěz závodu se musel začít bránit. Tentokrát ale Petr Čížovský prohrál, padl mrtvý k zemi, načež se přihlížející bukovské ženy vrhly na zákeřného rytíře a ubily ho motykami a cepy. Oba mrtví pak byli údajně pochováni v kryptě kostela. Dnes tuto tragédii z roku 1608, která se odrazila v pověsti, připomíná již poněkud omšelá mramorová deska se zbytkem nápisu o úkladném zavraždění Petra Čížovského. Ta je zazděna do pomníku padlých z první světové války pod kostelem.prase Před bukovským svatostánkem pak z hlavní silnice vedoucí od Mitrova odbočíme vpravo a kolem dětského hřiště sejdeme dolů až ke konci silnice, kde jsou dvě cesty – dáme se tou vlevo, jde asi o kilometr a půl chůze. Stezka nejdříve směřuje po rovině a pak vystoupá k lesu. Je prošlapaná, podle čehož se dá relativně dobře orientovat. Na odbočce zahneme vpravo do lesa, pak obočíme doleva a poté, co přejdeme potůček, uhneme doleva a vyjdeme nahoře na louce, odkud se pustíme doprava přes pole směrem k již viditelné zřícenině hradu Lísek, anebo jindy zvané Bukov (dříve rovněž Bukovec) ležící v nadmořské výšce 500 metrů.

Bez znalosti místního terénu je ale vhodnější použít podrobnou mapu, případně ještě lépe GPS navigaci – zřícenina Lísku leží na N 49°26′ 36.6″ E 16°13′ 58.9″.

K cestě ke zbytkům hradu se dá využít i polní cesta vpravo, přičemž sledujeme proud Bukovského potoka. Poté, co se potůček vnoří do lesa, je nutné ho přejít a po pár desítkách metrů pak zdolat prudký kopec porostlý stromy, na jehož vrcholu jsou v hustém mlází skryty pozůstatky někdejšího panského sídla. Z úpatí kopce ovšem nejsou viditelné, což „slepé“ hledání správného směru k ruině poněkud ztěžuje.

Strážní hrad Lísek byl postaven v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., první zmínka o něm pochází z roku 1285, kdy byl jeho majitelem Demeter z Bukové. Kolem roku 1500 se stal majetkem pánů z Pernštejna, kteří se ale o sídlo příliš nestarali, a to začalo rychle chátrat. V roce 1504 je už zmiňováno jako pusté.

Dodnes je patrný příkop, zbytek věže, paláce, hradeb a přilehlých hospodářských budov, v posledních deseti letech je však z velké části pohltila rychle se rozrůstající náletová vegetace.

vez-lisek

Předešlé výraznější úpravy se na Lísku uskutečnily před třiceti lety, kdy tam proběhl archeologický průzkum, přičemž byl částečně vymýcen hradní příkop, obnaženy základy zdiva pod nánosy zeminy a zpevněno zdivo hradního paláce i věže. Při této příležitosti došlo k nálezům drobných předmětů, hlavně střepů z nádob a několika mincí ze 13. století, dále kostí hospodářských zvířat, ale i velké množství hrotů šipek ze samostřílů. Což vedlo i k domněnce, že hrad byl možná před svým zánikem dějištěm bojů. Není ani vyloučeno, že si ve středověku odlehlý a opuštěný hrad zvolily za svoje útočiště tlupy loupežníků, které se v kraji pohybovaly a jimž prázdná pozapomenutá a chátrající stavba poskytovala vítané a relativně bezpečné útočiště.

V každém případě je zřícenina se zachovalou částí válcové věže, která kdysi měla v průměru asi deset metrů a z jejíhož vrcholu je krásný výhled do okolí, velice malebná. Pod věží jsou rovněž umístěny improvizované lavičky a kameny obložené ohniště, dá se tam bivakovat a v noci tam prokazatelně nestraší. Čistě teoreticky se dá „romanticky“ přespat i přímo na zbytku věže, ovšem pouze za předpokladu, že je turista zvyklý ležet ve spacáku bez otáčení a nejlépe téměř bez pohnutí, aby nespadl dolů, protože z věže je sice pěkný rozhled, ale není tam moc místa.

Svoje strašidlo ale sympatická zřícenina má, a je jím zakletá víla, která se objevuje v pravé poledne. Podle legendy není dvakrát vstřícná k turistům mužského pohlaví, protože pokud u hradu náhodou nějakého objeví, popadne ho a pustí se s ním do tance. A tancuje s ním tak dlouho, dokud dotyčný nepadne mrtev k zemi (jiná verze pověsti, kterou si kdysi předávali obyvatelé Bukova, je umírněnější a operuje pouze s tím, že muž padne únavou, nikoliv, že zemře).

Ze zříceniny Lísku se pak zpět do Strážku vypravíme stejnou cestou, tam i zpátky při výšlapu ujdeme zhruba patnáct kilometrů.