Rainbow page separator

Ze strážní vsi zbyla už jen dvě obydlí a památná lípa

Středa, 4. Listopad 2015

Údolí Doubravy

Bílek / Asi dvacetikilometrový výšlap údolím řeky Oslavy a jejím blízkým okolím začíná v Bílku, části města Chotěboř na Havlíčskobrodsku. Ze Žďáru se tam nejpohodlněji dostaneme po silnici I/37 přes Ždírec nad Doubravou, kde odbočíme na silnici II/345 na Sobíňov a dojedeme až do Bílku. Ze Žďáru do Bílku je to šestadvacet kilometrů.

SokolohradyZaparkujeme u železniční zastávky, případně na centrálním parkovišti naproti penzionu, a pak se od rozcestníku u nádraží pustíme po zelené turistické značce. Po dvou kilometrech cesty dojdeme pod zříceninu Sokolohrady (Sokolov, Sokolovec) nad údolím Doubravy. Z hradu se však do dnešních dní už nic nedochovalo, pouze terénní pozůstatky po valech a hradních příkopech. První zmínka o hradu pochází z roku 1404; je spojen se jmény loupeživých rytířů. O tři roky později hrad oblehlo královské vojsko a v následujících letech byl za blíže neurčených okolností poničen. V roce 1437 připadl králi a k zániku sídla mělo dojít někdy v polovině 15. století.

Vylezeme na vyhlídku na skále, jež je zajištěná zábradlím, je tam také posezení a provizorní ohniště. Skálu, pod kterou se klikatí řeka, často využívají horolezci. Zábradlí se z vyhlídky táhne po celém skalním hřebeni, mimo něj je skála na několika místech pro bezpečnější přístup zajištěna také kovovými stupačkami. Výhled na řeku však částečně kryjí vrcholy stromů pod skálou.
Údolí DoubravyÚdolí Doubravy je přírodní rezervace v Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Rezervací byla oblast vyhlášena v roce 1986. Řeka Doubrava v těchto místech v meandrech protéká těsným skalnatým údolím. V horní části údolí na celkem 1340 metrech překonává řeka výškový rozdíl pětapadesáti metrů, její tok klesá v četných spádech a vodopádech. Přímo přes údolí vede z Bílku do Chotěboře červené turistické značení, za sněhu, námrazy a vyššího stavu vody je stezka místy neschůdná.

Z vyhlídky se vrátíme zpět na cestu, po které jsme k Sokolohradům přišli, a pokračujeme po ní dál. Užívá se i jako koňská stezka. Na prvním rozcestí odbočíme vlevo a zakrátko dojdeme k rekreačnímu středisku Doubravka. Za posledními chatkami se vpravo napojíme na modrou turistickou značku, která tudy lesem prochází.
Než ale odbočíme, můžeme nejdříve sejít k chatě a řece Doubravě, která pod ní protéká a ostře mění svůj směr. Prudká změna říčního toku způsobuje, že se voda v řece občas točí a někdy tam lze vidět i pěnivý rotující vír, podle něhož se místu odedávna říká. V místě nazvaném Točitý vír se měl podle pověsti utkat místní vodník se svým kolegou z Vltavy. Ten se k Doubravě dostavil pro svoji ženu, již mu místní vodník unesl. V následném souboji o ni však neuspěl…

Od Točitého víru se kolem Doubravky vrátíme k modré značce, která nás po necelém kilometru cesty dovede do Dolních Sokolovců. Název malé vesnice se postupem let měnil. Součástí obce jsou Horní Sokolovce a před staletími se skládala ze Svrchních a Dolejších Sokolovců. Kdysi je jí říkalo i Sokolovec, Sokolov, Sokolivice a Sokoloves.
Pokračujeme po silnici a pak po cestě do nedalekého Bezděkova. Ve vesnici žijí asi dvě stovky obyvatel, první písemná zmínka o obci pochází z roku 1544, avšak podle nepotvrzených zpráv tam tvrz měla stát „odedávna“. To nasvědčuje také tomu, že šlo o ochranu nad středověkou Libickou stezkou mezi Čechami a Moravou.

Lom ŠtikovJdeme dál po silnici, po levé straně mineme štěpánovský zámek, který slouží jako rekreační zařízení, a dojdeme na rozcestí do Sloupna. Odtud nás pak modrá značka vede do kopce. Po pravé straně projdeme kolem násypného zařízení tamního lomu a nedlouho poté modrá značka odbočí vpravo do lesa. Po pár desítkách metrů se napojíme na vyšlapanou cestičku vlevo, a to tak, abychom těsně před chatkou, která v místě stojí, odbočili vlevo do lesa. Cesta je špatně značená a dovede nás lesem vzhůru až na vrchol kopce, kde stojí několik budov. Jsou to poslední dvě stavení a hospodářské budovy, které zbyly z vesnice Štikov; stojí v těsné blízkosti štěrkového lomu. Ostatní domy ustoupily těžbě.

Vyhlídka ŠtikovKromě těchto stavení je dnes na vrcholu upravená kruhová vyhlídka se zábradlím směřovaná na lom a okolní krajinu, turistické posezení, naučné panely, rozcestník, kříž, kamenný stůl a památná chráněná lípa. Právě díky asi 700 let starému a dvaatřicet metrů vysokému stromu o obvodu kmene necelých osm metrů se již lom tímto směrem dále nerozšiřuje.
Název vsi je odvozen od staroslověnského výrazu „ščukati“, tedy hlídati. Z toho vyplývá, že se s největší pravděpodobností původně jednalo o vartiště nad Libickou stezkou, která se vinula pod kopcem. Dokládá to i ona letitá lípa, protože právě takové stromy se v podobných místech vysazovaly coby zdaleka viditelný bod, a také kamenný stůl. U něj se podle pověstí vyplácel žold hlídkujícím strážím.
Ze Štikova pokračujeme po cestě dál směrem k rozcestníku u Hudče. Sejdeme lesem z kopce a až se dostaneme na účelovou komunikaci, která se stáčí doleva, uhneme z ní doprava mezi stromy. Značení je v porostu při kraji cesty špatně viditelné.
PodmoklanyOd rozcestí před Hudčí se po silnici vydáme do nedalekých Podmoklan. Projdeme vesnicí a kráčíme nejdříve po silnici, pak přes louky a následně vystoupáme lesem až na jeho okraj k rozcestníku Březinka. Odtud je pěkný výhled po okolní krajině a modrá značka tam kopíruje místní naučnou stezku, která klesá do kilometr vzdáleného Sobíňova.

Obec čítající zhruba sedm stovek obyvatel je poprvé zmiňována v roce 1358. Osada vznikla při strážní dřevěné tvrzi, která rovněž střežila Libickou stezku. Zhruba od poloviny 13. století se v okolí postupně rozvinuly a vystřídaly těžba stříbra, rybníkářství, těžba a zpracování železné rudy a textilní výroba. Základní jistotou však pro tamní obyvatele bylo vždy zemědělství.
Projdeme vesnicí kolem tamních hřbitovů až k nádraží. Provoz na trati Německý (Havlíčkův) Brod – Pardubice, která se stala částí části Rakouské severozápadní dráhy, byl zahájen v roce 1871. Poté se v okolí zvýšil počet podnikatelů, kterým se pomocí nové dráhy výrazně zlepšily možnosti přepravovat náklad.

Na nádraží se napojíme na červenou značku a pokračujeme v cestě kolem poutního kostela Navštívení panny Marie. Původně dřevěný kostelík byl založen někdy po roce 1230 německými havíři, kteří přišli do lokality Sopoty těžit stříbro. Svatostánek byl do nynější podoby přestavěn v letech 1749 – 1752, a to za knížete Karla Dietrichsteina. Tamní fara byla vystavěna v roce 1764.
Za sobíňovským kostelem projdeme po cestě kolem lokality Babín a dále lesní cestou směřujeme ke dva kilometry vzdálenému Bílku. Na okraji lesa těsně před vsí se po levé straně cesty nacházejí pěchotní bunkry – byly postaveny v roce 1938 za účelem obrany nedalekých vojenských muničních skladů. Jsou však veřejnosti nepřístupné. Červená značka nás následně dovede až do Bílku k nádraží.