Rainbow page separator

Ze Žďáru až na Konec světa a zase zpět

Středa, 26. Červen 2013

Žďár nad Sázavou / Vycházka v těsné blízkosti Žďáru nad Sázavou není náročná, čítá zhruba patnáct kilometrů. Začíná na žďárském náměstí, kde se pustíme po červené turistické značce ve směru k Hamrům nad Sázavou.

Hamry jsou od Žďáru vzdáleny kilometr, mají asi patnáct stovek obyvatel. Kdysi samostatné vesnice Dolní Hamry, Horní Hamry, Najdek a Šlakhamry se postupem času spojily v jeden celek. Nejstarší část obce Najdek vznikla ve 14. století, kdy v okolí končila těžba stříbra, a začínalo se s těžbou železné rudy, jejíž rozsáhlá ložiska byla v lokalitě odkryta. V té době v místě vznikaly první železárny – hamry, kamenická palice přeložená hamernickým želízkem se dostaly i do znaku obce. Kamenictví se v obci rovněž značně rozvinulo, tamní kameníci v okolí vytvořili četné kříže a muka. Kámen z lomu Štěnice byl mimo jiné použit například na stavbu železnice Žďár – Křižanov – Tišnov.

hamron1Obec ve snaze přiblížit návštěvníkům okolní zajímavosti nechala zbudovat patnáctikilometrový Hamerský vycházkový okruh, jehož části kopírují i turistické značky. Hned na začátku Hamrů mineme Hamroně, betonovou abstraktní sochu žďárského výtvarníka Michala Olšiaka. Hamroň byl podle místní legendy podivný tvor, který se nejčastěji objevoval právě v okolí Hamrů. Nikomu neškodil a lidé mu nosili jídlo a dárky.

Červená značka nás nejdříve provede mimo vesnici, stáčí se pod železniční tratí k Jedlovskému rybníku a odtud pak kolem okraje rybníka Dívka. Značení dál míří k železniční zastávce v Hamrech, poté půjdeme kilometr tamní zástavbou až k turistickému rozcestníku Pod Štěnicí. Ten je od náměstí ve Žďáře nad Sázavou vzdálen pět kilometrů. Pokračujeme stále po červené značce, až dojdeme k další Olšiakově soše, kterou je asi 2,5 metrů vysoká hlava Mamuta spočívající pod Rozštípenou skálou.

Atraktivní skalní masiv Rozštípená skála v nadmořské výšce 560 metrů mají v oblibě zejména horolezci. Jedná se o přírodní památku ve správě Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Rulová skála je ve spodní části rozštípnuta zvětralou puklinou o délce deset metrů a šířce asi dva metry. Podle tohoto rozštípnutí dostala také svůj název.

rozstipena-skala1Geomorfologický útvar vznikl zřejmě vlivem eroze. Jiné teorie ovšem hovoří i o následku silného zemětřesení (8. stupeň Richterovy stupnice), které na začátku srpna roku 1328 zasáhlo Českomoravskou vysočinu. V jeho důsledku byla tehdy rovněž kompletně zavalena důlní díla na Jihlavsku, Tišnovsku i v okolí Žďáru. Výjimkou nebyly ani stříbrné doly na nedalekém Peperku.

Ve spojitosti se vznikem Rozštípené skály však nechybí ani víceméně klasická pověst o čertovi, který prohrál sázku, načež vztekle mrštil o zem obrovským skaliskem, které se přitom rozštíplo a zůstalo tam tak už navždy.

Červená značka nás od Rozštípené skály vede dál a po kilometru dojdeme na Konec světa, symbolickou moravsko-českou hranici, kterou v prosklené budce opatřené hamerským znakem střeží figurína historického celníka vyzbrojeného holí. Mnohem později procházela těmito místy hranice dietrichštejnského panství a po ní zůstal na okraji lesíka hraniční kámen se dvěma dietrichštejnskými noži.

Po červeném značení dále pokračujeme až k rozcestníku Samotín, který je vzdálen půl kilometru. Tam přejdeme na žlutou značku a pustíme se po ní k půl kilometru vzdálenému kopci Peperek, na jehož vrchol vede odbočka. Vrch, ve kterém se kdysi těžila stříbrná ruda, zaujímá stejnojmenná přírodní památka vyhlášená v roce 1974 na rozloze 4,14 hektaru pro ochranu skalnatého hřebene vytvářejícího skalní stěnu dlouhou přes tři sta metrů s balvanovými proudy a sutěmi. Okolí vrcholu Peperku je však zarostlé stromy a neposkytuje žádné rozhledy do okolí. Na vrcholovém skalisku je dodnes vyrytý obrys žehličky, nůžek a klubka nití. Údajně je měl na místě zanechat krejčí, jenž se tam ukrýval koncem třicetileté války.

konec-sveta1Od rozcestníku pod Peperkem pokračuje cesta dále po žlutém značení převážně lesy k přibližně 3,5 kilometru vzdálenému jezírku Vápenice. Kdysi se tam skutečně pálilo vápno, ale jezírko je obvykle nejčastěji spojované s pověstí o nešťastné lásce mladých milenců.

Pán z nedalekého zámku měl krásnou dceru Bohunku, a ta se zamilovala do pohledného myslivce Petra, který byl ve službách jejího otce. To se ale zámeckému pánu nelíbilo, kromě toho si už pro svoji dceru vyhlédl zámožného nápadníka z ciziny. Ten byl nejenom bohatý, ale i zlý, lakomý a navrch ještě ošklivý, takže se nebylo čemu divit, že dívka o něj nestála. Petr Bohunku přemlouval, aby spolu uprchli, ale dívka se bála otcovy pomsty. Odhodlala se až toho dne, kdy měl na zámek dorazit její bohatý nápadník na zásnuby. Dívka podle legendy čekala na Petra u okraje malé jeskyňky nad lomem, a protože myslivec dlouho nepřicházel, začala plakat. Její slzy stékaly do lomu, a protože plakala dlouho a usedavě, celý se jimi zaplnil. Vlny Bohunku uchopily a v tu chvíli se objevil Petr, který když uviděl, co se stalo, pro svoji milou skočil. Jakmile ji ale sevřel v náručí, voda je oba stáhla ke dnu, kde spolu odpočívají dodnes…

Ve skutečnosti jezírko Vápenice vzniklo zatopením starého vápencového lomu spodní vodou poté, co v něm začátkem 20. století skončila těžba. V těsné blízkosti lomu stály kdysi dvě pece, v nichž se vápenec vypaloval na vápno.

jezirko-vapenice2

Jezero je podle průzkumu potápěčů hluboké třináct metrů, jeho dno je pokryté bahnem. Protože je jezírko Vápenice zastíněno stromy, voda v něm je celoročně studená a žije v ní menší množství různých organismů.

Od Vápenice se vydáme dál k rozcestníku Pod Adamovým kopcem, ke kterému je to kilometr cesty. Odtud nás pak čeká ještě 2,5 kilometru chůze ke žďárskému zámku. Do centra Žďáru se můžeme vrátit buď podél silnice I/37, anebo se poblíž zámku napojit na červenou turistickou značku, která vede do města po cyklostezce kolem Bránského rybníka.