Rainbow page separator

PODNIKATELSKÝ PŘÍBĚH Tomáš VRÁNEK

Středa, 11. Listopad 2020

Tomáš Vránek je zakladatel a spolumajitel firmy ICE Industrial Services a.s., která se zabývá průmyslovou automatizací, a jak o sobě říká, je i trošku jejím marketingovým nástrojem, její tváří. Za osm let vybudoval firmu, která má přes 300 milionů obrat, 150 zaměstnanců, 11 poboček po celé České republice a exportuje do 30 zemí světa.

Čím jste prošel, než jste založil vlastní firmu?
Vystudoval jsem elektrofakultu na ČVUT a předtím gymnázium. Po vysoké škole jsem byl na stáži v Americe, konkrétně v Atlantě ve společnosti Siemens, kde jsem poznal úplně jiné kulturní prostředí, jiný pohled na byznys a vztahy. Když jsem se z Ameriky vrátil, začal jsem studovat MBA na PIBS při VŠE v Praze. To byla první škola, která mi dávala doopravdy smysl. A zažehla mou vášeň pro seberozvoj. Začal jsem se inspirovat úspěšnými lidmi z celého světa.

Co vás nejvíce ovlivnilo v tom, že jste se rozhodl dělat věci „jinak“?
Hodně mě ovlivnila například knížka Podivín od Ricardo Semlera. Popisuje v ní, jak přetvořil klasickou strojírenskou firmu ve „svobodnou firmu“ založenou na principech sebeřízení. Přenesl rozhodování a zodpovědnost na lidi, zrušil si vyhrazené parkovací místo, zmenšil si kancelář. Otevřeli účetnictví všem, zveřejnili si navzájem své platy. My jdeme stejnou cestou. V nové budově, kterou právě projektujeme, neplánuju, že bych měl vlastní kancelář. Chci sedět s týmem. Když budu potřebovat klid, sednu si do jedné z mnoha menších zasedaček, stejně jako to dělají všichni ostatní.

Proč jste se rozhodl pro vlastní společnost?
Pracoval jsem ve firmě svého otce, ale naše názory na její směřování a fungování byly příliš odlišné. Společně s partou kamarádů jsme se rozhodli zkusit si založit vlastní firmu. Mysleli jsme si, že když se nám bude dařit, jednou budeme mít třeba až šedesát lidí. Odhadoval jsem to tak na 20 let. Rozjelo se to víc, než jsme čekali, a za sedm let jsme jich měli 150. Brzy jsme zjistili, že dát lidem volnost a podmínky pro to se seberealizovat funguje. Lidé jsou ze své podstaty kreativní a nepotřebují fungovat jako stroje, jen zadání a výsledek. Pro spoustu lidí je odměnou volnost, kreativita a seberealizace.

Mít firmu na automatizaci od návrhu až po realizaci zakázek vyžaduje kapitál. Jak tomu bylo u vás?
Ze začátku s námi do toho šel menší finanční investor, fyzická osoba, který po dvou letech prodal svůj podíl strategickému investorovi – našemu zákazníkovi, společnosti Strojmetal. Strojmetal se navíc v roce 2018 stal součástí MTX Group Petra Otavy. Stali jsme se součástí silné průmyslové rodinné skupiny, ale stále si zachováváme naší nezávislost a startupovou kulturu. Ačkoliv rosteme, tak je pro mě důležité zachovat naladění té crazy firmy ze začátku. Nutně potřebujeme, aby nás naše práce bavila.

Jaké tedy byly ty začátky?
Bylo to hlavně o té odvaze dělat každý další první krok. Pořídit první auto, pronajmout první kancelář, mít prvního zaměstnance, oslovit prvního potenciálního zákazníka, získat první projekt, vystavit první fakturu. Člověk to může pojmout tak, že to je stresující, nebo tak, že to je zábavné. Je to jako s každou činností. I stavění sněhuláka s dětmi může člověk brát jako dřinu, u které vám mrznou ruce, anebo jako úžasnou zábavu s dětmi. Způsob myšlení si musí každý vybrat sám.

Jak by se dala vaše firma charakterizovat?
Vytváříme takový prototyp firmy budoucnosti. Je to svým způsobem experiment. Současní mladí lidé mají diametrálně jiné nastavení mysli než předchozí generace. Neděláme z lidí stroje, ale naopak podněcujeme jejich svobodu a kreativitu. V mnoha zahraničních firmách je to běžné. Tady v Čechách již méně, ale jsem přesvědčený, že to je jediná cesta k dlouhodobé udržitelnosti firmy. Nutno říci, že to není model pro každého, naše lidi musíme opravdu pečlivě vybírat. 

Čím konkrétně se zabýváte?
Vyvíjíme, vyrábíme, programujeme a oživujeme u zákazníků automatizované výrobní stroje a linky. Dodáváme do několika oborů průmyslu do strojírenství, automotive, do potravinářství, do dřevařského průmyslu i do metalurgie. Jsme rádi, že jsme tak oborově rozkročení, protože jsme poměrně odolní krizím, a i koronavirovou krizi zvládáme vcelku elegantně. Tím, že jsme zvyklí pracovat on-line, tak se pro nás vlastně v našem fungování tolik nezměnilo.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Koupili jsme pozemek v průmyslové zóně ve Žďáře a chtěli bychom tam postavit moderní centrálu a výrobní sídlo. Jsme ve fázi projektování budovy a výrobní haly, kde by mělo vzniknout centrum robotiky. Plánujeme nabídnout sto pracovních míst, výhledově pak až tři stovky. Půjde o montéry, elektromontéry, mechaniky a další expertní pozice jako programátory, projektanty, konstruktéry.

Jak přistupujete k lidem ve firmě?
Vytvoříme jim prostředí a podmínky pro seberealizaci, a jak pak fungují, je ve značné míře na nich. Snažíme se fungovat na základě dohod než příkazů a předpisů. Můj oblíbený příměr je, když jsme si jako malí chodili s kamarády zahrát fotbálek. Také jsme se museli domluvit, podle jakých pravidel budeme hrát. Nepotřebovali jsme na to fotbalovou asociaci ani rozhodčího. Vybrali se dva kapitáni, ti si vybrali své týmy, ti nejrychlejší byli v útoku, ten nejtlustší v bráně. Kdy bude konec, určoval ten, koho byl míč. A fungovalo to skvěle. Každý věděl, že když se nebude chovat fér, ostatní ho příště mezi sebe nevezmou.

Někdo si může říct – a co výsledky?
I v tom fotbálku jsme se mohli přetrhnout, abychom vyhráli. Protože nás to bavilo. A u nás ve firmě je to stejné. Baví nás dělat profesionální práci, na kterou můžeme být hrdí. Máme pak odpovídající finanční výsledky, díky kterým uživíme rodiny.

Staráte se také o své okolí, podporujete například někoho?
Protože jsme mladí, podporujeme zejména děti a mladé lidi. Ve zdraví, sportu a kultuře pomáháme těm, kteří překonávají různé potíže. Od samého začátku podporujeme žďárskou Základní školu Na Radosti. Ta má velmi blízko k naší kultuře. Je založená na svobodě, projektovém vzdělávání, respektuje jedinečnost každého člověka a podporuje zejména vnitřní chuť ke vzdělávání. Všechny děti tu školu milují.

Stal jste se za rok 2019 EY Podnikatelem roku Kraje Vysočina. Co za tím úspěchem stojí především?
Věřím, že zejména naše inovace ve fungování firmy. Jsme první strojírenská firma v České republice, která zrušila hierarchii a zavedla organickou strukturu založenou na sebeřízení. To, že to funguje, potvrzují i naše finanční výsledky a růst.

Co vám podnikání přináší?
Zábavu a spoustu fajn lidí kolem sebe. Máme naší firemní kulturu a pečlivě si vybíráme lidi tak, aby mezi nás zapadli. Pak je velká pravděpodobnost, že si naši lidé navzájem sednou a bude se jim společně dobře pracovat.

Co rád děláte ve volném čase?
Snažím se udržovat ve fyzické i duševní kondici. Hýbat se, rozšiřovat si obzory, poznávat skutečný svět. Učit se být přítomný a užívat si to, co je. Trávit čas s manželkou a našimi třemi dětmi a společně dělat takové věci, které nás baví všechny a které můžeme dělat společně. Například lyžování, nebo letos jsme celá rodina začali hrát tenis. Je to aktivita, kterou můžeme dělat všichni, včetně toho nejmladšího, tříletého.

Mátě nějaké motto, kterým se v pracovním a v osobním životě řídíte?
Vyloženě žádné osobní motto nemám, ale nedávno jsem slyšel krásný citát od Abrahama Lincolna, který v podstatě popisuje můj přístup k lidem: Radši budu lidem kolem sebe důvěřovat a občas se zklamu, než abych lidem nedůvěřoval a cítil se bídně od rána do večera.
(pm)