Rainbow page separator

TOKOZ O SVÉ HISTORII / 1920-2020 – 2. DÍL

Čtvrtek, 19. Prosinec 2019

V minulém čísle jsme Vám přinesli první díl seriálu věnovaný historii firmy TOKOZ. Naše vyprávění skončilo po první světové válce a dnes v něm budeme pokračovat.

Z bývalé Sirkárny, kterou zakoupil Jaroslav Rousek v roce 1920, začal postupně růst podnik, který si udržel svou tradici až dodnes. První drobné kovové výrobky byly často kovářského charakteru, např. plechová kamna, kouřové roury, ale také o první typy visacích zámků. V následujících letech výroba prosperovala a rozšiřovala se. V prosinci r. 1925 vyhořel půdní trakt hlavní budovy, čímž byla způsobena značná škoda. V následujícím roce bylo přistaveno 1. patro tovární budovy o rozloze 46×13 m – kanceláře, vlastní tiskárna, dílna kartonáže, úpravna zboží, montovna zámků a sklad plechového zboží.

Díky značné investici byla výroba r. 1927 rozšířena o kloubové závěsy. V této době vyráběla firma visací zámky, nábytkové kování a nástroje. O dva roky později Jaroslav Rousek ze zdravotních i finančních důvodů nabízí továrnu svému synovci, Josefovi Rouskovi. 1. ledna 1930 tedy kupuje celý podnik Josef Rousek, obchodník z Prahy VII za necelé 4 miliony. Takovou investici spojenou i s úhradou vzniklých dluhů může realizovat díky výhodnému sňatku s Irmou Portovou z Teplic – Šanova, jejíž rodina vlastnila velkouzenářský závod.

Podstatná změna ve výrobním programu nastává v letech 1930 – 1931, kdy byly učiněny první kroky ve výrobě rybářských prutů a navijáků. Jako vzor posloužily tehdejšímu majiteli zřejmě výrobky dovezené z Anglie. Nejprve se musely rozebrat, obkreslit a na základě rad a připomínek vylepšit a teprve potom se začalo se samotnou výrobou. Zpočátku – jak se říká – „na koleně“. Dovezený materiál na pruty, jímž byl bambus a tonkin, se ručně hobloval, přibrušoval, lepil a svazoval, sušil, opět brousil, lakoval a adjustoval. Byla to výroba velmi pracná a doslova kusová. Podobně byly vyráběny i rybářské navijáky, z nichž se pod dovednýma rukama lidí zrodil první vrhací čili smekací naviják, který v tehdejší době byl naprosto revolučním objevem v rybářské technice.

V roce 1930 TOKOZ zaměstnával 120-140 dělníků, 2 vedoucí pracovníky, 4 technické a 6 kancelářských sil. Firma měla 5 obchodních zástupců a provozovala vlastní sklad v Praze VII. Pracovní fond byl 42 hodin týdně a roční obrat 3 mil. Kč.
V letech 1933-1935 vydával Josef Rousek časopis Rybář, jehož byl nejen majitelem, ale i zodpovědným redaktorem. V časopise byla i rubrika, ve které uveřejňoval své zážitky z cestování po Senegalu z r. 1929.

2. března 1936 Josef Rousek zemřel. Veškerý svůj majetek odkázal synovi Josefovi a do jeho plnoletosti stanovil správcem majetku svého otce Václava Rouska. V té době měla firma 185 dělníků, 20 úředníků a zřízenců, pracovalo se na dvě směny. Základní kapitál byl 2,5 mil. Kč, reality 1 mil. Kč, hypotéka ve výši 250 tis. Kč.

Druhá světová válka a válečná léta 1939 – 1945 na závod tíživě doléhala. Výroba byla omezena a později zcela zastaven veškerý dovoz surovin potřebných k výrobě rybářské techniky, která tím – od měsíce k měsíci – víc a víc upadala. Zaměstnanci byli posíláni na práce do „Říše“ a do závodu byli převedeni (nasazeni do výroby) dokonce i herci ze zrušené Líbalovy zpěvohry z Prahy.

Nedostatkové suroviny na rybářské pruty byly částečně nahrazeny duralovým odpadem zbrojního průmyslu. A tak, podle vtipného nápadu, se z tohoto materiálu začaly vyrábět spodní díly kombinovaných rybářských prutů, ze kterých později vznikly pruty duralové. V této době pracovalo v Rouskově továrně kolem 190 pracovníků.

V tomto válečném období dostává závod i nového šéfa. Stává se jím Ing. Tichý, původně zaměstnanec stavební firmy Záruba a Pfeferman, stavba dráhy Tišnov – Havlíčkův Brod. Tichý si posléze bere za ženu Irmu Rouskovou.
V důsledku blížící se fronty byla v továrně 15. dubna 1945 zcela zastavena výroba. Prošlou frontou byla poškozena část továrny, ale již za 14 dní po osvobození mohl být znovu zahájen provoz a výroba. Po válce už ve firmě pracovalo kolem 300 dělníků.

Zdroje:
• Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou
• Moravské zemské muzeum
• Zpravodaj města ZR
• Žďárský uličník II.

Obrázek firmy z roku 1935

Dílna brusírny

Jaroslav Rousek ve své kanceláři