Rainbow page separator

Zdeněk Navrátil: Starostování mi vzalo soukromí a čas s rodinou. Nechtěl jsem být táta na telefonu

Středa, 30. Září 2020

Zdeněk Navrátil byl do roku 2018 starostou Žďáru nad Sázavou. V současnosti pracuje ve žďárské inženýrské společnosti DEL a se svým spolkem CIVIC pomáhá s rozvojem menších obcí a podporou malých a středních podnikatelů.

Před šesti lety vyhrálo sdružení ŽĎÁR – ŽIVÉ MĚSTO poměrně nečekaně komunální volby a vy jste se stal starostou Žďáru nad Sázavou. Co to pro vás osobně znamenalo?
Tehdy to bylo opravdu velké překvapení, které mi přineslo dost zásadní změny do života. Musel jsem vlastně přes noc nechat jak podnikání, tak svých dobrovolných aktivit a naplno se věnovat profesi, která je ze své podstaty náročná. První dny a týdny nebyly vůbec jednoduché a moc jsem toho tehdy nenaspal.

Ale i starostování je práce jako každá jiná. Po prvním „úleku“ se časem dostaví jistá rutina, která vás pak vede. Musíte si hlavně uvědomit, že už se nezpovídáte jenom své rodině a známým, ale že se máte snažit zastupovat všech dvacet tisíc občanů. Mně osobně pak pomáhalo, že jsem si pravidelně připomínal body programu, se kterými jsme do voleb šli. Tak, aby se na ně pod tlakem každodenního shonu nezapomínalo. Pokud máte cíl, jde pak jen o to najít k němu nejlepší cestu.

Jednou z věcí, kterou mi starostování vedle ztráty soukromí vzalo, byl dostatek času vyhrazeného pro rodinu. Bylo mi jasné, že chci zvládnout, pokud možno se ctí, celé volební období. Ale na jeho závěru jsem se i kvůli rodině musel rozhodnout, jestli pokračovat dál. Mám tři malé děti a nechtěl jsem roky, kdy vám děti rostou před očima, strávit jako táta na telefonu. A vůbec toho nelituji. Navíc se podařilo v komunálních volbách vítězství obhájit. Já tak mohl pomyslnou štafetu svému nástupci předat z první pozice. Martin Mrkos je skvělý starosta a jsem mu v případě potřeby kdykoliv k ruce.

A jak se to vůbec stane, že se člověk od nadávání v hospodě dostane až k rozhodnutí jít se svou kůží na trh?
No svým způsobem se to stane právě v té hospodě (smích). Ale vážně. Ze zpětného pohledu ta cesta nebyla zase tak klikatá. Od mládí jsem četl noviny nejen na sportovních stránkách. Později jsem vystudoval obory, které měly vždy blízko k veřejné správě, občanskému sektoru nebo k politologii. K regionální politice jsem přičichl jako novinář a následně jako zaměstnanec krajského úřadu. Největší školou pro mě ale byla spolupráce na rozvojových projektech s desítkami vysočinských starostů v rámci mého bývalého zaměstnání. Dnes jsou za námi desítky projektů škol, hřišť, sportovišť a dalších investic, které dobře slouží občanům nejen po celé Vysočině.

O veřejné dění jsem se vždycky zajímal a když jsem se potkal se společně smýšlejícími kamarády, nazrál čas něco aktivně změnit. Tehdejší žďárská garnitura nás však vnímala spíše jako problém, jako věčné rejpaly a potížisty. Brzy nám došlo, že jedinou možností je kandidovat ve volbách. A je to tak v demokracii úplně normální. Každému, kdo jen nadává, říkám: sežeň lidi, postav kandidátku a ukaž, co umíš.

Které z věcí se vám během starostování povedly?
Tohle „vysvědčení“ vystavuje až občan svým hlasováním na konci volebního období. Mně šlo vždy hlavně o to, aby si Žďár konečně uvědomil, kde chce být v dlouhodobém horizontu, třeba za padesát let. I když to nepřináší „rychlé hlasy“, má to velký význam.

Město přece budujeme se zodpovědností k našim dětem. Do dlouhodobě nastavené strategie jde navíc daleko lépe zasadit konkrétní projekty. Město se začalo více zajímat o veřejný prostor, díky angažmá městského architekta se začalo kvalitně stavět. Odšpuntovala se bytová i individuální výstavba a po dvaceti letech se chystají první projekty městského bydlení. Vyrostla nová sportoviště i dětské plácky, podařilo se dotáhnout zateplení městských budov, nový kabát dostalo divadlo i vnitřní prostory kina.

Žďár má dnes svou vizi v oblasti hospodaření s vodou a úsporami na veřejných budovách, do praxe se začínají uvádět chytrá řešení. Řadě projektů, které se mi podařilo nastartovat, se dnes „stříhají pásky“, což mě osobně těší. A co si málokdo uvědomuje: především se podařilo otevřít úřad a dát možnost občanům se svým městem lépe komunikovat. Na internetu si tak dnes každý může najít všechny materiály, všechny smlouvy, detaily o zakázkách nebo si prostudovat rozklikávací rozpočet.

V krajských volbách Vás najdeme na předních příčkách kandidátky Starostů pro Vysočinu. Jaké věci lidi v kraji nejvíce pálí?

Těžko se určuje pořadí, ale ta témata jsou poměrně jasná. Je to hlavně doprava, zdravotnictví, sociální služby, životní prostředí, školství nebo modernizace kraje. V dopravě vidím každý den, že velká část silnic je v podprůměrném až v mizerném stavu. Chybí stále rychlé napojení celého regionu na dálnici a kvalitní silniční severojižní propojení. Opravují se železnice, ale paradoxně ubývá rychlíků.

Ze Žďáru se tak po osmé večerní už do Brna či do Prahy nedostanete. Výzvou pro krajské zdravotnictví je pak dostatek kvalitních lékařů a sester, jak v nemocnicích, tak v menších obvodech. Nutné je zajistit dostupnost sociálních služeb v celém kraji. Péče o seniory a jinak potřebné je vždy vizitkou úrovně společnosti. Osobně se chci zasadit o větší angažmá kraje v péči o krajinu, další rozvoj kultury a sportu, a také zviditelnit náš kraj v oblasti cestovního ruchu.

V cestovním ruchu razím heslo: „Naše síla je v pestrosti“. Nabízíme totiž vyžití pro dědka i vnučku, pro skejťáka i milovnici opery, pro rybáře i pro horolezkyni. Vysočina má jedinečně namixovanou kombinaci nádherné a čisté přírody, neuvěřitelné historické skvosty v čele se třemi památkami UNESCO a zároveň nabízí dostatek kulturních, sportovních a dalších volnočasových aktivit pro trávení aktivní dovolené. Lidé se zde umějí bavit, žijí tradicemi. Hustá síť měst, městeček a vesnic je protkána stovkami cest a silniček a to všechno vytváří atmosféru místa, kam se chcete vracet. S elektrokoly navíc padá argument těch línějších, že Vysočina, to je pořád z kopce do kopce. Propojme region sítí cyklostezek a spojme se s dalšími atraktivními místy v okolních krajích – to je pro rozvoj turismu naprosto klíčové.

Byl bych také rád, kdyby byl kraj schopný reagovat rychleji. Prostě tak, jako to umíme v obcích. Příkladem za všechny může být třeba problém nedostatku zubařů. Roky se o tom ví, vedou se diskuse, až to obce vezmou do svých rukou a začnou zubaře lákat na různé výhody samy. Teprve poté se kraj, který má za úkol zajišťovat na svém území zdravotní péči, probudí a začne připravovat grantový program. Tu těžkopádnost by chtělo změnit.

Proč kandidujete právě za Starosty pro Vysočinu?

To je jednoduché. Zaprvé se Starosty spolupracujeme ve Žďáře už od komunálních voleb v roce 2014 a zadruhé jsem zde nejen díky tomu poznal partu bezvadných lidí. Řadu z nich znám z profesního života či jako bývalé kolegy, starosty srdcaře. Jsem rád, že mohu být mezi lidmi, kteří řadí prospěch celku nad své osobní ambice, příčí se jim slibovat nesplnitelné a jsou zvyklí za svou práci nést odpovědnost.

Letos se navíc podařilo dát do kupy skvělý tým pod vedením Lukáše Vlčka, jehož práce si nesmírně vážím. Je pro mne ctí být v této společnosti. A těším se, že budeme moci spolupracovat ve prospěch kraje. Věřím, že lidé ve volbách budou dobře vážit, kdo je skutečně zastupuje. Nejde totiž jenom o volby či o nás, kteří kandidujeme. Jde o to, aby také po volbách cítili prospěch z každé krajské koruny nejen v Jihlavě či větších městech, ale také v poslední vesnici před krajskou cedulí.

Starostům pro Vysočinu bylo do letošních krajských voleb vylosováno číslo 27.