Rainbow page separator

Cesta ke zřícenině Ronova míří přes oboru

Sobota, 10. Srpen 2013

Nové Dvory / Vycházka začíná v Nových Dvorech, které jsou od Žďáru nad Sázavou vzdáleny jedenáct kilometrů po silnici I/19 ve směru na Havlíčkův Brod. Obec čítá kolem 250 obyvatel, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1444. Na řece Sázavě kdysi dávno předtím býval panský dvůr, ale pak se při jedné velké povodni stalo, že dvůr voda strhla. Na jeho místě bylo o něco později vystavěno několik domků a místu se pak začalo říkat Nové Dvory. Tak nějak mělo dojít k založení základu dnešní obce…

drak-ronovV Nových Dvorech zaparkujeme automobil a pustíme se dva kilometry po žlutém turistickém značení směrem k osadě Pořežín. V Nových Dvorech procházíme nejdříve zástavbou, poté zabočíme vlevo do lesa (značka je na odbočce špatně vidět, protože je skryta mezi listím stromů). Pak procházíme střídavě lesem i mezi poli, až vyjdeme u rozcestníku Pořežín.

Osada Pořežín, která je místní částí Velké Losenice, čítá asi pět desítek trvalých obyvatel a je zajímavá tvrzí Durnštejn s mlýnem (hamrem). Soubor staveb se nachází v širokém táhlém údolí a řadí se mezi kulturní památky Kraje Vysočina. Tvrz byla s velkou pravděpodobností založena na přelomu 14. a 15. století. Pod svahem po pravé straně se nachází areál mlýna (hamru) s částečně roubenou hlavní patrovou budovou. Pokud bychom si chtěli objekty (nepřístupné veřejnosti) zvenku prohlédnout, museli bychom se od rozcestníku nejdříve pustit po červené značce vpravo do osady. Jinak ale pokračujeme po červeném značení vlevo, směrem ke čtyři kilometry vzdálenému Ronovu.

Projdeme nejdříve částí Pořežína, pak se pustíme silničkou mezi stromořadím i kolem řízené skládky odpadů Ronov a obory, kde žijí například daňci, které je možné zdálky pozorovat i ze silnice. Červená značka ji kopíruje, sejdeme z ní až u Ronova, kde nás navede ukazatel před mostem přes Losenický potok doleva ke zřícenině hradu Ronov. Cesta k němu vede brankou přes rozsáhlou oboru, takže je nutné se držet pěšinky a nescházet z ní, což mimo jiné vymezuje i upozornění vyvěšené na bráně.

Po cestičce pak dojdeme až pod zříceninu, k jejímuž úpatí se přes příkop dostaneme po dřevěném mostku, a pak se vyškrábeme po strmém svahu až ke zbytkům ruiny. Jednu ze zdí střeží novodobý pochroumaný plastový vodník, který už pohřešil jednu ruku i nohu. Po úzkém přechodu je možné dojít k dalším stavebním zbytkům, které se z kdysi majestátního hradu dochovaly. Jedná se o torza zdí a věží.

Hrad Ronov se v historických dokumentech poprvé připomíná v roce 1329, byl založen asi na začátku 14. století pány z Lichtenburka (spojených s Ronovci), aby chránil cestu vedoucí údolím řeky Sázavy od Žďáru k Německému Brodu. Ronovský hrad byl postaven na skalnatém a více než sto metrů dlouhém ostrohu, ze tří stran obtékaným Losenickým potokem. Na severní straně bylo sídlo odděleno příkopem hlubokým třiadvacet metrů a širokým osmatřicet metrů. Z ostatních stran bylo obklopeno rybníkem, který napájel příkop a umožňoval tak v případě hrozícího nebezpečí uzavření přístupu do hradu. Do hradního komplexu se jeho obyvatelé dostávali z jižní strany po hrázi rybníka, následně bylo nutné překonat příkop s padacím mostem. Na hrázi rybníka stál rovněž srub, který chránil přístup do hradu.

zricenina-ronovNázev hradu Ronov vychází ze znaku Ronovců (Lichtenburků), zkřížených ostrví – německy „rone“. Název ostrev značí kmen stromu s ponechanými pahýly osekaných větví, jehož se ve středověku užívalo při útoku namísto klasických žebříků ke zlézání hradeb.

S možným pojmenováním Ronova je spojena i méně známá pověst o malém pasáčkovi, který v době, kdy ještě hrad neexistoval, na tom místě pásal místnímu rychtáři malé stádo oveček. Chudý sirotek, který byl živ jenom z ovčího mléka a sýra, šel jednoho podzimu poprosit rychtáře o novou halenu, protože ta stará se mu rozpadala a bylo mu v ní zima. Rychtář ho ale vyhnal s tím, že už je dost na tom, že ho živí a že mu nic nedá. Jedné vdově ze vsi, která jejich rozmluvu slyšela, se plačícího pasáčka zželelo, ušila mu novou halenu a přinesla mu ji na pastvinu. Chlapce však nikde nenašla, bylo tam jenom stádo oveček, v trávě cáry z pasáčkovy haleny a zvláštní bílé kvítky, které na pastvině nikdy předtím nerostly. Lidé ze vsi si pak domysleli, že ony bílé kvítky – ocúny – jsou pasáčkovy slzy. A že jich uronil na louce opravdu hodně. Možná proto se prý pak poblíž toho místa postavenému hradu začalo říkat Ronov…

Začátek zániku Ronova je spojen s útokem husitských vojsk, která obléhala v říjnu 1424 Přibyslav. Hrad byl při útoku husity značně poškozen, ale ne zase tolik, aby se v něm nedalo bydlet. Ronovští páni jej ale před rokem 1444 stejně prodali, avšak hrad ještě dalších sedm desítek let měl podle historických záznamů být v relativně dobrém stavu. To se ale po jeho připojení k polenskému panství v roce 1515 změnilo a v roce 1538 už byl pomalu chátrající hrad uváděn jako pustý. V dalších staletích se pak postupně změnil v ruinu zarůstající hustým lesem.

splav-ronovDnes je pod zříceninou zřízeno také posezení pro výletníky s improvizovanými dřevěnými lavičkami a stolem.

Od fotogenické ruiny se zpět přes oboru vrátíme na silnici a pokračujeme po ní po mostě přes Losenický potok až k hlavní komunikací procházející Ronovem. Osada Ronov je místní částí Přibyslavi v okrese Havlíčkův Brod, která je od ní vzdálená 2,5 kilometru. V průběhu času v Ronově existovala tvrz, hamr, dvě železářské hutě, brusírna železných výrobků a papírna, později i továrna na výrobu škrobu.

Před hlavní silnicí přímo naproti sobě uvidíme sochu Draka žďárského výtvarníka Michala Olšiaka, jež stojí před tamní firmou Apoly. Betonová skulptura váží téměř deset tun, je vysoká více než čtyři metry a sochař, jehož četná pozoruhodná díla zdobí především okolí Žďáru nad Sázavou, ji dokončil v závěru roku 2012.

Dále se pustíme po hlavní silnici vpravo a dojdeme až k historickému ronovskému kamennému mostu. Přemostění právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí, oprava tradiční technologií z původního kamene a vápenné malty za dva miliony korun bude dokončena do most-ronovzimy. Historický renesanční tří obloukový kamenný most přes řeku Sázavu byl postaven pravděpodobně v 16. století, je dlouhý dvaatřicet metrů a patří mezi deset nejstarších mostů v Čechách. Přes historické přemostění, které je státem chráněno jako kulturní technická památka, měl podle legendy projíždět i vojevůdce Jan Žižka.

Až si prohlédneme historický most, vrátíme se po hlavní silnici kousek zpátky a na nejbližší odbočce se pustíme po místní komunikaci doprava. Dojdeme až k cyklostezce vybudované mezi Sázavou a Přibyslaví na staré železniční trati. Po ní se dáme doleva a přibližně tři kilometry pokračujeme ve směru k Sázavě.

Dorazíme až ke sjezdu k železniční zastávce Nížkov, přijdeme až na ni a napojíme se na žluté turistické značení, které na stanici začíná. Po něm pak po kilometru a půl dojdeme kolem Červeného mlýna – bývalého mlýna v údolí Sázavy – zpátky do Nových Dvorů. Celá procházka odhadem čítá kolem dvanácti kilometrů.