Chrudimsko, tip na výlet, Filipovský pramen Chrudimky
Rainbow page separator

K Filipovskému prameni Chrudimky

Neděle, 17. Listopad 2013

Filipov / Pěší túra začíná v osadě Filipov, místní části Kameniček na Chrudimsku. Do této okrajové části Žďárských vrchů se ze Žďáru nad Sázavou dostaneme přes Herálec, za kterým odbočíme ve směru na Kameničky. Z nich už zbývá jenom kilometr do Filipova. Ze Žďáru je to celkem 25 kilometrů a asi dvacet minut jízdy autem.
Filipov roubenka1Filipov byl založen koncem 18. století, původně jako panský dvorec, později byl spojen s těžbou dřeva pro vrchnostenské železárny a sklárny. Osada byla pojmenována po Filipu Kinském, který měl od roku 1753 mimo jiné v držení i vedlejší Kameničky; v té době rovněž došlo k výraznému hospodářskému rozkvětu kraje.

Ve Filipově zaparkujeme a po zelené turistické značce, která zprvu kopíruje hlavní komunikaci, se pustíme ke dva a půl kilometru vzdálenému Filipovskému prameni Chrudimky.
Nejdříve jdeme asfaltovou cestou, poté vystoupáme okrajem lesa a louky až k prameni v lese v nadmořské výšce 680 metrů. Na místě je kromě kameny obložené lesní studánky umístěno ještě posezení ze smrkových kmenů, provizorní stolek se dvěma porcelánovými hrnky a pamětní deska, která Filipovský pramen Chrudimky připomíná. Voda je údajně pitná, zájemci to mohou na vlastní riziko vyzkoušet.
Místo je současně i východištěm vlastivědné stezky Krajem Chrudimky. Celková délka této stezky je dvaaosmdesát kilometrů a překonává výškový rozdíl 390 metrů. Na jednatřiceti zajímavých místech je vybavena informačními tabulemi a první z nich je umístěna právě u Filipovského pramene Chrudimky. Naučná stezka končí v Chrudimi.

FILIPOVSKÝ PRAMEN CHRUDIMKYFilipovský pramen je jedním z několika začátků řeky, ale je považován za její hlavní. Chrudimce se dříve říkávalo Kamenice (Kameničky, jimiž protéká jako první, mají symbol jejího pramene coby modrý hrot ve svém znaku) a předtím také Ohebka – podle hradu Oheb. Vodní tok je více než sto kilometrů dlouhý, v Pardubicích se vlévá do Labe.

Od pramene pokračujeme krajem lesa a pak přímými lesními cestami k rozcestí s názvem Míšek, jež je od Filipovského pramene vzdáleno dva kilometry.
Přejdeme silnici II/354 a po zeleném značení zamíříme do kopce a následně rovným úsekem cesty procházíme přírodní památkou Bučina – Spálený kopec. Ta byla vyhlášena v říjnu 2010 a spravuje ji Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. V unikátní lokalitě žijí i významné a zvláště chráněné druhy ptáků, například sýc rousný, datel černý a holub doupňák.
Po lesní cestě od Míšku po tři a půl kilometrech dojdeme na začátek Čachnova, místní části obce Krouna. Tam se dáme doprava po žluté turistické značce.

PRAMEN CHRUDIMKY - PAMÁTNÍČEKOsada Čachnov vznikla v 18. století v souvislosti se zřízením tamního železného hamru v roce 1733. Místní zajímavostí je barokní lovecký zámeček, který nechal postavit hrabě Filip Kinský v roce 1770. Kolem něj byla navíc zřízena obora. Bývalý zámeček je jednopatrový, obdélníkového půdorysu s valbovou střechou. Nachází se v centru Čachnova vedle požární zbrojnice. Veřejnosti není přístupný, a pokud se na něj chceme alespoň zvenčí podívat, musíme nejdřív po modré turistické značce do středu obce. Objekt ani po svém vybudování dlouho využívaný nebyl, protože už v roce 1776 nechal Filip Kinský postavit také rokokový lovecký zámeček Karlštejn nedaleko Svratky. Šlechta pak využívala převážně ten, přičemž čachnovský pozbyl na svém významu.

Další majitel rychmburského panství, kterým byl Karel Alexandr Thurn Taxis, zámeček v Čachnově změnil na hájovnu a oboru zcela zrušil. Po druhé světové válce objekt sloužil pro potřeby Východočeských lesů, v současné době chátrá.
Po žluté značce po silnici dorazíme k lesu, kterým budeme stoupáním pokračovat dále. V lokalitě zvané U Zabitýho po pravé straně cesty mineme dřevěný sloupek připomínající tragickou událost, která se v těch místech téměř před stoletím udála.
V červenci roku 1919 tam náhodný houbař v mlází objevil tělo zavražděného muže, které bylo zakryté čerstvě nalámanými větvemi. Místní četníci, kteří mord vyšetřovali, zjistili, že neznámý strávil jeden večer v čachnovské hospodě, kde hrál karty s koňskými handlíři, již se tam tehdy sešli. Údajně se muž právě vrátil z Ameriky, kam se ještě před první světovou válkou vydal za prací. Odkud ale skutečně pocházel a jak se jmenoval, nikdo nevěděl. V každém případě mu v ten červencový večer v hospodě štěstí přálo a vyhrál dost peněz. Jenže právě to se mu s největší pravděpodobností stalo osudným. V noci se pak z hospody vydal přes les Boučky do nedaleké Svratky a na lesní cestě se setkal se svým vrahem…
Tělo muže, jehož totožnost se nikdy nepodařilo odhalit, bylo podle starých záznamů v srpnu 1919 pochováno na hřbitově v Pusté Kamenici v hrobě s číslem 210…

KOSTEL SVRATOUCHPokračujeme dál po žluté značce do Svratouchu, do něhož je to z Čachnova něco přes čtyři kilometry. Ve Svratouchu nejdříve po pravé straně mineme evangelický kostel se hřbitovem, a pak dojdeme až k rozcestníku u hlavní silnice II/354. Dáme se po ní doprava a dojdeme zástavbou až ke konci obce, ve které v současné době žije necelých devět stovek obyvatel.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1392. Žilo tam velké množství tajných nekatolíků, ostatně jako v řadě sousedních českých vsí. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se ve Svratouchu přihlásilo k evangelické víře osmačtyřicet rodin. Vzápětí byla ve vesnici založena evangelická matrika, v roce 1783 postavena modlitebna a založena evangelická škola. Kostel byl zbudován v roce 1783, šlo o první evangelickou modlitebnu široko daleko, podle starších úvah dokonce o první modlitebnu po vydání tolerančního patentu. V roce 1911 byl evangelický kostel ve Svratouchu přestavěn na klasický chrám, přidána k němu byla i věž s cibulovou bání. Kromě kostela má dlouhá obec soustředěná především kolem silnice ve své střední části ještě katolickou kapli z roku 1933.
Necelého půl kilometru před tabulí označující konec Svratouchu si vpravo můžeme všimnout z hlavní silnice odbočující úzké asfaltové silničky. Ta končí asi po šesti stech metrech na kopci Otava (Otavův kopec). Tam už od roku 1951 funguje meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu. Nepřetržitý provoz v meteostanici probíhá od roku 1971. Tento vrchol Žďárských vrchů se nachází 735 metrů nad mořem.
Pokud si na kopec Otava chceme „odskočit“, můžeme, a poté se vrátíme zpět na hlavní silnici a pokračujeme po ní dál. Hned pár desítek metrů za koncem obce po levé straně hlavní komunikace začíná území přírodní památky U Tučkovy hájenky. Jedná se o zachovalé vlhké rašelinné louky v pramenné oblasti řeky Krounky s výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Přírodní památka, která se skládá ze dvou částí, byla vyhlášena v roce 1990.

Po komunikaci, která se dál vlní v serpentinách, jdeme dál až k turistickému rozcestí Míšek, kde silnici přetíná zelená turistická značka – po té jsme předtím šli do Čachnova. K rozcestníku jsou to z místa, kde jsme ve Svratouchu opustili žlutou značku, čtyři kilometry.
U rozcestí turistických stezek uhneme ze silnice doleva a dále sledujeme zelené značení. Po dvou kilometrech opět dojdeme k Filipovskému prameni Chrudimky, tentokrát z opačné strany, a pak se pustíme zbývajícího dva a půl kilometru z kopce dolů k Filipovu.
Vycházka není náročná, protože při ní není třeba překovávat velké převýšení ani obtížně schůdný terén. Trasa většinou vede po rovině v přímých úsecích lesních cest. Našlapeme přitom něco přes dvacet kilometrů.