Rainbow page separator

Kolem Herálce krajem zaniklých skláren a železáren

Sobota, 11. Květen 2013

Herálec / Výchozím bodem výšlapu je Herálec, městys vzdálený sedmnáct kilometrů od Žďáru nad Sázavou. V současné době čítá asi dvanáct stovek obyvatel. Moravský Herálec byl pravděpodobně založen ve druhé polovině 13. století, nejstarší zápis o herálecké rychtě pochází z roku 1571. V roce 1749 dostala obec vlastní pečeť, v jejím znaku byl dřevař, který poráží jehličnatý strom. Původní kostel se v Herálci připomíná k roku 1587. Byl zasvěcen svaté Kateřině a po jeho značném poškození bleskem v roce 1785 došlo o dva roky později k postavení kostela nového, který nyní tvoří výraznou dominantu Herálce.

capi-v-heralci1V okolí kdysi fungovaly čtyři sklářské hutě, nejstarší a nejdéle fungující Mariánská huť jihozápadně od Herálce pracovala až do roku 1914. Po rozsáhlých lesních polomech v roce 1740 byly za účelem zpracování dřeva vystavěny dvě další sklárny mezi Herálcem a Křižánkami – Brušovecká a Kolářka. Sklářští dělníci založili osadu Brušovec, která pak byla přičleněna k Moravské části Herálce. Čtvrtá sklárna fungovala v Kocandě, dnes místní části Herálce.

Českou a moravskou část Herálce spojuje kamenný klenutý tříobloukový most z roku 1856, u kterého stojí kámen, na němž je vyznačena česko-moravská zemská hranice. Tu tvoří tok řeky Svratky. Obě části Herálce byly spojeny v jednu obec v roce 1952.

Zaparkovat v Herálci můžeme například před prodejnou potravin či restaurací a pak se pustíme po zelené turistické značce k rozcestníku U Nebožtíka. Tam přejdeme na žluté značení a po třech kilometrech cesty dojdeme do Svratky. Město Svratka v současné době čítá asi patnáct set obyvatel, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1350, kdy patřila k rychmburskému panství. Řeka Svratka i toto město rozděluje na historicky českou a moravskou část.

Farní kostel byl původně postaven ve slohu románském, nebo románsko-gotickém s dřevěnou lodí a pocházel patrně z konce 13. století. Stará dřevěná loď byla zbořena roku 1788, zeď kostela na západní straně prolomena a k původní modlitebně přistavěna loď nová. Do areálu svrateckého kostela svatého Jana Křtitele se vchází přes čtyřhrannou kamennou zvonici s roubeným zvonovým patrem. Ta je podle některých údajů stejně stará jako kostel, podle jiných ale pochází z doby kolem roku 1600.

prehrada-hamry-hraz1V roce 1867 byla Svratka povýšena na město, následně se začala rychle rozvíjet. Na počest povýšení byla tehdy pražským sochařem Ludvíkem Wurzlem zhotovena socha svatého Václava a osazena uprostřed náměstí.

Ze Svratky se po červeném značení vydáme kolem kostela svatého Jana Křtitele a po třech kilometrech dorazíme do obce Chlumětín, poslední vsi před hranicemi Kraje Vysočina. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1392, kdy byla součástí rychmburského panství. Obyvatelstvo se po staletí živilo především zemědělstvím, tkalcovstvím a hrnčířstvím. V letech 1981–1990 byl Chlumětín připojen Svratce, později se opět stal samostatnou obcí. V současné době v nejseverněji položené vesnici žďárského okresu se dvěma místními částmi – Paseky a Krejcar – žijí necelé dvě stovky obyvatel.

Z Chlumětína pokračujeme dále po červené turistické značce a po dvou a půl kilometrech cesty dorazíme do Kameniček, které už leží v sousedním Pardubickém kraji. Těsně před nimi mineme okraj přírodní památky Volákův kopec. Tamní podmáčené květnaté louky při srážkách zadrží spoustu vody, kterou pak za sucha postupně vypouštějí; v chráněné lokalitě žije mnoho vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Louky jsou udržovány ručním kosením, o které se stará Sdružení Krajina. Přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 87,41 hektaru a krajinná dominanta – vrch uprostřed – je v mapách označována jako Vojtěchův kopec ve výšce 673 metrů nad mořem. Na jeho vrcholu se nachází zatopená lomová jáma po těžbě ruly.

roubenka-kamenicky1Vesnice příchozí zdraví tabulí Vítejte u nás v Kameničkách, což je odkaz na světově proslavený obraz českého malíře-impresionisty Antonína Slavíčka z roku 1904 s názvem U nás v Kameničkách, jenž je oslavou drsné krásy Vysočiny. Slavíček v horácké vesnici pobýval a tvořil v letech 1903-1907.

S Kameničkami, které si velice oblíbili malíři, je ale spojen i spisovatel Karel Václav Rais, jehož román Západ je inspirován právě Kameničkami. Malíř Slavíček ostatně do Kameniček přijel poté, co si přečetl Západ, přičemž popis vsi i tamního lidu ho nadchl natolik, že chtěl vesnici i život v ní poznat. I termín Volákův kopec (který je v mapách jmenován Vojtěchovým) je název, který použil Antonín Slavíček pro jeden ze svých obrazů.

Kameničky leží v nadmořské výšce 625 metrů v pramenné oblasti řeky Chrudimky. První písemná zpráva o tomto sídle pochází z roku 1350. V roce 1392 je ves uváděna jako část rychmburského panství. Sto let poté nesla osada s rychtou název Rejchlova Kamenice. Po roce 1753, kdy obec získal Filip Kinský, byly v lokalitě zakládány nové dvorce a ovčíny. S chovem ovcí se lze v Kameničkách ostatně setkat dodnes.

Z panského ovčína založeného ve druhé polovině 18. století vznikla osada Ovčín, původně dvorcem bývala i nedaleké osada Filipov, která vznikla koncem 18. století a byla spojena s těžbou dřeva pro panské železárny a sklárny. V 18. století ve vesnici fungoval železářský hamr, stejně jako v blízké osadě Lány. V Kameničkách byl na místě starého dřevěného kostela Filipem Kinským vybudován v letech 1764-66 barokní kostel Nejsvětější Trojice. Ve vesnici můžeme obdivovat četné malebné roubené chalupy a usedlosti, nezřídka citlivě opravené. Koncem 19. století měla obec přes 1200 obyvatel, v současné době jich čítá asi osm stovek. Část tamních stavení je užívána výhradně k rekreaci.

stezka-antonina-slavickaZ Kameniček se vydáme po zelené turistické značce k obci Hamry, trasa několika zastaveními kopíruje vlastivědnou stezku Krajem Chrudimky. Po dvou a půl kilometrech dojdeme k rozcestníku do místa zvaného Lány, kde se nachází několik rekreačních objektů a kde v 18. století stával hamr. Pokračujeme dál stále po zelené značce, do Hamrů jsou to dva a půl kilometru cesty.

Obec Hamry, jež se dříve nazývala Přerostlé, byla od 14. do 18. století známým střediskem železářské výroby; právě od toho byl pak odvozen nový název vesnice. Ve dvou hutích tam pracovaly hamry; hutě a hamry stály na řece Chrudimce v místech, kde je nyní přehrada.

Právě k ní se z Hamrů vypravíme. Jedná se o jednu z nejstarších přehrad se sypanou hrází v Čechách, byla vybudována v letech 1907 – 1912. Plocha vodní nádrže je 66 hektarů, hráz je vysoká přes sedmnáct metrů, výška přepadu činí bezmála deset metrů. Nádrž slouží jako zdroj pitné vody, pod hrází je její úpravna, a jako částečná ochrana proti povodním. Přehrada je ve správě Povodí Labe, kolem ní platí I. pásmo vodárenské ochrany, přístup na hráz není možný. Kolem opačné části nádrže vede stará cesta po obou stranách lemovaná kamennými patníky, lidé z nedalekých chat a obce Studnice, kde končí, ji používají k procházkám s výhledem na vodní hladinu.

rozcrsti-u-neboztika

Z Hamrů se dá k přehradě dostat například po silnici (slouží i jako Pražská cyklostezka) směrem k Vortové. U autobusové zastávky Ovčín odbočíme doprava na polní cestu, sejdeme kolem bezejmenného rybníčku vpravo až k přechodu přes potok a hned za ním odbočíme doleva a pokračujeme dál kolem tabulek s označením pásma ochrany vodního zdroje. Dojdeme až k závoře se zákazovou značkou pro motoristy i pěší. Tu obchází turisty vyšlapaný chodníček, který míří na starou cestu kolem přehrady. Z té pak můžeme odbočit až k místu, odkud je výhled přímo na hráz a kde téměř u vody stojí pomníček věnovaný vrchnímu soudnímu radovi Jaromíru Červenkovi z Pardubic. Ten v už špatně čitelný den v dubnu 1931 o sedmé hodině večerní na onom místě při návratu z rybolovu do strážního domku podlehl srdeční mrtvici, jak uvádí již značně oprýskaný nápis na pamětní desce.

Od vody se pak vrátíme zpět na lesní cestu, která nás dovede až do obce Studnice. Přehrada se až k hrázi obejít nedá, protože okolní travnaté pozemky jsou silně podmáčené a u areálu Povodí Labe u hráze zase oplocené.

Vesnice Studnice se svými místními částmi Košinov a Zalíbené patří k jedněm z nejstarších sídel na Českomoravské vysočině. Studnický kopec byl už v 11. století strážním hradištěm, které mělo za úkol ochraňovat bezpečnost stezky vedoucí z Čech na Moravu. Z kopce je za příznivého počasí pěkný výhled do údolí Chrudimky a na přehradní nádrž.

zregulovana-chrudimka1Přímo ve Studnicích se rovněž dochovaly tradiční objekty lidového stavitelství, konkrétně roubené usedlosti s lomenicemi zdobenými mřížkováním, což je specifický prvek chalup Hlinecka. Kostela svaté Zdislavy se tamní obyvatelé dočkali až v roce 1998, nyní v obci žije necelých pět stovek lidí. Ze vsi Studnice se pak vrátíme kolem budov Povodí Labe po silnici až do Hamrů, což jsou tři kilometry cesty.

Trasu k přehradě můžeme absolvovat i v opačném směru – z Hamrů vystoupáme po silnici do Studnic, ty projdeme a napojíme se pak na starou cestu kolem vodní nádrže, abychom následně vyšli na silnici, která nás nasměruje zpět do Hamrů k rozcestníku turistických cest. Ve vesnici se pak v obou případech napojíme na modrou turistickou značku, jež nás po deseti kilometrech dovede zpět do Herálce. Projdeme přitom osadou Lhoty, místní částí obce Vortová, kolem Lhoteckého kopce a rybníka Šantrůček. Vyplatí se mít s sebou aktualizovanou mapu Klubu českých turistů číslo 48 Žďárské vrchy, ovšem aktualizovanou, protože modrá značka byla v minulých letech v okolí přehrady a v úseku Hamry – Lhoty přeložena a někde jsou ještě patrné zbytky původního značení. Trasa výšlapu je dlouhá přibližně tři desítky kilometrů.