Rainbow page separator

Kolem přehrady ve Víru ke karasínské rozhledně

Pondělí, 17. Červen 2013

Vír / Výšlap začíná ve Víru na Bystřicku, který je od Žďáru nad Sázavou vzdálený čtyřiatřicet kilometrů. Auto je možné zaparkovat nejlépe pod hrází přehrady (odbočkou kolem firmy Rotter) a pak se vydat po silnici na hráz. Tam se napojíme na Svrateckou vodohospodářskou naučnou stezku směřující podél pravého břehu přehradní nádrže do zhruba osm kilometrů vzdáleného Dalečína. OLYMPUS DIGITAL CAMERAStezka vznikla iniciativou Bystřice nad Pernštejnem a obcí v okolí přehrady, její začátek je v Dalečíně, konec u úpravny vody ve Švarci, celá měří šestnáct kilometrů. Cestou kolem přehrady míjíme panely s informacemi týkajícími se vodohospodářství, vodního díla samotného i přírody kolem.

Úvahy o výstavbě přehrady na horním toku řeky Svratky pochází už z období první republiky. Díky druhé světové válce však byla realizace projektu přesunuta na neurčito. Po obrovské povodni v roce 1940, kdy ledové kry musela odstřelovat německá okupační vojska, se tato myšlenka pomalu vrací zpět a v roce 1947 byly zahájeny přípravné práce na stavbu vodní nádrže. Současně se slapskou přehradou, která byla v mnohém upřednostňována, tak vznikla jedna z největších betonových staveb v Československu. Pracovalo tam 1400 dělníků, kteří byli ubytovaní ve Víru. Kámen pro výrobu štěrku se těžil nedaleko v lomu u později zatopené obce Korouhvice. Písek a cement se dovážel na osm kilometrů vzdálené vlakové nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud dále pokračoval deset kilometrů dlouhou lanovkou přímo do betonárky. Celá stavba byla dokončena a předána do užívání v roce 1957, přičemž napouštění přehrady začalo již o několik let dříve. Dodnes nádrž plní čtyři hlavní úkoly, pro které byla vybudována. Slouží jako ochrana před povodněmi na dolním toku Svratky, vyrábí elektrický proud ve své hydroelektrárně, vyrovnává nízký stav hladiny Svatky za letních měsíců a je zdrojem pitné vody nejen pro široké okolí, ale i pro padesát kilometrů vzdálené Brno. Kvůli prvnímu ochrannému pásmu, které je v okolí nádrže vyhlášeno, je dnes zakázán i přístup k vodě.

prehrada-vir-z-pravobrezkyNejzajímavějším zatopeným útvarem přehrady je bezesporu bývalá betonárka. Na stavbu hráze bylo celkem spotřebováno 500 tisíc kubíků betonu a vzhledem k tomu, že napouštění nádrže začalo ještě před úplným dokončením stavby, nezbyl čas na likvidaci některých budov komplexu betonárky. Díky masivní konstrukci se tyto objekty zachovaly ve velmi dobrém stavu a za nízkého stavu vody je možné některé části betonárky spatřit i ze břehu. Nejvýše postavená byla sýpka na kámen, který se těžil v nedalekém korouhvickém lomu. Odtud se dovážel parní lokomotivou po provizorně postavených kolejích. V sýpkách začínal jeho přerod na štěrk, jenž se používal jako přísada do betonu. Díky své poloze vysoko ve stráni jsou sýpky i při maximálním stavu hladiny dobře viditelné.

Pod hladinou přehrady zůstaly vesnice Chudobín a Korouhvice. Chudobín je dnes asi v patnáctimetrové hloubce, původní Korouhvici připomíná jedna ze zátok nádrže, která nese jméno Korouhvická. Vesnička s původně dvaadvaceti popisnými čísly ale na rozdíl od Chudobína nezanikla tak docela. Když byla v roce 1946 vysídlena s tím, že její obyvatelé dostanou náhradní domy na jižní Moravě, ne všichni se chtěli do Litobratřic u Znojma, kde po poválečném odsunu zůstaly volné statky, odstěhovat. Pět rodin se tehdy rozhodlo v oblasti zůstat a jejich členové si vystavěli nové domky nad přehradou – ty původní na dně nádrže používali až do jejich zatopení stavební dělníci. Tak vznikla nová Korouhvice, jejíchž stálých obyvatel je jenom pár. Korouhvice je spojena s nedalekým Chlumem, ve kterém žijí necelé čtyři desítky lidí.

prehrada-vir-z-pravobrezky1Betonová hráz vodní nádrže dosahuje výšky 66,2 metru, její koruna je široká devět metrů a dlouhá 390 metrů. Je třetí nejvyšší v České republice – od základové spáry měří 76,5 metru. Láká řadu turistů, kteří si chtějí dopřát pohled na vodní hladinu. Obzvlášť atraktivní pohled skýtá přehrada v době jarního tání, když vodohospodáři upouštějí vodu přepadem v hrázi do řeky Svratky.

Vír se ale stal centrem turistiky dávno předtím, než byla přehrada postavena. Bylo to už v 80. letech 19. století díky restauratérovi Františku Šťastnému, který svým hostům nabízel místní specialitu – bylinný likér Vírský vánek, ale nejenom ten. Do jeho podniku brzy našla cestu řada významných osobností, a to jak kulturního, tak i politického života. Ke Šťastnému zavítali například literáti Petr Bezruč, Karel Čapek, Alois Mrštík, Eduard Bass, Arne Novák, pěvkyně Ema Destinová či politik Jan Masaryk a řada dalších známých osob.

Ve Víru se zachovalo několik zajímavých staveb lidové architektury, turisty obec láká na sportovní vyžití i krásnou přírodu. V zimě ve Víru v údolí Svratky, sevřeným okolními skalami, funguje například jediná umělá ledová lezecká stěna v České republice. Oblast patří do přírodního parku Svratecká hornatina, přírodní rezervací je Vírská skalka s přirozenými lesními porosty a významnými druhy rostlin. Atraktivní je i zřícenina hradu Pyšolec na skále nad vyrovnávací nádrží Vír II. či třeba vyhlídka Hraběcí stolek.

kostel-vitochov1Z vodohospodářské stezky na „pravobřežce“, po které směřujeme k Dalečínu, jsou krásné výhledy na přehradu, nejromantičtější zákoutí se nacházejí v místech zatopeného Chudobína. V Dalečíně je také na co koukat. Za vidění rozhodně stojí zřícenina hradu Dalečín, německy označovaného jako Tolenstein, která se nachází na kopci nad řekou Svratkou – od stezky k ní dojdeme nejprve po zelené a následně po červené značce.

Přesné datum založení hradu není známo, ale podle stavebních prvků se předpokládá jeho vznik kolem roku 1340, v období takzvané lucemburské gotiky. Kolem sídla pak s největší pravděpodobností začala vznikat osada, původně hornická, čemuž odpovídá zasvěcení dalečínského kostela svatému Jakubovi Většímu, který byl patronem horníků. Dalečínský hrad se v roce 1358 dostal do majetku šlechtického rodu Pernštejnů. V jejich rukou zůstal do roku 1588, kdy ho Jan z Pernštejna postoupil společně s jimramovským zbožím Pavlu Katharýnovi z Katharu.

Začátkem 16. století se však už neobývaný dalečínský hrad stal sídlem loupežníků, kteří ohrožovali celé okolí. V roce 1519 byl proto vyvrácen vojskem vedeným moravským zemským hejtmanem Artlebem Vranovským z Boskovic.

Dnes jsou zbytky hradu upraveny jako park. Jaká byla jeho přesná původní podoba, není známo, snad jen to, že šlo o stavbu s vnějším průměrem třicet metrů, k níž z jihozápadu přiléhala hranolová věž. Stavba čítala tři patra, o čemž svědčí tři řady oken a také otvory po trámech v místech, kde bývaly stropy. Do dnešních dní se dochovala vysoká obvodová zeď, jež má ve dvou řadách nad sebou malá střílnová okénka. Přízemí a sklepy hradu jsou zasypány. Přední část hradní stavby stávala na mírně svažité straně ostrohu a musela být chráněna příkopem a hradbou.

hrad-v-dalecine1Dalečínský zámek byl vybudován kolem roku 1590 v těsné blízkosti opuštěného hradu, jehož zdiva bylo použito při stavbě. Majiteli zámku byli páni z Kunštátu. Jeho původní podoba byla renesanční, avšak v 19. století získal vzhled tyrolské chaty. Za druhé světové války zámek sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend, později tam sídlili vojáci jednotek SS. Začátkem 50. let minulého století připadl státu, nyní se v něm mimo jiné nachází sídlo obecního úřadu.

Od zámku se pustíme po červené značce směrem k asi šest kilometrů vzdálenému Vítochovu. Vísce, která je místní částí Bystřice nad Pernštejnem, vévodí romantický kostelík svatého Michaela. Ten byl postaven ve 13. století na místě někdejšího pohanského pohřebiště. Raně gotický kamenný kostel s románskými prvky je obklopen hřbitovem, jenž je ohraničen kamennou zdí, a patří mezi kulturní památky České republiky.

Z Vítochova to jsou už jen dva kilometry do Karasína, další místní části Bystřice nad Pernštejnem. Vesnička je známá především díky tamní rozhledně a sjezdovce, kolem kterých turistické značení směřuje. S výstavbou karasínské rozhledny bylo započato v únoru 2002, slavnostní otevření se uskutečnilo 25. května 2002. Věž je vysoká osmadvacet metrů, ve výšce pětadvaceti metrů je umístěna vyhlídková plošina, ke které vede 128 schodů. Pod rozhlednou je bufet, vedle ní posezení a dětské hřiště. Rozhledna je přístupná celoročně, cena vstupného na ochoz činí dvě koruny. Z vyhlídky je možné spatřit například rozhledny Babylon, Horní les, Milenka a Babí lom. Dobře viditelná je nedaleká Bystřice nad Pernštejnem, Vítochov s kostelíkem svatého Michaela i zřícenina hradu Zubštejn. Při dobrém počasí lze mezi kopci rozeznat Sýkoř, Harusův či Buchtův kopec, Devět skal a další vrcholy.

Od rozhledny následně pokračujeme po červené značce zpět do Víru, kde pak odbočíme až pod hráz, což je dohromady asi šest kilometrů. Celková délka výšlapu čítá přibližně dvaadvacet kilometrů.