Rainbow page separator

Přes partyzánskou zemljanku do modrotiskové manufaktury

Čtvrtek, 5. Červen 2014

Štěpánov nad Svratkou / Výšlap začíná ve Štěpánově nad Svratkou, což je 33 kilometrů od Žďáru nad Sázavou. Nejjednodušší cesta je ze Žďáru po silnici I/19 přes Bystřici nad Pernštejnem. Automobil je možné zaparkovat v centru Štěpánova na parkovišti před restaurací.


Dnešní městys se zhruba sedmi stovkami obyvatel byl založen pravděpodobně v první polovině 13. století Štěpánem II. z Medlova. Jeho název se odvozuje buď od jména zakladatele, anebo velkého množství jabloní, tedy štěpů, případně také od loupeživého rytíře Štěpána, který měl sídlit na nedalekém Hradisku. Ve Štěpánově se už ve 13. století těžilo stříbro, měď a železná ruda; později v jeho okolí stály tři vysoké pece. K nejvýznamnějším místním památkám patří kostel svatého Petra a Pavla.

rozcestnik stepanov u mostuOd rozcestníku u mostu přes řeku Svratku se pustíme po žlutém turistickém značení do 15,5 kilometrů vzdálené Olešnice. První zastávkou se stane Sklapsko. Od tamního rozcestníku jdeme pět set metrů do lesa, kde se zachovaly zbytky partyzánské zemljanky oddílu Jermak z 2. světové války, kterou připomíná památník od akademického sochaře Františka Kovaříka. Od zemljanky se vrátíme zpět na značení a pokračujeme do Prosetína.

Barokní kostel sv. Markéty v ProsetíněVesnice se poprvé připomíná roku 1390, kdy náležela Pernštejnům. Dnes k ní patří ještě místní části Čtyři Dvory a Brťoví. Stará obecní pečeť Prosetína měla ve znaku svatého Pavla, k místním památkám patří dva kostely – evangelický z roku 1781 a katolický svaté Markéty se samostatně stojící věží z 18. století.

Vápenka za ProsetínemZ Prosetína jdeme dál po žluté značce, nedaleko obce stojí při cestě opuštěná vápenka, jež dříve zpracovávala místní vápenec. Těsně před Olešnicí z turistické značky směřující k městu doleva uhýbá silnička vedoucí k rozhledně Kopaniny – můžeme si tam zajít a rozhlédnout se po okolí, jsou to tři kilometry tam a zpátky. Pak se vrátíme zpět na žlutou značku a kolem hřbitovního kostela svatého Mikuláše dorazíme do centra Olešnice. Mineme rovněž manufakturu na výrobu modrotisku Danzinger – modrotisková dílna se datuje v Olešnici na Moravě již od roku 1816. Poslední ruční dílna na výrobu tradičního modrotisku, což je jeden z nejstarších způsobů potisku a barvení lněného a později bavlněného plátna, v České republice kromě podnikové prodejny s kompletní nabídkou vyráběného sortimentu nabízí i možnost prohlídek provozu s výkladem o technologii výroby. Tou v Olešnici potiskují látky v nezměněné podobě už od roku 1849.

Sklapsko památník JermakuMěsto Olešnice s více než tisícovkou obyvatel leží v okrese Blansko v Jihomoravském kraji na soutoku Hodonínky a Veselského potoka. První oficiální záznam o obci pochází z roku 1348. Roku 1759 došlo ke sloučení německé a moravské strany městečka, městem se Olešnice stala v roce 1999.
Kromě kostela svatého Mikuláše pozornost poutá také kostel svatého Vavřince na náměstí. Třetím tamním svatostánkem je evangelický v Rovečínské ulici, jenž pochází z druhé poloviny 19. století.
Z olešnického náměstí se dáme po červené značce ve směru k rozcestníku Nad Vamberkem, kam vystoupáme poté, co nás značení provede celým městem. Tam přejdeme na zelenou trasu a vyrazíme k Malému Tresnému. Skutečně malá vesnička o pár desítkách obyvatel dříve používala také názvy Malý Tresny, Trestné či Tresínek a leží při silnici, která ji spojuje s obcí Rovečné, jehož je místní částí. Kdysi náležela pánům z Pernštejna, koncem 16. století přešla pod kunštátské panství.

Projdeme vesnicí, vyšplháme do kopce nad ní a pokračujeme po zelené trase dál. Asi dvě stě metrů za rozcestníkem Nad Věstínkem cesta uhýbá doleva a po dvou kilometrech dojdeme do místa, kde se zelené značení ostře stáčí doprava. Tam sejdeme ze značky a dáme se doleva dolů po pěšině klesající lesem k silnici II/387, abychom vyšli několik desítek metrů od vyrovnávací vodárenské nádrže Vír II. Po silnici, kterou kopíruje Svratecká vodohospodářská naučná stezka i řeka Svratka, půjdeme po jejím proudu do obce Koroužné, jež je vzdálená asi tři kilometry.
Název osady je odvozen od slova kroužit, protože Svratka v těch místech krouží kolem vesnice směrem od severovýchodu na jihozápad. Na starém obecním razítku je uváděn název obce Korožný, později se slovo převzalo jako Koroužné. Dnes k obci administrativně náležejí ještě osady Švařec a Kobylnice. V okolí Koroužného se v minulosti těžila měděná, olověná a stříbrná ruda. Jako doklady tohoto starého dolování lze najít řadu obvalů a také zasutou šachtu na Zemanově poli za Korouženskou skálou, případně Korouženskou štolu dlouhou přes sto metrů v zatáčce silnice u Horníčkovy stráně. Štola je uzavřená, slouží jako útočiště netopýrů. K památkám místního významu v Koroužném patří zvonice, která je zasvěcena svatému Antonínu Paduánskému.


Nad ŠtěpánovemNa Koroužné navazuje osada Švařec, jejíž pojmenování patrně souvisí rovněž s řekou Svratkou, konkrétně jejím názvem – Svratka byla dříve nazývána Švarcavou. Další možností je odvození jména od slova svařovati v souvislosti s těžbou rud a především s přítomností jejich tavíren v místě. V osadě se při silnici vedoucí do Brťoví coby zajímavá ukázka lidového stavitelství zachovala starobylá kaple Nejsvětější Trojice. Svatostánek si tehdy vystavěli zbožní horníci. Kaple je zděná s dřevěnou kruchtou a věžičkou, jež je pokrytá šindelem. Pochází pravděpodobně z 16. století, generální opravou prošla v roce 1897.
Zajímavou technickou památkou je chráněná krytá dřevěná lávka přes řeku Svratku. Pochází z roku 1873 a při dvoumetrové šířce je dvaadvacet metrů dlouhá. Její střecha je krytá šindelem, a protože Svratka se v minulosti často rozvodňovala, lávka je umístěná tak vysoko, že k ní ze země vede jedenáct schůdků.

Ve Švařci je rovněž vybudována úpravna vody Vírského oblastního vodovodu, který se v několika etapách stavěl od roku 1988. Trvalý provoz jeho prvních částí byl zahájen v roce 2002. Prostřednictvím Vírského oblastního vodovodu je upravenou pitnou vodou z přehrady ve Víru zásobována část obyvatel Brněnska.
Poté, co projdeme Švařcem, pokračujeme dále po silnici a po necelých třech kilometrech dojdeme zpět do Štěpánova. Celý výšlap čítá mezi pětadvaceti až třiceti kilometry.