Rainbow page separator

Údolím Brtnice ke zřícenině hradu Rokštejn

Pátek, 10. Duben 2015

Zlatomlýnský vodopád

Brtnice / Zhruba dvacetikilometrový výšlap v okolí řeky Brtnice začíná ve stejnojmenném městě v jihlavském okrese. Nejrychlejší cesta tam ze Žďáru nad Sázavou vede po silnici II/353 ve směru na Jihlavu. V Rytířsku pak naproti restauraci uhneme doleva a přes Kozlov, Luka nad Jihlavou, Svatoslav a Kolárovice dojedeme do Brtnice. Ze Žďáru je to třiačtyřicet kilometrů.
Malé město na řece Brtnici s 3700 obyvateli se chlubí řadou architektonických památek. Hned na náměstí poutá pozornost renesanční radnice z druhé poloviny 16. století, renesační a barokní měšťanské domy a rodný dům architekta Josefa Hoffmanna (1870-1956), v němž je umístěna muzejní expozice. Pozoruhodný je rovněž barokní jednoobloukový most přes Brtnici se sochařskou výzdobou a řada církevních staveb, z nichž některé byly později zrušeny a upraveny na obytné či výrobní prostory. Středem zájmu turistů je i plastika medvěda před nákupním střediskem na náměstí.

Na výšlap se nám může hodit turistická mapa z edice Klubu českých turistů číslo 79 Jihlavsko. Z náměstí se po modré turistické značce pustíme přes dvouobloukový Židovský most se sochami světců. Po levé straně se na návrší tyčí renesanční zámek z konce 16. století, který byl přebudován z původního gotického hradu. Při přestavbě byl vystavěn i zámecký kostel svatého Matouše z roku 1588, který byl později zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a po obnově roku 1831 blahoslavené Juliáně z Collalto. Chátrající zámek je však běžně pro veřejnost uzavřen, neboť o vlastnictví objektu se táhnou dlouholeté soudní spory.

Barokní most v BrtniciS brtnickým zámkem je spojena i řada pověstí, například o „zlaté“ studni, kterou dostala darem od svého chotě Hynka z Valdštejna Kateřina Zajímačka z Kunštátu, když se přivdala do Brtnice. Studna vykopaná na nádvoří byla obehnaná kamenným roubením s pozlacenou mříží, jež se odemykala zlatým klíčkem. Se zásobováním vodou měli v zámku problémy, neboť když přišlo sucho a jediná tamní studna vyschla, museli vodu dovážet. Skoupý manžel zámecké paní se však podle pověsti na svoji ženu velice rozhněval, když zjistil, že při velikém suchu odemkla zlatou mříž a začala vodu ze zámecké studny rozdávat poddaným, zatímco jinde za ni museli platit. Kateřina ve zlosti stáhla z prstu snubní prsten a hodila jej do studny na znamení, že svého manžela, s nímž nebyla šťastná, již nemiluje. Když po letech její choť zemřel, začalo se mezi lidmi říkat, že straší. Chodil prý v noci po zámku a v knihách hledal, co komu kdy upřel a nezaplatil. Vdova proto pozvala písaře, který v knihách všechno dohledal, Kateřina zaplatila dluhy a pan Hynek už z hrobu nevstával. Ani zlatá studna však zlatou studnou na věky nezůstala. Deště smyly zlato na mříži a klíček se někam ztratil. Lidé však do ní chodili pro vodu, která údajně léčila různé nemoci, dokud další zámečtí páni studnu nedali zasypat. Zůstala už jenom pověst…

Poté, co přejdeme brtnický Židovský most, který kdysi odděloval židovské ghetto, pustíme se úzkými uličkami a pak okrajem sídliště z města ven. Pokračujeme kolem zrevitalizovaného rybníka Šamonín a po třech kilometrech dojdeme k rozcestníku Pod Výrovou skálou. Další cesta zhruba kopíruje řeku Brtnici a za další tři kilometry dorazíme k rozcestníku Doubkov, kde stojí objekt bývalého válcového mlýna Karla Vidourka, jak říká nápis na jeho průčelí. Naposledy se v něm mlelo ve druhé polovině 30. let minulého století.

DoubkovDoubkov byla původně ves v údolí řeky Brtnice mezi Přímělkovem a Brtnicí, z níž se do dnešních dní dochovaly už jenom objekt bývalého mlýna a zbytky stavení na protějším svahu. Od mlýna pokračujeme po značce dál přírodní rezervací Údolí Brtnice, přičemž můžeme obdivovat skály tyčící se nad cestou, abychom po necelých třech kilometrech dorazili ke zřícenině hradu Rokštejn.
Pozoruhodná ruina je zároveň jedním z nejlépe prozkoumaných středověkých objektů v České republice. Měla ho zatopit plánovaná přehrada, takže se tam od 80. let minulého století prováděl záchranný archeologický průzkum. Ze stavby údolní nádrže ale poté sešlo. K nejzajímavějším archeologickým objevům patřila kostra novorozence uloženého do základů věže, což měla být stavební oběť pro bezpečnost hradního sídla. Zajímavým nálezem byla i sada hracích kostek ve věži u brány, s nimiž si patrně strážní krátili svoji službu.

RokštejnJeden z nejstarších moravských hradů byl založen v 80. letech 13. století, původně jako malý hrádek, z něhož se dochovala jen spodní část hranolové věže. Radikální přestavbu a rozšíření na reprezentační sídlo zahájil až markrabě Jan Jindřich v 60. letech 14. Století. Ten se však při stavbě reprezentačního sídla značně zadlužil, a proto musel hrad na konci 14. století prodat. Noví majitelé ze šlechtického rodu Valdštenů provedli ještě několik stavebních úprav, ale za husitských válek hrad vyhořel, byly pobořeny části jeho hradeb a nakonec zůstal opuštěný. Valdštejnové své sídlo přenesli do nedaleké Brtnice.
Rokštejn byl v předchozích letech nejenom důkladně prozkoumán, ale v roce 2010 bylo dokončeno i jeho statické zajištění a zakonzervování zdiva. Od června do září bývá věž zpřístupněna, a to po předchozí dohodě v brtnickém informačním centru.

Od zříceniny pokračujeme dále po modré značce, abychom po bezmála třech kilometrech došli do Dolního Smrčného – místní části Brtnice. Projdeme vsí, jejíž dominantou je kaple Panny Marie Růžencové, a přijdeme na nádraží, odkud přejdeme po mostě přes řeku Jihlavu k rozcestníku turistických cest. Tam se dáme po proudu řeky po červené značce, která nás po dvou kilometrech podél řeky zavede do Bransouzů. Poněkud neobvyklé jméno malé vesnice s asi 250 obyvateli, v roce 1234 psané Branechewess, patrně pochází od jména Branek, zkomoleniny jména Brandsúd, takže jde o Brankovu ves. Současného názvu obec užívá od roku 1915.

VŽidovský most a zámek Brtnice Bransouzích přejdeme na žluté značení, pokračujeme kolem nádraží a pak lesem k rozcestníku Malín, což jsou necelé čtyři kilometry. Potom půjdeme ještě necelý kilometr ke křižovatce se silnicí II/403, kde ze značky uhneme doleva a po silnici po dvou kilometrech dojdeme do Brtnice. Na začátku města si můžeme prohlédnout volně přístupné židovské hřbitovy, které se rozkládají na návrší při levé straně komunikace. Starší z pohřebišť bylo založeno počátkem 17. století a nejstarší z asi 250 náhrobních kamenů pochází z roku 1672. Na hřbitově jsou k vidění i zbytky zbořené obřadní síně. Vedlejší nový židovský hřbitov byl založen v roce 1860 a stojí na něm asi dvě stovky novodobých náhrobků. Vstup vede přes bývalou obřadní síň, z níž zbyla jenom zrekonstruovaná čelní stěna. Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1942, i když je uváděno, že poslední pohřeb tam proběhl v roce 1953.


Od židovských hřbitovů dojdeme zpět na náměstí a poté ještě popojedeme k další zajímavosti v okolí Brtnice. Na náměstí přejedeme barokní most a po silnici II/403 se dostaneme ven z města. Odbočíme doleva ve směru na Kněžice, jimiž projedeme, a pak pokračujeme na Opatov. Nedaleko před ním, v místech, kde je u silnice označení hranic mezi jihlavským a třebíčským okresem, zabočíme na lesní cestu, kudy zároveň vede žlutá turistická značka. Odtud po značení dojdeme je kilometr vzdálenému rybníku Zlatomlýn.

Zlatomlýnský vodopádV druhé polovině 13. bylo v řece Brtnici nalezeno zlato a hráz s mlýnem na drcení zlatonosného křemene byla postavena u rybníka, který tak získal svoje jméno. Vodopád pod rybníkem, ke kterému míříme, však vznikl podstatně později. V první polovině 19. století byla pod hrází postavena brusírna skla a patrně tehdy byl do syenitové skály vytesán nový přepad. Zlatomlýnský vodopád, který je nejvyšší na Vysočině, v těchto místech padá ze čtyřmetrové výšky a vtéká do řeky Brtnice.
Od vodopádu dojdeme zpět k autu a stejnou cestou – přes Brtnici, Luka nad Jihlavou, Kozlov a Rytířsko se vrátíme zpět do Žďáru nad Sázavou.