Veselý kopec, tip na výlet, skanzen, svobodné hamry, Dřevíkov, Krucemburk
Rainbow page separator

Vysočinské památky nejsou jen na Veselém kopci

Úterý, 10. Září 2013

Krucemburk / Přibližně pětadvacetikilometrový výšlap zahájíme v Krucemburku, městečku osmnáct kilometrů vzdáleném od Žďáru nad Sázavou a ležícím těsně za hranicemi žďárského okresu na Havlíčskobrodsku.
Krucemburk byl v letech 1949-1993 počeštěn na Křížovou, později se vrátil ke svému původnímu názvu. Městečko vzniklo na raně středověké Libické stezce a jeho počátek je spojen s řádem německých rytířů. Nejstarší dochovaná písemná zmínka pochází z roku 1241, od roku 1385 je už Krucemburk doložen jako městečko.

Tři kříže nad KrucemburkemVýraznou dominantou je původně románský kostel svatého Mikuláše ze 13. století, jenž je upraven pozdně goticky a barokně a v jeho interiéru se nachází cenná pozdně gotická žulová křtitelnice. Barokní přestavba lodi byla provedena v roce 1697, ve štítě kostela je umístěna renesanční soška Panny Marie. K historickým památkám Krucemburku patří i ohradní zeď katolického kostela, která pochází s největší pravděpodobností ze 17. století.
Na náměstí je k vidění socha svatého Jana Nepomuckého, která tam byla umístěna v roce 1845. Evangelický kostel pochází z první poloviny 19. století.

Na tamním katolickém hřbitově se nachází hrob známého malíře Jana Zrzavého (1890 – 1977), přičemž informace o jeho životě a díle nabízí pamětní síň s jeho jménem v budově úřadu.
V Krucemburku zaparkujeme v blízkosti náměstí a vydáme se přes něj po červené turistické značce směrem k osadě Chlum. Cesta nejdříve stoupá k lesu, kde projdeme kolem třech křížů s vyhlídkou a posezením. Poté pokračujeme krajem pole kolem lesa, mezi poli a následně cestou k rozcestníku u Chlumu, což je z Krucemburku 3,5 kilometru. Tam přejdeme na žlutou značku, která nás provede vesnicí.
Chlum je prvně připomínán v roce 1392. Tehdy patřil k rychmburskému panství. Po vystřídání řady vlastníků získalo Chlum v roce 1656 pražské arcibiskubství. To jej v roce 1664 postoupilo nově zřízenému biskupství v Hradci Králové a biskup Jan Josef Vratislav z Mitrovic v letech 1733 – 1753 v Chlumu nechal vybudovat barokní zámeček. Ten je od roku 1835 v obecním majetku, ves Chlum je nyní místní částí Hlinska. Zajímavý je rovněž tamní raně barokní kostel svatého Petra a Pavla z let 1677 – 1698 s pseudorenesančním a pseudobarokním interiérem z konce 19. století, dřevěná zvonice z roku 1804 a kříž s reliéfem z roku 1835. V Chlumu je rovněž možné obdivovat několik typických roubených usedlostí a chalup.

SkanzenTuristické značení nás na konci vsi převede přes frekventovanou silnici I/34 a pak jdeme tři a půl kilometru cestou mezi lesy až k chatové oblasti u rybníka Januš. Vodní nádrž o rozloze 13,5 hektaru s travnatým břehem je vzdálená asi pět kilometrů od Hlinska, má bahnité dno a hloubku do 2,5 metru. Přejdeme po hrázi a přes železniční koleje, které v těsné blízkosti rybníka vedou, načež po úzké silnici směřujeme k osadě Milesimov. Ves, která je místní částí obce Všeradov, byla založena Garettem z Millesima a odtud pochází její název. V osadě jsou evidovány dvě desítky domů a ještě méně trvalých obyvatel – většina objektů slouží jen k rekreačním účelům.
Severovýchodním směrem od vsi se nachází technická památka Králova pila. Původně se jednalo o roubený mlýn na obilí spojený s pilou jednuškou, první zmínky o pile pocházejí ze 14. století. Do dnešních dní se zachovaly původní architektonické prvky. Mlýn uvnitř rovněž ukrývá zachované strojní zařízení, dochovaná je i pila umístěná po boku mlýnice. Rozsáhlá rekonstrukce se uskutečnila v 70. a 80. letech minulého století, nyní ale objekt chátrá. Památka, která představuje ukázku lidového stavitelství oblasti Hlinska, je veřejnosti nepřístupná.

Skanzen Veselý kopecPokud chceme mlýn vidět, je možné se v Milesinově u rozcestníku dát vpravo po silnici, po níž po kilometru dojdeme k rozcestníku Králova pila – bus. Tam se napojíme na zelené turistické značení, které nás zavede k mlýnu. Odtud bychom po něm pokračovali až ke skanzenu na Veselém kopci.
V případě, že Královu pilu vynecháme, z Milesimova pokračujeme dál po žluté značce a po kilometru a půl dojdeme k rozcestníku pod skanzenem.
Dále nás vede zelená značka, která prochází přímo jeho areálem. Jestli chceme pouze projít po hlavní cestě, není třeba platit vstupné, pokud si ale hodláme prohlédnout jednotlivé chalupy, nejdříve projdeme k pokladně, která je umístěna na opačné straně areálu nedaleko od parkoviště.

Skanzen Veselý kopec výminekSoubor lidových staveb Vysočina na Veselém kopci se nachází na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů, v současné době jej tvoří téměř třicet objektů lidového stavitelství. Z původních domků se na Veselém kopci dochovala jenom chaloupka bezzemka s malými okénky a ušlapanou hlínou místo podlahy – příbytek nejchudších lidí. Ostatní stavby, které si mohou návštěvníci skanzenu zevrubně prohlédnout, byly převezeny z okolních vesnic. Dohromady tvoří osadu, která přináší svědectví o životě, práci i zábavě drobných rolníků na Vysočině v 19. a 20. století. K vidění je například špýchar, ovčín, výměnek, čtyřboká stodola pokrytá šindelem, zvonička, haltýř se studánkou, suška ovoce, suška lnu, hájenka, včelín, vodní olejna, mlýn, stupník na tlučení třísla, výměnek a další zajímavé objekty. První návštěvníci do skanzenu zavítali už v roce 1972.
Zelená značka nás z areálu vyvede na parkoviště před ním a směřuje dál ke kilometr vzdálenému Dřevíkovu.


Osada Dřevíkov se nachází šest kilometrů západně od Hlinska a je součástí obce Vysočina. Ta vznikla v roce 1960 sloučením vesnic Možděnice, Rváčov a Svobodné Hamry se Dřevíkovem, kde je rovněž sídlo obecního úřadu. V současné době na území poněkud netypické obce žije celkem sedm stovek obyvatel a nalézá se tam výjimečný počet kulturních památek, především lidového stavitelství, z nichž mnohé jsou českými i středoevropskými raritami.
Dřevíkov byl založen pravděpodobně v roce 1542 na kdysi rušné cestě na Moravu. Stával tam panský dvůr s pivovarem, náves obklopovaly chalupy poddaných.
Na počátku 18. století se v osadě usídlila židovská menšina. Podle dochovaných záznamů v roce 1783 ve vesnici žilo osm židovských rodin, v letech 1793 až 1811 už 18 rodin a v letech 1837 až 1849 jich byly až tři desítky. Pak se jejich počet zase snížil – roku 1880 v Dřevíkově bydlelo 87 osob židovského vyznání a v roce 1900 jen jedenáct.

V roce 1862 postihl osadu velký požár, který zničil třetinu roubených chalup v severozápadní části obce. Nově již byly postaveny domy zděné. Takzvanou židovskou uličku si ve vesnici vystavěla židovská komunita ve druhé polovině 18. století východním směrem od návsi. Dřevěné domy bez hospodářských budov na sebe těsně navazovaly po městském způsobu. Po požáru byly znovu vystavěny jako zděné a dochovaly se dodnes. Zachovaly se rovněž objekty bývalé vinopalny a draslovny (draslo, jež se vyrábělo z dřevěného popele, bylo přísadou při výrobě skla, mýdla i při zpracování kůží), školy a synagogy – ta byla později přestavěna na obytný dům.
Historicky cenný je rovněž židovský hřbitov ohraničený zdí, který je viditelný ze silnice při východu ze vsi směrem ke Svobodným Hamrům po levé straně na okraji lesa – vede k němu cestička mezi poli. Pietní místo bylo vyhlášeno kulturní památkou. Hřbitov byl založen po roce 1740 a v roce 1860 pak přestaven a rozšířen. Čítá několik desítek pomníků v barokním a klasicistním stylu, nejstarší dochovaný kámen, který je vsazen u vchodu do zdi někdejší márnice, nese letopočet 1760. Nejstarší, ale částečně poškozený náhrobek, rovněž zasazený do zdi, pochází z roku 1748. Podle údajů na stojících pomnících jsou na hřbitově pochováni lidé z řady okolních i vzdálenějších vesnic i měst.

Židovský hřbitov DřevíkovZadní řady náhrobků – ty nejstarší – jsou obráceny nápisy od vchodu, protože na hřbitov se původně vcházelo z opačné strany. Novější náhrobky už směřují ke stávajícímu vchodu. Na hřbitově se pohřbívalo až do první třetiny minulého století, několik náhrobních kamenů je však zrekonstruovaných s tím, že jsou na ně vyryta i jména osob zesnulých před několika lety. Stejně tak byla na náhrobky dopsána jména členů rodin, kteří byli umučeni za druhé světové války v koncentračních táborech.
Po návratu od hřbitova zpět na silnici po necelém kilometru dojdeme do osady Svobodné Hamry, která stejně jako Dřevíkov patří do sloučené obce s názvem Vysočina. Místní památky jsou tam soustředěny hned vedle sebe v centru vsi.

Hamr Svobodné HamrySvobodné Hamry, původním názvem Hamr nad Kamenicí, vznikly v 15. století kolem železného hamru. Po zániku tamní hutě vodní kola poháněla mlýn, olejnu, plátenickou valchu a stoupu na tříslo. Dnes je hamr součástí skanzenu na Veselém kopci, expozice je ale nyní uzavřena a prohlídka je možná jen zvenčí.
Vedlejší zámeček v pseudobarokním stylu na místě někdejší tvrze se v 19. století stal významným kulturním centrem, kde se scházeli známí literáti a vlastenci.
Hned naproti hamru stojí historická roubená hospoda z roku 1794, kde je možné se občerstvit.
Zpět do Krucemburku se poté vydáme stejnou cestou, kterou jsme do Svobodných Hamrů přišli.