Rainbow page separator

Z Horního lesa za prokletým správcem na hrad Svojanov

Středa, 29. Květen 2013

Rovečné / Výšlap začíná v Rovečném na Bystřicku, které je od Žďáru nad Sázavou vzdálené devětatřicet kilometrů. Automobil odstavíme v centru obce a vydáme se přes ni po červené turistické značce směrem k rozhledně v Horním lese.

Název obce je zřejmě odvozen od slova „rovec“, což je zdrobnělina ke slovu „rov“, jež znamená nerovné místo s výmoly. Existuje ještě jiný možný výklad pojmenování vesnice – při přestavbě některých domů po první světové válce se v zemi našlo velké množství lidských kostí, z čehož bylo usuzováno, že tam před staletími bývalo pohřebiště, tedy pole s hroby – rovy, takže rovečné pole.

svojanov1První zmínka o Rovečném pochází z roku 1335, tehdy ves patřila Jeruši z Aušperka, která ji věnovala doubravnickému klášteru. V držení se pak střídali pánové z Pernštejna s pány z Kunštátu, koncem 16. století se Rovečné nakonec stalo součástí kunštátského panství. Na přelomu 19. a 20. století došlo k zařazení Rovečného do soudního okresu Kunštát. Za první republiky byla obec součástí okresu Boskovice, od roku 1949 patřila pod Bystřici nad Pernštejnem, v roce 1960 po územní reorganizaci „spadla“ do žďárského okresu. Nejvýraznější tamní pamětihodností je novorenesanční evangelický kostel, který byl v letech 1897-1898 vystavěn na místě zbořené toleranční modlitebny. Rovečné, které se nachází v nadmořské výšce 572 metrů, v současné době čítá více než šest stovek obyvatel.

Obec leží na úpatí Horního lesa, který je svou výškou 774 metrů nad mořem nejvyšším vrcholem přírodního parku Svratecká hornatina. Historie rozhleden v Horním lese je dlouhá. Někdejší vyhlídku zvanou Rakušanka připomíná například pohlednice vydaná v roce 1918. Jedenadvacet metrů vysoká věž pak stála na kopci v letech 1936–1954, další rozhledna v letech 1968–1974. Ta měřila osmatřicet metrů a její zbytky byly odstraněny v roce 2000.

V roce 2001 byla v Horním lese postavena a o rok později otevřena nová telekomunikační věž, která se nachází devět metrů pod vrcholem kopce. Měří 59 metrů a po zdolání 201 točitých kovových schodů, které rozhlednu obtáčejí, je z ochozu umístěném v osmatřicetimetrové výšce poutavý výhled na okolní krajinu. Kromě bližšího i vzdálenějšího okolí, jako je Rovečné, Malé a Velké Tresné, část Olešnice, zřícenina hradu Zubštejn, část Bystřice nad Pernštejnem, přehrada Vír, kostelík svatého Michaela ve Vítochově, Písečné, Polom, Sulkovec a Bystré, je za ideálních podmínek možné vidět i Jeseníky a Praděd, Králický Sněžník, někdy i Krkonoše.

rozhledna-v-hornim-lese1-1Od rozhledny v Horním lese, pod kterou je umístěno turistické posezení a je možné se tam zapsat do vrcholového deníku, se následně vydáme po modrém značení do dva kilometry vzdálených Nyklovic.

První zmínka o Nyklovicích, které leží v nadmořské výšce 672 metrů, pochází z roku 1335, tehdy se o nich hovořilo jako o Mikulášovicích (anebo Mikulovicích). Ves, stejně jako sousední Rovečné, patřila dceři Jimrama z Aušperka Jeruši, která ji věnovala doubravnickému klášteru. Později vesnice připadla Pernštejnům a v roce 1590 se Nyklovice dostaly pánům z Kunštátu. Ke svému současnému názvu ves přišla za vlády císaře Josefa II., kdy byl prováděn kompletní soupis veškerých pozemků, protože císař měl rád ve věcech pořádek.

Dnes je obec na pomezí Čech a Moravy samostatná, čítá asi 160 obyvatel. V Nyklovicích se do dnešních dní zachovalo několik historických lidových staveb, roubených i zděných. Od roku 1864 stojí na návsi kaplička svatého Jana Nepomuckého, kaple Povýšení svatého Kříže byla vybudována v roce 1934.

Východním směrem od Nyklovic kdysi stávala osada Kamenec, která zanikla za třicetileté války. Z Nyklovic pokračujeme dále po modrém značení do pět kilometrů vzdálené osady Hlásnice, která již patří do sousedního Pardubického kraje a okresu Svitavy. Hlásnice je místní částí obce Trpín, žije v ní asi šest desítek obyvatel. Trpínem kdysi procházela známá Trstenická stezka, důležitá česko-moravská obchodní spojnice, a nedaleko Hlásnice je významné poutní místo Majdalenka s torzem kostela s kaplí svaté Marie z Magdaly ze 13. století. Přímo v Hlásnici stojí kaple zasvěcena svaté Máří Magdaleně.

Z Hlásnice už zbývají jenom tři kilometry chůze k hradu Svojanov, který se vypíná nad stejnojmenným městečkem. Z Rovečného jsme ušli asi třináct kilometrů cesty. Hrad, kterému se dříve říkalo Fürstenberg, tedy Knížecí hora či Knížecí hrad, byl postaven králem Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1265. Sídlo mělo sloužit k ochraně nové cesty z Litomyšle do Brna, jež byla později pojmenována Trstenickou stezkou.

virska-prehrada-z-horniho-lesa1Když král v roce 1278 zemřel na Moravském poli, hrad připadl královně-vdově Kunhutě. Ta jej pak odkázala svému druhému manželovi Záviši z Falkenštejna a jejich společnému synu Ješkovi. Záviš na hradě nějakou dobu pobýval se svojí novou manželkou a narodil se jim tam syn, po Falkenštejnově popravě pod hradem Hluboká v roce 1290 sídlo připadlo koruně.

Karel IV. později zahrnul Svojanov mezi hrady, které nesmějí být z majetku české koruny vyjmuty, ovšem už jeho syn Zikmund toto nerespektoval a sídlo za husitských válek zastavil pánům z Boskovic.

Později Svojanov prošel renesanční přestavbou, požárem i švédským útokem za třicetileté války, význam hradu i kraje ovšem značně upadl v 19. století s rozmachem železnice, kdy obchodní cesta ztratila na svém zásadním významu. Od roku 1910 patřil Svojanov městu Polička, po druhé světové válce byl majetkem státu, v restituci byl pak Poličce navrácen v roce 1992.

Hrad je přístupný veřejnosti a disponuje hradní hospodou a ubytovnou. V létě se tam konají četné kulturní a zábavní akce, například koncerty pod širým nebem. Prohlídka hradu zahrnuje také vyhlídku z věže, tu je možné absolvovat i samostatně, bez předchozí návštěvy hradního komplexu. Zejména malé děti ocení pohled na kamerunské kozičky, které jsou v areálu hradu chovány.

vyhled-na-svojanov-z-hradni-veze1Hrad Svojanov provázejí četné legendy, nechybí ani ty o strašidlech, která se tam mají vyskytovat dodnes. Jedním z nich má být i někdejší správce hradu a panství Rašín, jenž byl proslulý svojí krutostí k poddaným, které nutil dřít do posledního dechu, což se mu ale nevyplatilo. Jeden z nich ho z tohoto důvodu proklel, aby neměl ani po smrti klid. Už více než pět staletí se tak podle pověsti o půlnoci otevírá jeho hrobka v kostele v nedaleké Rohozné, aby se odtud k hradu rozjelo jedenáct kočárů a za nimi správce Rašín na ohnivém býku, navíc posazen obráceně, tváří k oháňce zvířete. Jeho vdova se prý snažila svému zesnulému choti pomoci, aby mohl odpočívat v klidu, ovšem zjistila, že by musela takzvaný dům zbrojnošů, který na hradě za Rašínova správcování vznikl a při jehož stavbě nejvíce sužoval dělníky, rozebrat na jednotlivé kameny a v zástěře je pak odnosit do míst, odkud byly na stavbu přivezeny. Jen tak by prokletí zlomila. Protože to ale nebylo v lidských silách, duch jejího krutého manžela se nedočkal vysvobození.

To je ovšem jedna verze pověsti. Druhá naopak hovoří o tom, že vysloužilý voják, kterého najala nešťastná správcova manželka, z čarovné knížky postupně zaříkal všechny vozy s pekelnou čeládkou a nakonec i správce Rašína a od té doby už je klid. Můžete si tedy o půlnoci v Rohozné či po půlnoci na Svojanově ověřit, která verze pověsti skutečně platí.

Městečko Svojanov čítá asi čtyři stovky obyvatel a jeho minulost je s hradem těsně spjatá. V roce 1421 obec obléhal Žižka, v letech 1642–1645 tam byli Švédové a v prosinci 1798 přes ves táhla ruská vojska do boje proti Napoleonovi. V roce 1786 byl ve Svojanově dokončen farní kostel svatého Petra a Pavla, který je kulturní památkou. Ještě dříve než Svojanov existoval Starý Svojanov, kde stojí historický kostel svatého Mikuláše s kněžištěm ze 13. století a freskami z doby Karla IV.

Při zpáteční cestě ze Svojanova v tomto případě zvolíme nejkratší možnou variantu, a to návrat tudy, kudy jsme z Rovečného ke hradu přišli. Výšlap tak vychází přibližně na šestadvacet kilometrů.