Rainbow page separator

Za unikátním středověkým mostem a větrníky u Věžnice

Neděle, 6. Březen 2016

most u Lutriána

Přibyslav / Dvacetikilometrový výšlap začíná v Přibyslavi na Havlíčskobrodsku, od Žďáru je město vzdálené šestnáct kilometrů po silnici I/19 ve směru na Havlíčkův Brod.
Zaparkujeme v Přibyslavi na náměstí, kde je také umístěn rozcestník turistických cest.

Přibyslav je jedno z nejstarších měst na Vysočině, hned při cestě k Bechyňovu náměstí si po levé straně silnice můžeme všimnout sochy Jana Žižky z Trocnova na koni. Je menší kopií pražské sochy podle návrhu Bohumila Kafky z roku 1931. Originální skulptura je umístěná na Vítkově, váží 16,5 tuny, skládá se ze 120 bronzových částí spojených pěti tisícovkami šroubů a patří mezi největší jezdecké sochy na světě. V sousedství přibyslavské Žižkovy jezdecké sochy stojí zámek, v němž je umístěno muzeum hasičské techniky. Dominantou Přibyslavi je věž původně gotického kostela Narození svatého Jana Křtitele.

Kaple Dolní JablonnáZ přibyslavského náměstí se pustíme kilometr po zelené turistické značce ve směru Jablonecký žlab, což je zrevitalizovaný rybník u lesa na konci města. Kolem něj od vlakového nádraží v Přibyslavi taktéž vede naučná stezka Romana Podrázského.
Pokračujeme v chůzi po břehu rybníka, pak jdeme lesem a po silnici do 2,5 kilometru vzdálené Dolní Jablonné, místní části Přibyslavi se stovkou obyvatel. Většinu centra vesničky zabírá návesní rybník, nad ním je umístěná dřevěná zvonička a o něco výše na opačné straně cesty stojí nová kaple svatého Floriána s letopočtem 2014. Ta současně slouží i jako hasičská zbrojnice.

Vesnička, o níž první písemná zmínka pochází z roku 1356, se v 17. století jmenovala Německá Jablonná (Niemeczka Jablon nebo Niemeczka Jablonna), v 18. století užívala německou variantu jména Deutch Gablenz. Dolní Jablonnou se ves stala až v roce 1945. Původní název je zřejmě odvozen od výskytu většího množství jabloní, případně od francouzského slova gablona (celnice), neboť osada ležela poblíž česko-moravské zemské hranice.

Větrníky u VěžniceZ Dolní Jablonné vystoupáme polní cestou kolem areálu zemědělského družstva až k rozcestníku Kobylský les. Dál pokračujeme lesem, až dojdeme ke dvěma větrným elektrárnám, které na kopci nad vesnicí Věžnice vyrábějí elektrickou energii od roku 2009. Jsou to jediné „větrníky“ na území Kraje Vysočina, provozuje je společnost ČEZ a vyrobenou elektrickou energií pokryjí potřebu více než dvou tisíc domácností.

Od sloupů sejdeme dolů do Horní Věžnice – z Přibyslavi jsme ušli 8,5 kilometru. Vesnice vznikla spojením tří původních osad – Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Dolní a Horní Věžnice vznikly jako strážní osady na obchodní stezce z Prahy do Brna v první polovině 13. století. V okolí se rovněž těžila stříbrná ruda, což přispělo k rozvoji osídlení oblasti. V Horní a Prostřední Věžnici žili hlavně Češi, v Dolní se později usadili němečtí kolonisté. Všechny tři vsi byly sloučeny v roce 1925, po druhé světové válce pak bylo německé obyvatelstvo vysídleno.

VěžniceNa návsi Horní Věžnice si můžeme prohlédnout kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů a blahoslaveného Adolpha Kolpinga, která byla postavena v roce 1999. Nedaleko ní stojí barokní sloup s obrazy světců, před školou je umístěná socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1767.
V Horní Věžnici opustíme zelenou značku a po silnici v opačném směru pokračujeme do Dolní Věžnice. Projdeme vsí kolem tamních rybníků a za chvíli po pravé straně nad silnicí uvidíme kamenný kříž z 15. století, nejmohutnější na Polensku, a hned vedle stojící Klábenešovu kapličku. Po dalším půl kilometru cesty po silnici budeme mít po levé ruce odbočku ke středověkému kamennému mostu U Lutriána.

most u LutriánaHistorický most z nepravidelného lomového kamene o třech obloucích překlenuje říčku Šlapanku, do níž před mostem vtéká Zlatý potok, a podle odhadů pochází ze 14. až 15. století. Měla přes něj vést důležitá Haberská stezka z Čech na Moravu. Přesná doba vzniku přemostění není známá, protože chybějí písemné doklady. Podle konstrukce, použitého materiálu, stavebního stylu i umístění mostu je však podle historiků možné jednoznačně uvést, že jde o jeden z nejstarších mostů v republice.

Po prohlídce kamenného přemostění se vrátíme zpět na silnici a po dvou kilometrech dojdeme do Šlapanova. V obci čítající osm stovek obyvatel se držíme modrého turistického značení na cestě od hlavní silnice vlevo, až dojdeme k tamní dominantě, kterou je kostel svatého Petra a Pavla. Ten vznikl v první polovině 13. století. Současná podoba kostela pochází z barokní přestavby v roce 1733. Kolem roku 1801 byla věž značně poškozena větrem a v roce 1899 došlo k její přestavbě a celkovému zvýšení o šestadvacet metrů. Kolem kostela svatého Petra a Pavla se rozkládá hřbitov se sochou Panny Marie z roku 1733.

Ke šlapanovskému svatostánku se váže pověst, že se kdysi z neznámých důvodů propadl do země. Další z pověstí hovoří o tom, že v době třicetileté války tamní obyvatelé ukryli pod zem kostelní zvon, aby o něj nepřišli, ale po válce ho nemohli nalézt. Po čase ho vyhrabala ze země svině. Podruhé už šlapanovští obyvatelé ale tolik štěstí neměli, kostelní zvon byl zrekvírován a odvezen k roztavení pro účely zbrojařského průmyslu za první světové války. Na návsi si můžeme prohlédnout také barokní sochu svatého Jana Nepomuckého z roku 1726 a kamenný kříž z roku 1851.

Ze Šlapanova jdeme dál po modré značce asfaltovou silničkou do dva kilometry vzdálené osady Kněžská, odtud pak polní cestou další dva kilometry do Dlouhé Vsi. Obec dlouhá tři kilometry se čtyřmi stovkami obyvatel byla založena při kolonizaci kraje na levém břehu Sázavy řádem německých rytířů v roce 1256. O jejím německém původu svědčí i kostel zasvěcený svatému Mikuláši, který byl patronem kolonistů, a také protáhlý tvar typický pro německé oblasti – šlo o takzvané řadové či řetězové vesnice. Podle toho dostala ves roku 1308 jméno Langendorf. Český překlad se užívá již od roku 1437. Oba názvy však existovaly vedle sebe současně, protože původní německé obyvatelstvo ve vesnici žilo až do roku 1945, než bylo odsunuto.

Jablonecký žlab
V jižní části Dlouhé Vsi osadu projdeme napříč a po modrém značení jdeme dál do Dvorku, místní části Přibyslavi. Značka vede převážně po silnici a po půldruhém kilometru nás dovede až k Jabloneckému žlabu, odkud jsme původně vyšli. Z něj se pak po zelené značce vrátíme zpět na přibyslavské náměstí.