Rainbow page separator

Zimní údolí Doubravy lemují ledopády

Úterý, 8. Leden 2013

Bílek / Výchozím bodem zimního putování údolím řeky Doubravy je obec Bílek poblíž Ždírce nad Doubravou v okrese Havlíčkův Brod.Údolí Doubravy je přírodní rezervace v Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Rezervací byla oblast vyhlášena v roce 1986. Řeka Doubrava tam v meandrech protéká těsným skalnatým údolím. V horní části údolí na 1340 metrech překonává řeka výškový rozdíl pětapadesáti metrů, tok klesá v četných spádech a vodopádech.

ledopady-bilek-5Hned nedaleko za Bílkem, ze kterého vede údolím řeky červená turistická značka, jsou na pravém břehu řeky viditelné vysoké skály, kterým se říká Vláček. Díky zvětrávání je pod nimi velké množství masivních suťových balvanů. Asi po kilometru chůze se nachází takzvaná Mikešová jáma, přibližně půldruhého metru vysoký vodopád padající do hluboké tůně, nad ním se tyčí dvě desítky metrů vysoká skalní stěna. O několik stovek metrů dál je další mohutná hradba skal – Hrádek.

Zatímco v průběhu roku můžeme obdivovat dravý říční tok a okolní skály, v zimě nás kromě skalních útvarů čeká částečně zamrzlé říční koryto ozdobené rampouchy. Ty jsou však miniaturní ve srovnání s několikametrovými ledopády, které se při vhodných klimatických podmínkách (prudké teplotní výkyvy) nacházejí na červené značce vedoucí po proudu řeky od Bílku v místě, kde se značka ve stoupání poněkud odklání od říčního břehu. Voda stéká ze skalek a lesního porostu, namrzá a tvoří mohutné ledové útvary.

ledopady-bilek-2V zimních měsících bývá trasa hůře schůdná, buď kvůli vysoké sněhové pokrývce, anebo zledovatělému terénu. V hlubokém sněhu se za vodopády dá v některých úsecích po značce pokračovat jenom s obtížemi; je možné použít sněžnice.

V užší části údolí řeka vytváří nepřístupnou čtyři metry širokou soutěsku zvanou Koryto, nad ní přímo z řeky vystupují patnáctimetrové skály. V soutěsce překonává Doubrava převýšení dvěma dvoumetrovými vodopády, pod kterými jsou vymlety hluboké tůně. V zimě je obvykle řeka částečně zamrzlá.

Stezka vede dál nad říčním tokem, aby se po celkem třech kilometrech chůze z Bílku zvedla na čtyřicet metrů vysokou skálu Sokolohrady. Na vrcholu je upravena turistická vyhlídka, rozeznatelné jsou i zbytky obranných valů, které ve 13. století chránily tamní hrad. Z něho samého se však už nic nedochovalo.

ledopady-bilek-3Na protějším břehu řeky se vypíná skalní věž Čertův stolek, údolní stěna dosahuje asi třicetimetrové výšky, vrchol je zpřístupněn po turisty. Pod skálou se nachází rozsáhlé kamenné moře, balvany zasahují až do toku řeky.

V případě, že budeme chtít pokračovat dále po červené značce, po pěti kilometrech dojdeme do Chotěboře, městě s necelými deseti tisíci obyvateli. První písemná zmínka o někdejší osadě na odbočce z Libické (Liběcké) stezky pochází z roku 1265. V okolí se těžilo stříbro a na město byla Chotěboř povýšena v roce 1278. Královským městem se stala v roce 1331 zásluhou Jana Lucemburského. Karel IV. pak povolil město ohradit, a to se stalo věnným městem českých královen.

K Chotěboři se váže i tragická historie upálení tří stovek husitů v roce 1421. Když za husitských bouří dobyl město táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice, stal se jeho hejtmanem, než proti němu vytáhlo panské vojsko. Husité se mu sice vzdali, avšak přesto byli upáleni ve třech chotěbořských stodolách. Hejtmana Hromádku čekala poprava v Chrudimi. Husité se následně za masakr pomstili vypálením benediktinského kláštera ve Vilémově.

Z Chotěboře se do Bílku můžeme vrátit nejdříve po modré značce, ze které před Čertovým stolkem odbočíme na zelenou a dojdeme tak do obce opačnou stranou doubravského údolí. Druhou variantou je ze zelené trasy následně sejít zpět na červenou značku a vrátit se pak proti proudu řeky do Bílku tudy, kudy jsme přišli.