Rainbow page separator

Pivnická rokle je unikátním českým kaňonem

Středa, 13. Březen 2013

Zderaz / Cíl výletu – Pivnická rokle – se nachází severovýchodně od Žďárských vrchů a leží na hranici Českomoravské vrchoviny a České křídové tabule.
Takzvaná Pivnice byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1998, jedná se o kaňonovité zalesněné území v katastru obcí Zderaz a Střítež u Skutče o rozloze 34,37 hektaru.

rozcestnik-pivnicka-rokleVýchozím bodem cesty k unikátní přírodní památce je vesnička Zderaz nedaleko Skutče v okrese Chrudim. Od Žďáru nad Sázavou je vzdálena čtyřicet kilometrů.

Auto je možné zaparkovat na parkovišti ve středu obce, pak přejít silnici a vydat se k nedalekému zemědělskému družstvu. Pivnická rokle, ač velice atraktivní, se nestala chronicky známou především proto, že do ní dlouho nevedla žádná oficiálně značená stezka. Dnes v její blízkosti vede žlutá turistická značka a přímo roklí prochází stezka, kterou označilo Sdružení obcí Toulovcovy maštale.

.

pivnicka-rokleO původu jmen Pivnická rokle nebo Pivnice se vedou diskuse. Jedním z možných vysvětlení názvu může být pocitový vjem chladu připomínající teplotu ve sklepě, v němž se chladí pivo. Druhým, avšak podstatně méně používaným názvem lokality, jsou Žižkovy maštale. Ústní lidová slovesnost totiž hovoří o Pivnické rokli jako o možném úkrytu husitských vojsk. Místo se tak prý stalo dočasným útočištěm i pro Jana Žižku. Zda je na tom ale skutečně něco pravdy, to se nikdy nepodařilo prokázat.

Mapku Sdružení obcí Toulovcovy maštale s cestou je možné zakoupit ve Zderazi v některé z tamních restaurací, ale dá se obejít i bez ní.Hodit se může také klasická turistická mapa z edice Klubu českých turistů č. 47 – Vysokomýtsko a Skutečsko, i když spíše jen pro širší orientaci v okolí.

.

korytem-potoka-pivnicka-rokle

Cesta z parkoviště, která končí u zderazského zemědělského družstva, nás dovede k poli. Na obzoru do něj vybíhají dva lesní výběžky – vydáme se vlevo krajem pole a poté po lesní pěšině. Cesta směřuje k asi tři kilometry vzdálené osadě Dolany a několik desítek metrů vlevo pod ní je slyšet šumění potoka. Sejít k němu je možné až po více než polovině trasy u rozcestníku, který turistu nasměruje přímo do rokle. Tou se pak malebným kaňonem vrací proti proudu potoka zpět ke Zderazi.

.

Asi půldruhého kilometru dlouhá rokle je vyhloubena Pivnickým potokem a dělí se do dvou větví. Území se stále vyvíjí, což se projevuje častým řícením skalních bloků. Na dně kaňonu se projevuje inverzní efekt, což mimo jiné občas negativně ovlivňuje kvalitu amatérských fotografií.

zabka-pivnicka-rokle

Lokalita na malé rozloze skrývá pískovcové a opukové skály, skalní tunely, jeskyni, skalní převisy a další erozní tvary.


Oblast navíc poskytuje ideální podmínky pro život řady vzácných živočichů a růst chráněných rostlin. Při troše štěstí se v Pivnické rokli dá setkat například s dnes již vzácným mlokem skvrnitým, k vidění jsou i různé druhy kapradin a mechů.


mlok-pivnicka-rokle

Průchodnost celého skalního systému závisí na aktuálním stavu vody, protože prakticky celá cesta vede korytem potoka – někdy takřka vyschlého, jindy je nutné se brodit. A také záleží na množství a konzistenci naplavených větví a klád, jež jsou zapříčené v nejužších místech rokle, kde jsou její stěny od sebe vzdáleny pouhého půl metru. Na jaře je pro zvýšenou hladinu vody v potoce takřka neprůchodná. Terén není vhodný pro malé děti a pro lidi, kteří se obtížně pohybují. Kromě popadaných stromů a ohlazených skal návštěvníka Pivnické rokle totiž čeká i šplhání po kluzkých improvizovaných „žebřících“ z klád a po vzepřených kusech dřeva, přes které nezřídka teče proud vody. Pevné boty s profilovanou podrážkou jsou takřka podmínkou, výhodou je náhradní oblečení (v autě na parkovišti). Do zderazských restauračních zařízení sice po túře vpustí i poněkud zabahněného hosta, ale v mokrých kalhotách a botách, ze kterých při každém kroku odpadává bláto, není posezení při kávě tak příjemné.

.



tip-na-vylet-pivnicka-rokle-jeskyneV první části cesty roklí turistu čekají spíše popadané stromy a přeskakování z kamene na kámen v korytě potoka, případně chůze po jeho vyschlém písčitém dnu, pokud je zrovna sucho. Později se začnou ve větší míře po obou stranách koryta objevovat skalní útvary. V pískovcových skalách voda vymlela různě velké tunely, některé skály jsou i v relativně nepřístupných částech „ozdobeny“ vyrytými nápisy. Podle uvedených dat často i více než sto let starými, což rovněž potvrzuje skutečnost, že terén v Pivnické rokli se neustále mění.


prulez-2-pivnicka-rokle

Poté, co se kaňon mezi skalními bloky rozvětví do dvou částí – pravou se dostaneme do většího otevřeného prostoru. Tam se kromě spadlých stromů, skal a jedné větve potoka, která se po zhruba stovce metrů ztrácí v neprostupném terénu, nachází relativně rozměrná jeskyně vymletá v pískovcovém masivu. Vchod do ní je sice nízký, ale uvnitř se dá v několik metrů dlouhém a asi tři metry širokém prostoru bez problémů postavit. Na stropě jeskyně nezřídka zimují netopýři. Bez baterky se tam ovšem zvídavý návštěvník neobejde. Jeskyně končí velmi úzkým průlezem do dalších částí podzemního labyrintu, který se skládá z několika prostor, jež jsou však velice stísněné. Dovnitř (alespoň do první až druhé z nich) se dostanou výhradně osoby subtilní tělesné konstituce, navíc nesmějí trpět náhlými záchvaty klaustrofobie. K vidění jsou tam ale z pozice vleže na břichu jen netopýři na stěnách. Navíc amatérské probádávání dalších částí skalní dutiny vzhledem k nezpevněným pískovcovým stěnám, které se velice lehce drolí, není bezpečné.


prulez-1-pivnicka-rokle

Od jeskyně se posléze vrátíme pár desítek metrů zpět k rozcestí a vydáme se do levé větve rokle. Právě tam návštěvníky čeká nejzajímavější část cesty – ono již zmíněné šplhání vzhůru po kluzkých improvizovaných „žebřících“ z klád úzkými skalními průrvami.

Proti potoku se dá pokračovat stále vpřed – kam až to půjde. I to se podle ročního období mění – v létě se zužující potok postupně stane houštinou zarostlou křovím a kopřivami. Až nabudeme dojmu, že romantického dobrodružství už bylo dost, v příhodném místě vylezeme po strmém srázu vlevo a dostaneme se tak zpět na lesní cestu, po které jsme od Zderaze přišli.

.


Ale i v samotné vesničce je co obdivovat. Nalézají se tam totiž v pruhu skalního pískovcového masivu zajímavá skalní obydlí, ojedinělá česká rarita. Kdy přesně a k jakému účelu tato obydlí původně vznikla, není zcela jisté, ale prokazatelně byla běžně obydlena ještě koncem 19. století. Podle některých názorů mohly být pískovcové sklepy vytesány v době třicetileté války jako úkryty pro úrodu a majetek obyvatel před vojskem, teprve později byly některé z nich využity pro bydlení. V jedné z takových prostor byla například umístěna i kovárna s výhní, jiné sklepy byly využity jako chlévy či dílny. V některých objektech jsou vytesány různé poličky, výklenky či sedátka.


Později do pískovcových místností lidé ukládali hlavně zemědělské přebytky. Z původních asi čtyř desítek doložených sklepů jich je v současnosti dochováno sedmadvacet, do všech se ale nahlédnout nedá. Ostatní obydlí byla buď zasypána, anebo podlehla místní těžbě písku, případně nové zástavbě.

.

Velké zásluhy o opravu a zpřístupnění atraktivní lokality mají členové místního spolku Zderad, k prvním pracím bylo přikročeno v roce 1999.

Zájemci mají možnost nahlédnout do dvou „vzorových“ skalních „bytů“, u „domečků“ je kromě popisek i kontakt na průvodce, jenž bydlí nedaleko a je ochoten turistům obydlí odemknout a ukázat zevnitř. Za dobrovolné vstupné, které slouží k dalším úpravám této místní rarity.

tip-na-vylet-pivnicka-rokle

Bez zajímavosti není ani takzvaný Zderazský domeček, což je v podstatě místní minimuzeum. Návštěvníci se tam například mohou dozvědět něco o původu názvu obce, prohlédnout si její historické mapy, znak a prapor. A rovněž se i seznámit nejenom s místními tradicemi, ale třeba i s historií praní, zemědělství, tkalcovství či lyžování, případně regionálními pověstmi. Zderazský domeček je pravidelně otevřen především o letních prázdninách, a to od 9 do 17 hodin, vstupné je dobrovolné.