Karlov, karlov, Praha, praha, aktuality, Svoboda, Karolinum
Rainbow page separator

Tvorba Jaroslava Svobody obsadí Karolinum

Úterý, 8. Listopad 2011

jaroslav-svoboda-vystava-prahaKarlov/Praha/ Od 16. do 29. listopadu tohoto roku mohou zájemci navštívit autorskou výstavu skláře Jaroslava Svobody. Známý umělec, který žije a pracuje v Karlově na Žďársku, prostřednictvím expozice v pražském Karolinu přiblíží návštěvníkům tři základní složky své tvorby. K vidění budou věci, jež vznikaly v uplynulých pětapadesáti letech. Půjde například o plastiky, objekty nebo tvorbu pro architekturu…

Jaké výrobky budou na výstavě v vidění? Bude se jednat o průřez veškerou Vaší tvorbou?
Bylo by krásné udělat autorskou výstavu, která by obsáhla alespoň nejdůležitější díla a tvorbu za celé mé tvůrčí období. Z mnoha důvodů to ale není možné. Tím hlavním je fakt, že ty nejlepší věci jsou roztroušené doslova po celém světě v galeriích a muzeích, ale hlavně u soukromých sběratelů a milovníků skla. V mládí měl člověk radost, že je o jeho věci zájem a už vůbec nepřemýšlel o nějaké evidenci, nebo že bude za 50 let dělat výstavu. Snažím se proto na výstavě ukázat tři základní složky mé tvorby. Věci dělané ve větších či menších sériích pro výrobu, objekty a plastiky a něco z tvorby pro architekturu.

Jak byste zhodnotil uplynulých pětapadesát let, co se práci se sklem věnujete? Které období bylo nejhorší, a které naopak nejúspěšnější?
V uplynulém období jsem opravdu musel zvládnout různou intenzitu zájmu o sklo, ať již ze strany drobných zákazníků nebo i galerií a sběratelů. Paradoxně musím říci, že 70. a 80. léta minulého století byla pro české sklářské výtvarníky ale i sklářský průmysl, doslova plná zájmu i obchodních úspěchů.
Ve sklárně ve Škrdlovicích, kterou jsem v této době vedl, jsme pořádali sklářská sympozia, neformální a navýsost pracovní setkání předních sklářských výtvarníků, jako byl například Pavel Hlava nebo Stanislav Libenský, se skláři ze Škrdlovické huti i jiných skláren. Byla to doba euforie i tvůrčího nadšení. Jako důkaz obrovského zájmu o naše sklo z této doby musím uvést například to, že největší světové muzeum skla v Corningu v USA otevíralo své zrekonstruované prostory výstavou československého skla a že nás bylo asi sedm z Čech na tuto slávu pozváno.

Na co jste ze své tvorby nejvíce pyšný?
Velmi intenzivní až dobrodružné bylo i období po sametové revoluci, kdy se mnozí z nás pustili do podnikání. V Karlově jsme v rekordním čase vybudovali malou sklárnu, která se však během čtyř – pěti let rozrostla a zaměstnávala až 120 pracovníků. Stali jsme se největší sklárnou v České republice na výrobu ručně tvarovaného hutnického skla, které dnes lze najít doslova v každém koutě světa. V letech 2005 a 2007 jsem vystavoval v Tokiu v Japonsku a obě výstavy byly velmi úspěšné. Svědčí o tom i fan klub, který zde vznikl, a příznivci mého díla tu a tam přijedou i k nám do Karlova.

Jaký je podle Vašich zkušeností v současné době zájem o kvalitní české sklo?
Situace se začala dramaticky měnit v době, kdy američtí zákazníci začali odebírat čínské sklo a později, kdy došlo k útoku na „newyorská dvojčata“. Tyto skutečnosti spolu s našimi domácími, ryze českými porevolučními problémy, vedly k tomu, že v současné době je nás na sklárně opět už jenom 11 a držíme se „zuby nehty“. Mám ale radost, že přes všechny překážky a určitý odklon zájmu lidí o sklo jsou stále mezi námi sběratelé i obyčejní milovníci dokonalého sklářského umění. To mě drží a posílí vždy, když myslím, že už je konec.

Budou mít návštěvníci pražské výstavy možnost některé exponáty zakoupit?
Výstavu nepořádám jako prodejní, protože vystavuji i díla zapůjčená z galerií a od různých soukromých sběratelů. Pokud se objeví zájemce o určitý kus, jistě se dohodneme.

Jaké jsou Vaše tvůrčí plány do budoucna?
Vzhledem k mému věku už moc plánovat nechci. Dokud ale budu moci brousit a udržím kus skla, tak budu pracovat a tvořit.
Chci také co nejdéle pomáhat svému vnukovi, který, jak věřím, sklárnu převezme a bude pokračovat v mém celoživotním díle.