Hrad, nazývaný latinsky Lapis - Kámen, byl vystavěn goticky zřejmě až ve 14. st. (podle nalezené keramiky, první zpráva o něm je z r. 1344) a patřil pánům z Medlova. Střežil zde hlavní osu kolonizace, řeku Svratku.
Hrad samozřejmě prošel mnoha přestavbami. V roce 1358, kdy přešel do rukou markraběte Jana Jindřicha, je v listinách poprvé použit název Zubštejn. Až od roku 1446 připadl opět Pernštejnům. V roce 1547 a pak definitivně v roce 1596 je Zubštejn uváděn jako “zámek pustý”. Jeho zřícenina je nejmohutnější v celém okolí (délka dispozice 275 m, plocha 1,7 ha).
Dodneška se dochoval zbytek paláce se čtyřmi klenutými místnostmi a část vstupní věže (někdy označována za štítovou zeď), k jejíž bráně vedl padací most. Při průzkumu hradu se našlo několik mincí, cenné střepy a část mramorového nadpraží s poprsím muže a nápisem: “Milý pane Bože…”.
Ke hradu se pojí i řada pověstí. O pokladu ve zřícenině, o tajné chodbě, o duchu nešťastné Blaženky, která zde pyká za svou zrazenou lásku. Na Zubštejně měla být vězněna i dcera Jiřího z Poděbrad a právě tento český král měl hrad dobýt a vyvrátit. I to je však pouhá pověst.
Ze zříceniny je vidět směrem JV Sýkoř, jižně až téměř k Brnu, směrem JZ Křižanovsko a na SZ Pohledecká skákla a okolí Studnic. V červenci se zde koná oblíbená bitva o hrad.
