Rainbow page separator

Do maštalí za rytířem Toulovcem

Sobota, 20. Duben 2013

Budislav / Cíl výletu – Toulovcovy maštale – se nacházejí v sousedním okrese Chrudim, zhruba třináct kilometrů jihozápadně od města Litomyšl mezi Prosečí, Budislaví a Novými Hrady. Oblast unikátních pískovcových skal a borových lesů leží na rozhraní České tabule a Českomoravské vrchoviny, sousedí s CHKO Žďárské vrchy.

Ze Žďáru nad Sázavou do Budislavi, jež bude výchozím bodem výšlapu, je to 43 kilometrů, cesta vede přes Herálec, Svratku, Svratouch a dále do Proseče, kde v centru města odbočíme na silnici II/359, která prochází i Budislaví. Auto je možné zaparkovat například v proluce u obecního úřadu, případně před protější restaurací, a pak se pustit po červené značce ke skalám.

toulovcovy-mastaleJeště než do nich vejdeme, mineme odbočku, která po kilometru chůze zájemce dovede k Toulovcově rozhledně. Ta byla na Jarošovském kopci ve výšce 539 metrů nad mořem postavena v roce 2002. Má dvě vyhlídkové plošiny, ta vyšší je umístěna ve výšce dvanácti metrů a vede k ní šedesát schodů. Při dobrých podmínkách je viditelné okolí Pardubic a Hradce Králové a pás severního pohraničního pohoří. Sběratelé kromě výhledu ocení i možnost si zakoupit turistickou známku číslo 532 Toulovcova rozhledna a turistickou vizitku číslo 256.

Přírodní rezervace Maštale byla vyhlášena v letech 1989 a 1993, má rozlohu 1083,6 hektarů. Je tvořena svrchně křídovými pískovci mořského původu, v důsledku působení větru a vody došlo k vytvoření hluboko zaříznutých roklí, bizarních skal a kaňonů. Na některých místech vyvěrají prameny pitné vody. Předmětem ochrany jsou rovněž vzácné a chráněné rostliny a živočichové, například mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy.

Rezervace se dělí na Toulovcovy a Městské maštale v nadmořské výšce 350 až 550 metrů. Území protíná horní tok říčky Novohradky s větším množstvím malých přítoků, které ho dělí do několika oblastí, jimiž prochází hustá síť značených turistických stezek. Není na škodu u sebe mít turistickou mapu číslo 46 Vysokomýtsko a Skutečsko z edice Klubu českých turistů.

Prvním skalním útvarem, na který na červené značce narazíme, je Panský stůl, o kus dál se nachází skála Cikánka, za níž je rozcestník – od Budislavi jsme po značce ušli dva a půl kilometru.

osli-chodba1Pokračujeme kolem řady dalších značených i neznačených skalních útvarů až po dalších třech kilometrech dorazíme ke skalnímu bludišti Toulovcovy maštale. To je zahloubeno do pískovcové plošiny, nevystupuje nad okolní terén, takže tvoří skryté skalní městečko. Bludiště je označeno – najdeme tam Kuchyň, Ložnici, Zvon i Sklep. V labyrintu se měl svého času podle pověsti skrývat loupežník a později také ctihodný a bohatý litomyšlský měšťan Vavřinec Toulovec.

Ten se podle legendy narodil na tvrzi v Třemošné, jakožto zemanský syn, ale brzy utekl do světa, kde se přidal k lapkům, kteří na cestách přepadali, mordovali a okrádali bohaté lidi a kupce. Jeho nezámožná rodina se ho po jeho návratu domů zřekla a o jeho peníze nestála. Toulovec si pak sehnal vlastní zlodějskou chasu a dál loupil a bohatl. Peníze a cennosti ukládal ve skalách v okolí Budislavi, on i jeho lidé tam byli v bezpečí. Stal se z něj bohatý pán, rytíř, a koupil si okolní vesnice Desná, Jarošov, Budislav, Trutnov a Mladočov. A koupil si i přízeň okolních pánů a zemanů. Peníze zmohly všechno.

Když jednou jel s chasou loupit na Moravu, rozezlení moravští páni se na něj domluvili a postavili proti němu vojáky. Strhla se bitka, ale Toulovec stačil ujet zpět na českou stranu. Moravští páni se za ním hnali až k Proseči, kde se jim ztratil. Odtud ale odjeli s nepořízenou. Prosečští měšťané jim o ztraceném lapkovi nechtěli nic říct, a tak jim rozzlobení Moravští vypálili město a odjeli zpět. Vavřinec Toulovec se pak za to Prosečským odvděčil a daroval jim les Chlum.

pod-cikankouNa stáří si rytíř pořídil dům v Litomyšli a část peněz začátkem 15. století odkázal tamnímu špitálu a chudině. Tento počin zřejmě přispěl k dalším lidovým zkazkám, ve kterých pak Toulovec vystupoval jako ten, jenž vlastně bohatým bral a chudým dával… Nakonec byl pochován jako počestný měšťan ve špitálském kostele, kde visel i jeho obraz, na kterém byl vymalován jako lovec s toulcem a šípy. Dále pověsti tvrdí, že po něm zůstalo ještě mnoho skrytých peněz a drahocenností, a lidé je čas od času hledají. Také v Toulovcových maštalích.

Po procházce skalním labyrintem pokračujeme po červené značce kolem pásů skal a řady studánek dva kilometry do vsi Vranice a poté další dva kilometry do Boru u Skutče. Nedaleko před ním můžeme ještě prozkoumat Dudychovu jeskyni. Jedná se o atraktivní dvacet metrů vysokou rozsedlinu, jež je částečně zpřístupněna umělými stupy a chyty, pomocí kterých je ji možné zdolat. Z Boru pak po červené turistické značce zamíříme dále kolem bizarních pískovcových útvarů Kolumbovo vejce, Kazatelna, Kupadla či Betlém a po pěti kilometrech dojdeme do Nových Hradů.

Před husitskými válkami byly zvány Boží dům, tamní hrad byl oproti jiným postaven relativně pozdě – až v polovině 15. století – na vršku zvaném Starý zámek. Centrem panství se stal až do vypálení Švédy roku 1645, ale obyvatelný byl ještě roku 1750. Do současné doby se z něj dochovala jenom nepatrná část hradby, zbytek zdi paláce a na první pohled méně patrné terénní pozůstatky.  Celé návrší bylo v první polovině minulého století upraveno jako park, vybudovány tam byly i studna a altán. Na jihozápadní straně areálu parku je od roku 1767 křížová cesta.

V Nových Hradech je možné navštívit veřejnosti přístupný rokokový zámek, kterému je přezdíváno české Versailles. Nechal ho vybudovat hrabě Jean-Antoin Harbuval de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel, ke stavbě zámku bylo použito materiálu ze starého hradu. Zámek byl dokončen v roce 1777.

nove-hrady1Po revoluci v roce 1989 byl objekt se všemi pozemky navrácen potomkům původních vlastníků, ti je prodali zájemcům, kteří zámek včetně rozsáhlého areálu postupně zrekonstruovali a provozují jej.

V obnoveném barokním špýcharu, který stojí za zámkem, se kupříkladu nachází První české muzeum cyklistiky. V budoucnu by měl celý zrenovovaný zámecký komplex v zachovalé přírodě sloužit jako reprezentativní společenské, kulturní a turistické centrum. Pro veřejnost je rovněž otevřena Galerie anglických klobouků, Zámecká restaurace a Zámecká kavárna. Součástí prohlídky zámku Nové Hrady je expozice nábytkového umění ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a výstavy v Zámecké kavárně. Od května do září jsou Nové Hrady otevřeny denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin, muzeum cyklistiky je přístupné od 10 do 17 hodin.

Z Nových Hradů se pak budeme do Budislavi k autu vracet po žluté turistické značce přes osadu Roudná do čtyři kilometry vzdálené vsi Vranice. Z ní pak pokračujeme v cestě, do Budislavi zbývá ještě tři a půl kilometru. V posledním úseku trasy mineme například také Voletínskou studánku. Ta poutá pozornost tím, že na jejím dně se „vaří“ jemný bílý písek. Je to způsobeno skutečností, že voda ze dna studánky vyvěrá pod tlakem.

Za rozcestníkem Pod Kostelíčkem mineme útvary Kostelíček a Pancéřová loď, turisticky atraktivní je také impozantní Hrad, který se tyčí uprostřed pískovcových Městských maštalí. Projdeme i úzkou Liščí dírou ke skalnímu útvaru Pod deštníkem. Kromě krásné přírody je lokalita vyhlášena rovněž rozsáhlými plantážemi borůvek, které tam dozrávají obvykle v první polovině července.

Kousek před Budislaví je u myslivny Na Borku umístěna pamětní deska spisovatelky Terézy Novákové, která tam začínala se svými národopisnými studiemi. Životem tamních lidí se poté inspirovala při psaní svých prvních povídek. Celková trasa výšlapu je dlouhá kolem pětadvaceti kilometrů.