Rainbow page separator

Za bledulemi k Chlébskému potoku i za Járou Cimrmanem pod Sýkoř

Pondělí, 25. Březen 2013

Nedvědice / Výchozím bodem aktuální pěší túry je městečko Nedvědice na pomezí okresů Žďár nad Sázavou a Brno-venkov.  A přírodní park Svratecká hornatina, která na severozápadě hraničí s Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy. Nedvědice leží 39 kilometrů od Žďáru nad Sázavou, nejrychlejší cesta k ní vede po silnici I/19 přes Nové Město na Moravě a Bystřici nad Pernštejnem ke Štěpánovu nad Svratkou a pak přes Ujčov. Pro tentokrát pomineme majestátný hrad Pernštejn, který je ostatně v březnu ještě pro návštěvníky uzavřen, a zaparkujeme před městečkem u někdejšího koupaliště. Pak se přeorientujeme na zelenou turistickou značku a připojíme se k četným návštěvníkům z celé republiky, kteří po ní proti proudu Chlébského potoka každoročně s příchodem chlebsky-potok1jara míří do osady Chlébské – místní části obce Skorotice. Tam bedlivě sledujeme břehy potoka, protože za chvíli se skutečně bude na co dívat. Potok nás po projití části osady zavede až ke vstupu do rezervace, jež se kolem něj rozkládá. Břehy vodního toku pokrývají miliony květů chráněných bledulí jarních. Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka vznikla v roce 1953 na rozloze 4,3 hektaru. Je jedním ze čtyř chráněných maloplošných území Svratecké hornatiny, která byla vyhlášena v roce 1996 Okresním úřadem ve Žďáře nad Sázavou jako přírodní park.

Letos bledule začínají postupně rozkvétat právě nyní, v největším rozkvětu by s ohledem na aktuální počasí měly být kolem Velikonoc. Na vycházku za koberci bílých kvítků se vyplatí mít dobré boty, protože potůčky vody z tajícího sněhu a stopy četných výletníků udělaly, a hlavně ještě udělají, z některých částí stezky blátivou klouzačku. Až se dostatečně naobdivujeme kobercům květů podél břehů Chlébského potoka, pokračujeme po turistické značce dál až na rozcestí Kačiny.

bledule11Tam se přesměrujeme na červenou trasu ve směru ke Skoroticím, která nejdříve lemuje silnici. Poté ji značka opustí, ale my nikoliv – po komunikaci pokračujeme až k rozcestníku Sýkořský les. Tam „přestoupíme“ na žlutou značku a po ní dorazíme k sýkořské hájence. Určitě se vyplatí mít s sebou mapu edice Klubu českých turistů číslo 85 – Okolí Brna – Svratecko. K sýkořské hájence je to od nedvědického koupaliště zhruba jedenáct kilometrů.

Před hájenkou se nachází takzvané Pohlaví Járy Cimrmana (PJC), kde je rovněž umístěna plostika (nikoliv plastika – nejde o chybu, ale o záměr) Mistra, autorem je busty je Jožka Zahradník. Podle doprovodného textu PJC v podstatě značí název lokality. „Jde o místo, odkud je Mistrova hlava umístěná na podstavci vidět pouze po hlavu. Znamená to, že stojíte na Pohlaví Járy Cimrmana. Takových míst je v zóně mnoho. Tvoří velkou množinu a společně vytvářejí Pohlaví Járy Cimrmana,“ je na dodatkové tabulce vysvětlen původ poněkud zavádějícího názvu území.

bledule2Fiktivnímu českému velikánovi je věnována nejenom busta, ale i celá naučná stezka s osmi zastávkami, která končí právě u hájenky v nadmořské výšce 650 metrů. Začíná o sedm kilometrů dál na Palackého náměstí v Lomnici v nadmořské výšce 400 metrů. Právě těmito místy lidstvem dostatečně nedoceněný génius údajně prošel či proběhl v době, kdy tvořil známou divadelní hru Dobytí severního pólu. Od hájenky si ale ještě můžeme „odskočit“ půl kilometru do mírného kopce na vrch Sýkoř (maximálně 705 metrů nad mořem – některé materiály uvádějí 701 metrů, případně také 702 metrů). Přírodní památka Sýkoř o rozloze 96,45 hektaru představuje dochované rozsáhlé zbytky typických bučin a bučin s javorem klenem a přirozenou skladbou bylinného podrostu. Vrcholové partie Sýkoře jsou tvořeny izolovanými skalními výstupy s typickým mrazovým zvětráváním. V těsné blízkosti vrcholu kopce stojí betonová retranslační věž, včetně antény je vysoká čtyřicet metrů. Slouží k přenosu televizního a rozhlasového signálu, práce na její výstavbě byly zahájeny v roce 1955, vlastní provoz vysílače začal o šest let později. Vysílač je ovšem veřejnosti nepřístupný, obehnaný plotem a střežený kamerovým systémem – a ze země se žádné velké rozhledy kvůli vzrostlému lesnímu porostu nekonají.

ochoz-kaple-svateho-frantiska-z-assisi1Vrátíme se zpět k hájence a proti směru naučné Stezky Járy Cimrmana (po žluté turistické značce) kolem Kopanin a Synalova směřujeme do městečka Lomnice. Máme to z kopce, takže je pravda, že nemůžeme maximálně docenit účelnost jednotlivých zastávek stezky, trefně nazvaných Plahočinami. „Na každé z nich se dá zastavit, rozebrat současný stav plahočení a připravit se takticky na další Plahočinu,“ doporučuje nápis na jedné z nich. Některé z Plahočin jsou pojmenovány podle jednotlivých taktů pětitaktního motoru – Cimrmanova vynálezu. Ten měl nejenom sání, kompresi, výbuch a výfuk, ale i pátý takt – odpočinek.

Výchozí bod Cimrmanovy stezky je na náměstí v Lomnici, kde je kromě rozcestníku možné uvidět i Mistrovy pochodující nohy (bosé). Lomnice o zhruba dvanácti stovkách obyvatel nabízí nejenom možnost občerstvení, ale především na tak malé městečko poměrně značný výčet historických zajímavostí.

Hned na lomnickém náměstí stojí farní kostel Navštívení Panny Marie, který je vybudovaný v raně barokním slohu (jediný se dvěma věžemi na Tišnovsku). V jeho těsné blízkosti, na místě zaniklého středověkého farního kostela svatého Víta, poutá pozornost bohatě zdobený morový sloup. Byl vztyčen v roce 1710 jako poděkování za to, že se v letech 1679 – 1680 městečku vyhnula morová epidemie.

plahocina1Zajímavá je i raně barokní kaple svatého Antonína Paduánského, objekt radnice či renesanční zámek s parkem. Zámek je však veřejnosti nepřístupný, sídlí v něm střední odborná škola a učiliště. V městečku je také možné vidět židovskou synagogu a navštívit židovský hřbitov, který čítá asi tisícovku kamenných náhrobků, z nichž nejstarší jsou z počátku 18. století.

Z Lomnice se pak pustíme po zelené značce do Veselí, což jsou asi tři kilometry chůze. Vesnička čítá čtyři desítky trvalých obyvatel. Ve Veselí značku opustíme a držíme se silnice, která stoupá k vysílači nedaleko Veselského chlumu (578 metrů nad mořem). Veselský chlum je zajímavý především malebnými mozaikami políček, sadů a pastvin coby dochovanou ukázkou tradičního obdělávání chudých kamenitých půd, které rozčleňují zídky poskládané z plochého rulového kamení. Lokalita je součástí sítě zvláště chráněných území v rámci přírodního parku Svratecká hornatina. Z Veselského chlumu se rovněž můžeme pokochat rozhledy na všechny světové strany. Žlutá značka nás pak dovede do tři kilometry vzdálené vesnice Ochoz u Tišnova.

Písemná zmínka z roku 1234 potvrzuje Ochoz jako součást majetku tišnovského kláštera Porta Coeli. Dominantou vsi o stovce obyvatel je kaple svatého Františka z Assisi. Její základní kámen byl položen v roce 1876, v roce 2005 se uskutečnila kompletní rekonstrukce objektu. Žlutá značka se poté kroutí dál mezi lesy asi pět kilometrů až do Křeptova, místní části nedaleké obce Běleč. Odtud jsou to pak ještě necelé dva kilometry do Křížovic.

plostika-jary-cimrmana1Křížovice jsou vysoko položenou osadou, místní částí městyse Doubravník. Známé jsou především díky Galerii z ruky brněnského sochaře Zdeňka Macháčka, který se proslavil například svými dřevěnými plastikami – stálá expozice je přístupná celou sezonu. Ta trvá od dubna do září, protože výstavní prostory se nacházejí v bývalé stodole. V galerii se v létě konají různé kulturní akce, vernisáže autorských výstav, literární večery a podobně. V srpnu v galerii již po dlouhou řádku let bývá výstava obrázků a hraček pro děti, kterou doprovázejí víkendové hrané pohádky. Galerie se orientuje na moderní umění, vystavují se tam a prodávají obrazy, sochy, skleněné objekty, grafiky, šperky, hedvábné šátky, kabelky i keramika.

V Křížovicích přejdeme na modrou turistickou značku a po dvou a půl kilometrech dojdeme do Skorotic. Do vyvýšených míst v kopcovitém terénu, kde se dnes nachází obec Skorotice i její nedaleká místní část Chlébské, přišli první osadníci přibližně na přelomu 12. a 13. století. Skorotice tehdy patřily k doubravnickému klášteru, první zmínka o nich pochází z roku 1309. V roce 1496 pak vesnici koupil Vilém z Pernštejna a o rok později se stal rovněž majitelem sousedního Chlébského. K dominantám Skorotic patří kaplička Panny Marie, jejíž původ patrně sahá až do 14. století.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPrvní písemná zmínka o Chlébském pochází z roku 1351. Páni z Chlébského drželi obec až do první poloviny 15. století. Její název je vykládán několika způsoby, nejčastěji jako místo, jež zajišťuje lidem výživu. Ves se dělila na Horní a Dolní Chlébské, a to i tehdy, co jedna z jejích původních částí zanikla. V roce 1872 byla v Chlébském vystavěna kaplička svatého Jana Křtitele a do současnosti se v okolí zachovaly stavby lidové architektury. V osadě Chlébské je poněkud netradičně umístěno sídlo Obecního úřadu Skorotice.

Od rozcestníku ve Skoroticích se pustíme dolů po silnici (zpočátku ji kopíruje modrá značka, která se pak se odklání) a po dvou kilometrech chůze dorazíme zpět k nedvědickému koupališti. Celá trasa výšlapu orientačně vychází na pětatřicet kilometrů.