Rainbow page separator

Od Zpívající lípy na Lucký vrch

Středa, 26. června 2013

Krásné / Zhruba třináctikilometrovou procházku představuje pěší túra z Krásného na Novoměstsku směrem k Lukasově Zpívající lípě v Telecím a odtud dále na Lucký vrch. Krásné, kde je možné odstavit au[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tomobil, leží 26 kilometrů od Žďáru nad Sázavou ve směru na Fryšavu, Sněžné a Daňkovice.

krasne-kostel1Vesnice se rozkládá po obou stranách his[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}torické zemské hranice Čech a Moravy. Většina katastru včetně samotné vsi leží na Moravě, v Čechách jsou pak všechny pozemky na levém břehu Svratky včetně samoty Mrhov. Krásné čítá s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovku trvalých obyvatel, tamní dominan[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou je kostel svatého Václava z roku 1737. K místním zajímavostem patří také chráněná téměř dvaatřicet metrů vysoká lípa s bezmála šestimetrovým obvodem kmene.

Z Krásného se pustíme po zelené turistické značce přes osadu Mrhov a dorazíme k rozcestníku Maděra. Po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tom směřujeme k obci Telecí, která je od Krásného vzdálena čtyři kilometry chůze. Vesnice Telecí leží nedaleko královského věnného města Poličky na východě Českomoravské vysočiny. Je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, avšak spadá už do Pardubického kraje a okresu Svitavy.

lukasova-lipa-v-telecim1

První doložená zmínka o vsi pochází z roku 1403, tehdy se jmenovala Teleczie. Obyvatelé obce i okolních východních Čech se v minulosti většinou hlásili k církvi bratrské či k jiným reformačním směrům. V období pobělohorské reka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolizace se pak mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo na kopcovi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou Vysočinu, rovněž v Telecím byly znovu osídleny opuštěné grunty, ze kterých pak z „bezpečnostních“ důvodů přestavbami vznikaly uzavřené dvorce s okny jen do vnitřního dvora.

S dobou náboženského útlaku je spojena i nejznámější tamní legenda o Lukasově Zpívající lípě. Jde o dodnes ros[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toucí jednu z nejstarších a nejmohutnějších lip v České republice, údajně je podle odborného odhadu stará přes 700 let. Její obvod dosahuje bezmála dvanáct metrů, vysoká je šestadvacet metrů. Nejzajímavější je její mohutný vykotlaný kmen, se kterým je spojena pověst o písmákovi, který v dutině stromu tajně opisoval zakázané žalmy, aby se dál dostávaly mezi tamní obyvatele. Při práci si v lípě svítil lojovými svíčkami a opisované texty si prozpěvoval. Zvenku byla dutina stromu stěží postřehnutelná, písmákův zpěv se mísil se šuměním listí obrovského stromu a nic netušící kolemjdoucí byli přesvědčeni, že strom zpívá. Téma legendy literárně zpracovala řada au[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}torů, věnoval se mu například i Alois Jirásek a Teréza Nováková. Dnes je památný strom staticky zajištěn a uvnitř vyztužen, dutina je opatřena mřížemi.

Když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toleranční patent, téměř s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovka rodin z Telecího se vzápětí přihlásila k evangelické církvi a během několika let v obci rovněž došlo k postavení nového kostela. Do té doby byl v Telecím jenom ka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolický hřbi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovní kostel svaté Máří Magdalény ze 14. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí. Ten byl pak do současné novogotické podoby upraven v roce 1881.

lukasova-lipa1

Telecí je zajímavé i svojí značnou délkou, vesnice je roztažena podél silnice na šesti kilometrech, což například obnáší i šest au[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tobusových zastávek. V Telecím se v hojné míře zachovaly tradiční roubené chalupy, v současné době tam žije na čtyři sta trvalých obyvatel, pět desítek tamních objektů slouží výhradně k rekreačním účelům.

Spodní část Telecího byla v roce 2005 právě díky lidovým stavbám vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Roubenky s hospodářskými budovami vytvářejí již zmiňované uzavřené dvorce, trojboké či čtyřboké, řečené Poličské. Typickým znakem jsou i lomenice s nízkou stříškou při patě štítu (podlomení), které se skládaly do podoby šikmého „ondřejského“ kříže. V Telecím je k vidění i dochovaná devítiboká s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola se šindelovou střechou, která jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání uzavřeného dvorce. Ty[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todoly v oblasti vznikaly od 16. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, ale kvůli častým požárům obytných chalup se později stavěly v dostatečné vzdálenosti a samostatně, aby rodiny nepřišly o uskladněnou úrodu, která byla tehdy více ceněna než chalupa. Pokud si chceme dlouhou vesnici více prohlédnout, je třeba počítat s dalšími nachozenými kilometry navíc.

Od Lukasovy lípy pokračujeme dále po žluté značce k nedalekému Luckému vrchu (kdysi Lutzberg) – od lípy je vzdálen půldruhého kilometru. Vrch se vypíná ve výšce 739 metrů nad mořem na severozápadním okraji Žďárských vrchů, za jasného počasí je z něj vidět pohraniční pásmo Jeseníků, někdy i krkonošskou Sněžku. Už za první republiky na jižním úbočí kopce stála turistická chata a návštěvníci se tam mohou občerstvit i dnes. Chatu na Luckém vrchu v roce 1828 vybudoval majitel pily v Poličce. Výhled z jednoho z nejkrásnějších míst Vysočiny se zamlouval i velkému počtu turistů, takže se později začalo uvažovat o přestavbě objektu na chatu v horském stylu, k čemuž došlo v roce 1940.

Po válce na Luckém vrchu turistický ruch utichl a v roce 1952 se chata stala majetkem Československé armády. Později ji měly v držení odbory občanských zaměstnanců vojenské správy, pak plnila funkci závodní zotavovny střešovické vojenské nemocnice. Současný majitel se snaží chatu udržet v tradičním stylu turistické útulny, ve kterém byla postavena a provozována.

chata-na-luckem-vrchu1

Od chaty na Luckém vrchu sejdeme zpět k rozcestníku pod ním a napojíme se na červené značení. To nás po třech kilometrech dovede do vesnice Pustá Rybná. Katastr vesničky o s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovce obyvatel stejně jako jeho okolí leží v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, turisty do těch míst láká zejména krásná a zachovalá příroda.

Vesnice byla založena pravděpodobně ve 13. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, Rybnou byla jmenována pro dostatek ryb v po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toce Hlučál i jeho pří[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tocích. Původně obec nesla přívlastek Moravská, jenž souvisel se zemskou česko-moravskou hranicí, kterou tvořila řeka Svratka (Švarcava), později se změnil na Pustá. Pus[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou se ves podle některých odhadů mohla stát v průběhu husitských válek. Poté, co byla na podzim 1421 vojskem uherského krále Zikmunda vydrancována a vypálena nedaleká Polička, přičemž bylo pobi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to na třináct s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovek lidí, vojáci ničili i vesnice v jejím okolí.

Ve druhé polovině 17. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí fungovala v Pusté Rybné sklářská huť, kromě běžného spotřebního skla se v ní vyrábělo i sklo malované a broušené. V 18. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí se pak v lokalitě rozšířilo pěs[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tování a zpracování lnu a přibylo jak obyvatel, tak okolních osad a samot. Dnes k Pusté Rybné patří jedenáct osad – Kobylí, Pavlásky, Betlém, Chalupy, Damašek, Kamení, Polsko, Zlomy, Světy, Odřenec a Blatina, celkově vesnice čítá 160 trvalých obyvatel. Řada obydlí však slouží pouze k rekreačním účelům.

chranena-lipa-v-krasnem1V roce 1838 byl v Pusté Rybné vystavěn ka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolický kostel svatého Bar[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toloměje (nahradil původní stavbu z roku 1677), k němu v roce 1890 přibyl ještě evangelický kostel.

V obci se narodil Jan Makovský, vůdce vzpoury rekrutů na Českomoravské vysočině v letech 1796-1797, kteří se skrývali před nástupem do vojenské služby, když bylo rozhodnu[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to o mobilizaci sil proti hrozícímu vpádu Francouzů. Rebelií rekrutů se zabýval spisovatel Václav Kaplický v románu Rekruti, v literatuře se Pustá Rybná ocitla i díky Teréze Novákové v jejích dílech Drašar a Jiří Šmatlán.

Z Pusté Rybné pokračujeme po červené značce asi kilometr k rozcestníku Březiny – Drašarova lípa. Tam sejdeme ze značení, které opouští komunikaci, a po silničce dojdeme do osady Mrhov, což je dva a půl kilometru. Odtud už pak zbývá jenom půl kilometru chůze po zelené značce zpět do Krásného.