Rainbow page separator

Okolí Luckého vrchu láká zachovalými roubenkami a přírodou

Čtvrtek, 13. července 2017

Pustá Rybná / Zachovalá příroda, citlivě opravené roubenky, pasoucí se dobytek a klid láká k návštěvě Žďárských vrchů v okolí Luckého vrchu. Start přibližně patnáctikilometrového výšlapu je v Pusté Rybné, vesnici s celkem jedenácti osadami, která už leží v Pardubickém kraji a okrese Svitavy. Od Žďáru nad Sázavou je vzdálená necelých třicet kilometrů, nejkratší cesta vede přes Sněžné, Daňkovice a Krásné. Zaparkujeme u hostince s uby[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}továním nazvaným Hlučál podle tamního po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toka a rozhlédneme se kolem.

Vesnice byla založena pravděpodobně ve 13. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, Rybnou byla jmenována pro dostatek ryb v po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toce Hlučál i jeho pří[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tocích. Původně obec nesla přívlastek Moravská, jenž souvisel se zemskou česko-moravskou hranicí, kterou tvořila řeka Svratka (Švarcava), ale později se název změnil na Pustá Rybná. To patrně souviselo s husitskými válkami, pro[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tože poté, co byla na podzim 1421 vojskem uherského krále Zikmunda vydrancována nedaleká Polička, vojáci zničili i okolní vsi včetně Rybné. Půl roku předtím Poličku dobyl Jan Žižka, přičemž jeho vojsko se nechovalo o moc lépe, čímž vlastně likvidace některých okolních vesnic odstar[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovala.

Ve druhé polovině 17. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí pracovala v Pusté Rybné sklářská huť, kde se kromě spotřebního skla vyrábělo i sklo malované a broušené. V 18. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí se v lokalitě rozšířilo pěs[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tování a zpracování lnu a přibylo obyvatel, okolních osad i samot. Dnes k Pusté Rybné patří již zmíněných jedenáct osad – Kobylí, Pavlásky, Betlém, Chalupy, Damašek, Kamení, Polsko, Zlomy, Světy, Odřenec a Blatina, celkem vesnice čítá 160 trvalých obyvatel. Řada obydlí slouží k rekreačním účelům. Na návsi s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tojí jak informační tabule týkající se osad, tak i jedenáct symbolických kamenů – za každou místní část jeden.

[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola-pusta-rybna.jpg“>[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola-pusta-rybna.jpg“ alt=“S[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola v Pusté Rybné“ width=“240″ height=“180″>V roce 1838 byl v Pusté Rybné vystavěn filiální ka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolický hřbi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovní kostel svatého Bar[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toloměje, jenž nahradil původní sva[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tostánek, k němu pak v roce 1890 přibyl i nedaleký evangelický kostel. K vidění je rovněž osmiboká s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola, kde se scházeli evangelíci, než získali svůj vlastní kostel.

V Pusté Rybné se narodil Jan Makovský, vůdce vzpoury rekrutů na Českomoravské vysočině v letech 1796-1797, kteří se skrývali před nástupem do vojenské služby, když bylo rozhodnu[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to o mobilizaci sil proti hrozícímu vpádu Francouzů. Rebelií rekrutů se zabýval spisovatel Václav Kaplický v románu Rekruti, v literatuře se Pustá Rybná ocitla i díky Teréze Novákové v jejích dílech Drašar a Jiří Šmatlán.

Lucký VrchPo prohlídce Pusté Rybné se pustíme po zelené turistické značce ke zhruba šest kilometrů vzdálenému Luckému vrchu. Nejdříve vys[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toupáme půldruhého kilometru na Blatinský kopec, odkud je pěkná vyhlídka po okolí, po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tom pokračujeme další dva kilometry ke kapli svatého Jana Nepomuckého v Bukovině. Od kaple se dáme neznačenou spojovací ces[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou vpravo k silnici spojující Borovou a Telecí, dále projdeme rovně okrajem pole kolem usedlosti a napojíme se vpravo na žlu[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou turistickou značku, která nás po dvou kilometrech dovede na Lucký vrch.

Vrch se vypíná ve výšce 739 metrů nad mořem na severozápadním okraji Žďárských vrchů a za jasného počasí jsou odtud vidět Jeseníky a někdy i krkonošská Sněžka. Už za první republiky na úbočí kopce stála turistická chata a návštěvníci se tam mohou občerstvit stále. Kromě občerstvení a uby[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tování v chatě si turisté v tamním kempu mohou postavit také stan. Chatu na Luckém vrchu v roce 1828 vybudoval majitel pily v Poličce. Později začalo uvažovat o přestavbě objektu na chatu v horském stylu, k čemuž došlo v roce 1940. Po druhé svě[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tové válce turistický ruch utichl a v roce 1952 se chata stala majetkem Československé armády. Později ji měly v držení odbory zaměstnanců vojenské správy, pak plnila funkci zotavovny střešovické vojenské nemocnice. Nyní chata funguje v tradičním stylu turistické útulny.

Zpívající lípa v TelecímZ Luckého vrchu se pustíme po žluté značce kilometr cesty k takzvané Zpívající lípě v Telecím. Jde o jednu z nejstarších a nejmohutnějších lip v republice, podle odborníků je stará přes 700 let. Obvod jejího kmene dosahuje bezmála dvanáct metrů, vysoká je šestadvacet metrů. S mohutným vykotlaným kmenem je spojena pověst o písmákovi, který v dutině stromu opisoval zakázané žalmy. Při práci si svítil lojovými svíčkami a texty si prozpěvoval. Zvenku byla dutina nepostřehnutelná, písmákův zpěv se mísil se šuměním listí a kolemjdoucí byli přesvědčeni, že strom zpívá. Téma legendy zpracovala řada literátů, například Alois Jirásek a Teréza Nováková.
Dnes je památný strom staticky zajištěn, uvnitř vyztužen a dutina je opatřena mřížemi. Na podzim roku 2013 navíc památná lípa po bezmála třiceti letech prošla zdravotním řezem.
Když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toleranční patent, téměř s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovka rodin z Telecího se okamžitě přihlásila k evangelické církvi a během dalších let v obci došlo k postavení nového kostela. Do té doby byl v Telecím jenom ka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolický kostel svaté Máří Magdalény ze 14. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí. Ten byl do novogotické podoby upraven v roce 1881. Obyvatelé vesnice i okolí se v minulosti většinou hlásili k církvi bratrské či k jiným reformačním směrům. V období pobělohorské reka[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tolizace se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo na kopcovi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou Vysočinu a i v Telecím tak byly znovu osídleny opuštěné grunty, ze kterých pak z „bezpečnostních“ důvodů vznikaly uzavřené dvorce s okny jen do vnitřního dvora, kterým se říkalo „poličské“. Kvůli těm[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to památkám byla spodní část Telecího v roce 2005 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V obci se čtyřmi sty obyvateli je k vidění i dochovaná devítiboká s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todola se šindelovou střechou, která jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání uzavřeného dvorce. S[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todoly v oblasti vznikaly od 16. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, ale kvůli častým požárům obytných chalup se později stavěly dále od nich, aby rodiny nepřišly o uskladněnou úrodu.

Z Telecího jdeme po zelené značce dva kilometry k rozcestníku Maděra. Jakmile značka opustí silnici, po komunikaci pokračujeme ještě půldruhého kilometru, až dorazíme k rozcestí u Kučerova mlýna. U malované au[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tobusové zastávky Březiny rozcestí Krásné se dáme po silnici doprava a po 1,5 kilometru dojdeme k Drašarově lípě, kudy vede i naučná stezka, a pak po dalším půldruhém kilometru dorazíme zpět do Pusté Rybné.