Rainbow page separator

Přehrada v Pařížově je památkou připomínající mocnářství

Čtvrtek, 7. září 2017

Pařížovská přehrada

Běstvina / Na přibližně sedmnáctikilometrovou vycházku kolem Pařížovské přehrady v okrese Chrudim a Pardubickém kraji se vydáme z vesnice Běstvina. Ta leží necelých padesát kilometrů od Žďáru nad Sázavou, cesta tam vede po silnici I/37 přes Ždírec nad Doubravou a Trhovou Kamenici, odtud vlevo přes Horní Bradlo a Seč a pak po komunikaci II/340 až do Běstviny.

Kaple BěstvinaVe vesnici zaparkujeme u bývalého zámku, před kterým roste památný platan ze začátku 19. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí. Je 40 metrů vysoký a s obvodem kmene asi 550 centimetrů. Naproti přes silnici s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tojí šestiboká kaple svatého Jana Nepomuckého, zřejmě z roku 1720, postavená ve stylu barokní gotiky, která byla nejdříve mylně připisována významnému staviteli Janu Blažeji Santininu-Aichlovi, nicméně později pak s největší pravděpodobností jeho napodobiteli Janu J. Voglerovi.

Z Běstviny jdeme po modré značce kolem Zás[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}todolního a Hlubošského rybníka ke dva kilometry vzdálené Pařížovské přehradě. Dalšího půl kilometrů po žluté značce a pak ještě asi dvě stě metrů po neznačené cestě je [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to od rozcestníku až k její hrázi.
Pařížovská přehradaRetenční nádrž na řece Doubravě stavělo na pět set dělníků v letech 1910 až 1913, hlavním důvodem byla ochrana okolí před povodněmi. Dnes je fo[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}togenická Pařížovská přehrada s hrází postavenou z lomového kamene a kamennými věžičkami coby technická památka rovněž atrakcí pro turisty. Její hráz je volně přístupná přes bránu objektu Povodí Vltavy, což je správce přehrady. Je třeba projít přes odemknu[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou branku pro pěší v areálu, případně zazvonit na hrázného. U přehrady je vystavený i původní 1,5 tunový litinový šoupátkový uzávěr z ob[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tokové š[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toly, který byl vyrobený ve Vítkovických železárnách v roce 1912. Takových šoupátek bylo na přehradě nainstalováno celkem deset – šest z nich v ob[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tokové škole a čtyři na spodních výpustech hráze. Ovládání všech šoupátek bylo v roce 1963 v rámci modernizace zařízení přeinstalováno na elektromo[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tory, které může kontrolovat hrázný přímo ze své kanceláře.
Od hráze přehrady se vrátíme zpět k rozcestníku a pustíme se opět po modrém značení, ale ten[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tokrát v opačném směru k 6,5 kilometru vzdáleným Kraborovicím.

Procházíme lesem proti proudu Doubravy, až dorazíme do osady Spačice, kde nás značka nejprve přivede na silnici a následně ji sledujeme na polní cestě do Úhrova, místní části obce Kraborovice. Ty už leží v Kraji Vysočina a okrese Havlíčkův Brod.
Hradiště ÚhrovJeště před vesnicí naši pozornost upoutá volně přístupná replika středověkého hradiště. Ta připomíná tamní významnou his[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}torickou událost, kterou byla bitva a následné uzavření míru 27. února 1469 mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Dřevěné hradiště je vybaveno turistickým posezením, několika patrovými zastřešenými a volně přístupnými objekty, z nichž je mimo jiné pěkný rozhled po okolní krajině, odpadkovými koši a ohništěm. Pro případný pobyt delší než dvě hodiny je nutné předem požádat o svolení kraborovický obecní úřad. Hradiště bývá využíváno například rovněž k setkání místních obyvatel při pravidelných srpnových úhrovských slavnostech.

V replice se rovněž v březnu 2012 uskutečnila takzvaná Panská bitva připomínající dávný vojenský střet v Železných horách. Jednalo se o rekonstrukci polní bitvy včetně obléhání úhrovského hradiště.
K následujícímu his[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toriky popsanému smírnému aktu mezi českým a uherským králem mělo v únoru 1469 dojít právě v Úhrově pod lípou, později řečenou také Jiříkova – podle jména českého krále. Ves Úhrov byla tehdy vypálená a králové spolu údajně jednali v napůl pobořené kovárně s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tojící vedle lípy. Památný strom si místní lidé připomínají dodnes, ačkoliv původní lípa v roce 2012 podlehla zkáze. Na jejím původním místě ji v následujícím roce nahradila její „dcera“ vzešlá ze semenáčku památného stromu. Pros[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tor okolo lipky je nově upraven, v místě je informační deska i původní informační tabule a památník sjednání míru mezi českým a uherským králem.

V malém Úhrově se sotva pěti desítkami trvalých obyvatel rovněž budí pozornost barokní zámek pocházející z 18. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, který nechal vystavět František Václav Vltavský z Manswertu (Manšverku). V současné době je his[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}torický objekt v soukromém vlastnictví a prochází postupnou rekonstrukcí, přičemž vstup na pozemek je zapovězen. Ještě před rokem 1988 byl zámek zapsán jako kulturní památka ČR.
V Úhrově se přeorientujeme na žluté turistické značení, které nás nejdříve dovede nad vesnici, kde na vyvýšenině s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tojí barokní kaple svatého An[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tonína Paduánského. Ta byla kompletně opravena v letech 2013 až 2015 a je také zapsaná jako kulturní památka České republiky.

Od kaple pokračujeme po žluté značce, která nás vede nejdříve mezi poli a pak lesem. V místě, kde vychází z lesa a uhýbá vlevo, pokračujeme stále rovně až na okraj vsi Heřmanice. Přes ni ale nepůjdeme, pro[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tože vzápětí se dáme vlevo po polní cestě, která jde mezi poli a po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tom lesem až k Pařížovské přehradě. Dorazíme až k hrázi, která je však z té[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to strany neprůchozí, pro[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tože kovová branka je uzamčená, avšak upravená stezka vlevo nás dovede dolů pod hráz. Tam přejdeme mostek vedoucí přes Chrudimku, která vytéká pod hrází z přehrady, a vys[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toupáme k soukromým rekreačním objektům vedle vodní nádrže. Vzhledem k [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tomu, že chaty jsou z opačné strany obehnány ploty, neobejde se [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to bez svolení majitelů k průchodu přes soukromý pozemek. V případě jejich nepří[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tomnosti nezbývá než přelézt nízké oplocení dole u řeky, abychom se dostali na cestu vedoucí z Pařížova zpět ke vstupu do areálu u přehradní hráze. Od turistického přístřešku se pak necháme vést žlu[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou značkou, která nás opět nasměruje k rozcestníku před přehradou. Odtud nám pak zbývají už jenom dva kilometry po modrém značení do Běstviny.