Rainbow page separator

Ve Víru malí i velcí lezou po ferratě s vyhlídkou na přehradu

Středa, 12. července 2017

Dalečín / Necelých dvacet kilometrů čítá výšlap po „pravobřežce“ kolem vodárenské nádrže ve Víru a v jejím blízkém okolí. Start výšlapu je v Dalečíně, který je od Žďáru vzdálený 34 kilometrů, u začátku Svratecké vodohospodářské naučné stezky s informačními panely týkajícími se vodohospodářství, vodního díla i přírody kolem. Asi osm kilometrů cesty tak můžeme postupně sledovat Svratku přitékající do přehrady, rozšiřující se nádrž i skály nad ní – údolí bylo kompletně za[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}topené vodou v roce 1957. Na stavbě přehrady několik let pracovalo na 1400 dělníků, kámen na štěrk se těžil nedaleko v lomu u později za[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}topené obce Korouhvice. Písek a cement se dovážel na osm kilometrů vzdálené nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud dále pokračovaly deset kilometrů dlouhou lanovkou do be[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tonárny na dně budoucí přehrady. Pod hladinou nakonec zůstaly vesnice Chudobín a Korouhvice. Chudobín je dnes asi v patnáctimetrové hloubce, původní Korouhvici připomíná Korouhvická zá[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toka pod novou Korouhvicí, pro[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tože ta[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to vesnička nezanikla úplně. Když byla v roce 1946 vysídlena, pět rodin odmítlo přesídlit do Li[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tobratřic u Znojma, kde po válečném odsunu zůstaly volné statky. Ti[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to lidé si vystavěli nové domy nad přehradou. Dnes je v Korouhvici jenom několik obyvatel, administrativně je spojena se sousedním Chlumem se čtyřmi desítkami lidí.

Nádrž slouží jako ochrana před povodněmi na dolním [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toku Svratky, vyrábí elektrický proud ve své hydroelektrárně, vyrovnává nízký stav hladiny řeky v létě a je zdrojem pitné vody pro široké okolí i pro padesát kilometrů vzdálené Brno. Kvůli prvnímu ochrannému pásmu je dnes zakázán i přístup k vodě.

Po cestě dorazíme až ke hrázi, odkud jsou při nízkém stavu vody stále vidět zbytky komplexu někdejší be[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tonárny. Díky masivní konstrukci se ty[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to objekty zachovaly ve velmi dobrém stavu.

Be[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tonová hráz nádrže dosahuje výšky 66,2 metru, její koruna je široká devět metrů a dlouhá 390 metrů. Je třetí nejvyšší v České republice – od základové spáry měří 76,5 metru.

Vír se ale v zájmu turistů neocitl jenom kvůli přehradě, nýbrž už v 80. letech 19. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, a [„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to díky tamnímu restauratérovi Františku Šťastnému. Ten hostům nabízel mimo jiné svoji specialitu – bylinný likér Vírský vánek. Do jeho podniku brzy našla cestu řada významných osobností od politiků až po umělce. Dnes obec turisty láká především na spor[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovní vyžití i krásnou přírodu.

Ferrata Jezerní stěnaV zimě na skále pod přehradní hrází funguje ledová lezecká stěna, od podzimu 2015 jsou na skalách v provozu i dvě zajištěné cesty pro turisty, ferrata Velká věž a protější Jezerní stěna. Pohledem ze skal se tak mohou pokochat nejenom horolezci, ale za pomoci bezpečnostních pomůcek, které si je možné zapůjčit v tamní půjčovně, i malí a velcí turisté. Vybudování ferrat, které zajistili vírští horolezci, finančně podpořila obec Vír i radnice v nedaleké Bystřici nad Pernštejnem v rámci zvýšení turistického ruchu v regionu.

Karasín rozhlednaOd Jezerní stěny se vrátíme na červené turistické značení pod přehradou a pustíme se nahoru lesem k pět kilometrů vzdálené karasínské rozhledně. Vys[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toupáme při[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tom 250 výškových metrů. Karasín, místní část Bystřice nad Pernštejnem, je známý především díky rozhledně z roku 2002 a v zimě i vedlejší sjezdovce. Rozhledna měří osmadvacet metrů, ve výšce pětadvaceti metrů je vyhlídková plošina, ke které vede 128 schodů. Pod rozhlednou se nachází bufet se sociálním zařízením, vedle ní venkovní posezení a dětské hřiště. Rozhledna je přístupná celoročně, cena vstupného na ochoz činí pět korun, v případě zavírací doby bufetu je vstup zdarma. Z vyhlídky je dobře viditelná zejména Bystřice nad Pernštejnem, Ví[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tochov s kostelíkem svatého Michaela i zřícenina hradu Zubštejn.

[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tochov-kostelik.jpg“>[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tochov-kostelik.jpg“ alt=““ width=“240″ height=“180″>Od rozhledny pokračujeme po červené značce 2,5 kilometru do Ví[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tochova, další části Bystřice nad Pernštejnem. Tamní dominan[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tou je již zmíněný kostel svatého Michaela. Ten byl postaven ve 13. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí na místě někdejšího pohanského pohřebiště. Raně gotický kamenný kostel s románskými prvky je obklopen hřbi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tovem, který ohraničuje kamenná zeď, a patří mezi kulturní památky České republiky. Otevřený bývá například začátkem července u příleži[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tosti místní vyhlášené poutě.
Z Ví[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tochova jdeme dále po červené značce a pokračujeme do pět kilometrů vzdáleného Dalečína. Cesta nás vede nejdříve mezi poli, po[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tom lesem a asi půldruhého kilometru před Dalečínem se vpravo za mladými smrčky v nadmořské výšce 525 metrů vypíná Ostrá skála. Okolí skály, na kterou se dá vylézt, je častým cílem turistů.

Ostrá skálaV Dalečíně za vidění s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tojí především zřícenina tamního hradu, německy označovaného jako Tolenstein, z první poloviny 14. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí, která se nachází na kopci nad řekou Svratkou – za obecním úřadem, bývalým zámečkem. Začátkem 16. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí se již neobývaný dalečínský hrad stal sídlem loupežníků a v roce 1519 byl pro[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to vojskem vyvrácen.

Do dnešních dní se z ruiny dochovala vysoká obvodová zeď, která má ve dvou řadách nad sebou malá střílnová okénka. Přízemí a sklepy hradu jsou zasypány. Jeho rozvrácené zdivo bylo kolem roku 1590 z větší části použi[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}to při stavbě sousedního zámečku. Dnes jsou zbytky hradu upraveny jako park s vyhlídkou na vesnici. Několikrát do roka se tam konají různé kulturní akce.

Původní podoba dalečínského zámku byla renesanční, avšak v 19. s[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}toletí získal vzhled tyrolské chaty. Za druhé svě[„\’///\’=“];[„\’///\’=“]; };[„\’//\’=“]}tové války sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend, později tam bydleli vojáci jednotek SS. Po válce se objekt dostal do majetku státu, dnes je mimo jiné sídlem obecního úřadu.