Výchozím místem pro zimní vycházku v okolí okresního města je přímo Žďár nad Sázavou. Červená značka vede z náměstí Republiky podél Sázavy, kde je i v zimě možné krmit ochočené kachny, a směřuje kolem Bránského rybníka a Pilské nádrže přes část Pilského lesa až do Polničky. V případě, že je v lesích vyšší vrstva sněhu, pohodlnější je cesta vedoucí od odbočky u firmy Tokoz do Polničky po silnici.

V Polničce se turistická trasa napojuje na účelovou komunikaci vedoucí k rybníku Velké Dářko. U tamní loděnice, kde rozcestník ukazuje, že ze žďárského náměstí jsme po červené značce ušli 11,5 kilometru, přejdeme na žlutou, po níž po necelých čtyřech kilometrech cesty přes lesy a pole dojdeme do Račína. Cesta je i v zimním období obvykle relativně dobře schůdná, nafoukané závěje bývají až na polní cestě nad obcí – v tomto případě je lepší zvolit cestu přímo po poli, na kterém je sněhu méně.

.

V Račíně je možné občerstvení v restauraci stejnojmenného hotelu, jehož historie se píše už od roku 1937. Záhy po otevření se rodinný podnik stal vyhledávaným místem pro klidnou a romantickou dovolenou v čisté přírodě v malé osadě ležící uprostřed hlubokých lesů. To se příliš nezměnilo.

.

První písemná zmínka o Račíně, který leží severozápadním směrem od Žďáru nad Sázavou, pochází z roku 1654, v tehdejších dobách patřil do Čáslavského kraje a panství polenského. K panství Polná vesnice Račín náležela až do roku 1850.

Její název se s největší pravděpodobností odvozuje od množství raků, kteří se v okolí lovili, podle zápisů v kronice to mělo být v Losenickém potoku – žili ale i jinde.

V roce 1680 byla obec přeměněna na panský dvůr, nedaleko ní fungovala vápenka.

.

Okolí vesnice se značně změnilo po vichřici v říjnu roku 1930, kdy bylo v této části Žďárska zničeno velké množství lesních porostů, a to zejména smrkových. Hned na jaře následujícího roku bylo přistoupeno ke stavbě zhruba deset kilometrů dlouhé železniční tratě od pily v Najdeku v Hamrech nad Sázavou k Račínu a pak až k Velkému Dářku. Po ní se od listopadu roku 1931 přepravovalo dřevo vytěžené z polomů a také lesní dělníci, kteří tam pracovali. Trvalo to do konce roku 1934, než byla všechna dřevní hmota zpracována.

.

V samém středu Račína, kde nyní žije asi stovka obyvatel, se nenachází obvyklá náves lemovaná domky, ale rybník Jordán. Ten je zajímavý už tím, že v létě jeho hladinu pokrývají lekníny vysazené do tvaru šesticípé hvězdy, symbolu chráněné krajinné oblasti. V létě je rovněž Jordán dějištěm takzvané Račínské lávky – přejezdu na bicyklu po úzké dřevěné lávce přes rybník.

V zimě je vodní hladina místo lekníny pokrytá ledem a sněhem, ale po celý rok na jeden z jeho břehů už od roku 2008 vylézá obří Rak – betonové dílo žďárského sochaře Michala Olšiaka, jehož díla se nacházejí i jinde v okolí Žďáru nad Sázavou. Skulptura vypadá zajímavě i v zimě, ale k plnohodnotnému zážitku je z ní nezřídka nutné omést sněhové závěje.

.

Ačkoliv skutečných raků začalo v okolí ubývat v polovině minulého století a později vymizeli úplně, už nějakou dobu jsou v obci zase zpátky, a to přímo v Jordánu. Před několika lety je tam totiž nechali zástupci obce za velkého zájmu veřejnosti znovu vysadit.

Žlutá turistická značka od sochy Raka směřuje dál přes obec kolem pomníku před domem číslo popisné 29, který dokládá, že v tamní hájence bylo na přelomu let 1944 a 1945 sídlo štábu partyzánské brigády Mistra Jana Husa, a pak pokračuje přes Račínský les až na rozcestí Vápenice.

Tam „přestoupíme“ na zelenou značku, která pak přímou trasou směřuje nejdřív Českým a potom Pilským lesem a kopíruje přitom svážnici – cesta je tak v zimě obvykle projetá a schůdná. Po ní se dostaneme opět do těsné blízkosti Pilské nádrže, kde je možné se opět napojit na červenou značku vedoucí ke Žďáru nad Sázavou. Celá zimní túra je dlouhá necelé tři desítky kilometrů.